Blueeyes

Co děláme v temnotách se mi neuvěřitelně trefilo do nálady. Prvních pár minut jsem si sice musela trošku zvykat, přece jen to není tak docela obvyklý formát 😃. Ale najednou jsem se, ani nevím jak, zadívala naplno a už jsem byla chycena. No, nemají to snadné kluci, v zrcadle se nemohou obdivovat, fast food je tabu a překrásný východ slunce mohou vidět jen na netu. Moc se mi líbili vlkodlaci a to mezidruhové napětí 😃. Naprosto nečekaně super kousek, který možná není tak úplně stravitelný pro všechny (asi tak jako hranolky pro upíry), ale já jsem si jej rozhodně užila.

Parádní a jedinečný koncert. Viděla jsem ho mnohokrát a pořád je to pro mě nádhera. Mě se na Philovi líbí mimo jiné i to, že si umí skvěle vybrat lidi, má fantastické vokalisty a božské dechaře. Tenhle koncert je moje srdcovka s obrovským pozitivním nábojem

Těšíváte se na vánoční televizní pohádky? Já ani ne. Jsem ve svém okolí jedna z mála, koho vánoční pohádková smršť nechává chladným. Možná proto, že jste-li matkou malých dětí, užijete si během roku tolika pohádek, až vás z toho budou brnět uši :-). Takže důvodů proč miluju Lásku nebeskou je hned několik! 1. Bill Nighy jako Billy Mack. Nebudu lhát. Tahle postava je fantastická, zábavná i hluboká zároveň, o tom žádná. Ne tedy, že bych s ním chtěla mít dvojdomek, to zas ne :-). Ale stárnoucí rocker, který si nebere servítky a chová se zásadně zcela nevhodně mě děsně baví! 2. Rowan Atkinson jako prodejce šperků Rufus. Mr. Beana nemůžu upřímně ani vidět. Bavil mě, dokud jsem byla malá a možná tak ještě během puberty. V dospělosti už nad ním cítím spíše lítost a směju se u něj jen vyjímečně. Ale tady se Rowan opravdu vyznamenal! Jeho role je sice drobná ale výrazná a na scénu, kdy balí náhrdelník do dárkového sáčku se pokaždé těším jako dítě :-). 3. Alan Rickman jako Harry. Alan je jednička! To přece dobře ví každý fanoušek Harryho Pottera. Nepotřebuje nijak moc dialogů, hraje hodně očima a zejména obočím a je to prostě radost se na něj dívat. Když promluví, co slovo, to perla. Navíc se mi moc líbí vývoj téhle postavy, její morálně etický souboj sama se sebou a vůbec. 4. Martin Freeman v roli Johna. Tahle dějová linka je prostě krásná. Jak se do sebe zamilují při natáčení erotického filmu, je úplně vánočně dojemný. Navíc Martin mě zkrátka bere, ať hraje kdekoli. Nejvíc asi ve Stopařově průvodci, ale taky v Hobitovi nebo Sherlocku Holmesovi. Všude je báječnej. 5. Andrew Lincoln jako Mark, který je nešťastně zamilovaný do manželky svého kamaráda, nepříjemná situace, znáte to. Ta chvíle, kdy ukazuje Juliet listy se svým vyznáním, to je velká romantika a co si budu nalhávat, pokaždé se dojímám a pláču. Pokaždé. Tak. To je jen těch pět největších nej, mojí oblíbené romantické komedie. Ale baví mě všichni. Prostě plejáda těch největších hvězd a nejkrásnějších příběhů v té největší romantice ever. :-)

Proč, proč, proč jen má Chata v horách tak nízké hodnocení, to je mi záhadou. Tenhle film je totiž kus. Pokořuje spousty zajetých pravidel, má hlavu a patu, tempo, nápad, šťávu, má začátek, prostředek i konec. A právě konec je ta legendární třešeň na dortu. Dočista se vymyká očekávání. Dala bych spousty hvězd, celé souhvězdí už jen za ten průjezd výtahem, následný monster mejdan a závěr jako víno. Ano, je pravda, že začátek se lehce táhne a svádí k zařazení do šuplíku další teenage vyvražďovačka, ale to je přece jen předehra.....pak se to vyvrbí v hotový klenot! Miluju Chatu v horách, tak to je. Tečka :-)

Moji nejvýraznější vzpomínku na tento seriál formovala kamarádka, která si dlouhá léta myslela, že Goro, bílý pes je specifikace barvy. Něco jako černobílý nebo sněhobílý, tak tenhle byl zkrátka gorobílý :-). Gorobílý pes!

Jeden z mých nejmilejších dílů série. Je tu všechno, atmosféra, už lehce stupňující se tíseň, jsou tu mozkomorové, profesor Lupin, Sirius Black, vlkodlak, cestování v čase a Klofan! Expecto patronum!

Ach jak mě by se líbil taky takový bunkr! Skvěle vybavenej, spousta knih, dévédéček a skládaček, člověku tam ani nic nechybí. I já jsem bohužel díky názvu a profláknuté vazbě na původní Cloverfield věděla, kudy asi se bude dílo ubírat, ale je fakt, že těch konspirací bylo tolik, že stopro jistotu jsem neměla. Líbil se mi velmi solidní výkon Johna Goodmana coby záporáka a Mary Elizabeth jsem rozuměla a fandila jí pořád víc a víc. Jedna z finálových scén mi nemohla nepřipomenout oblíbenou Evoluci a její rovněž finálovou scénu s šamponem proti lupům. Váhala jsem mezi trojkou a čtyřkou, ale už kvůli několika povedeným lekačkám a pro mě skoro šokujícím nečekaným scénám, je to nakonec za čtyři.

Film o tom, jak se duše ženy zatoulá do mužského těla.... A taky o tom, co taková věc udělá s tím dotyčným, s jeho psychikou a vztahy s okolím. Původně jsem měla za to, vzhledem k tomu, že se film odehrává začátkem 20. století, že zůstane jen u Einarova zbožného přání, tajného převlékání se do manželčiných šatů a případně následného společenského skandálu. To, že by se někdo prakticky téměř před sto lety skutečně vážně hodlal pustit do změny pohlaví pomocí medicíny a chirurgie, mě docela překvapilo. O čem ale chci mluvit je Eddie Radmayne. Ach můj bože, chtělo by se říci! Kdo viděl Teorii všeho, ví, že je fenomenálním hercem. Ale pokud v Teorii Eddie hrál jako ďábel, tak tady hrál jako učiněný anděl. Není možné se do postavy Einara/Lili v jeho podání nezamilovat. Ta role nemohla být ztvárněná lépe, citlivěji a ženštěji než v Eddieho podání. Každý pohled, sklopení očí a každý jemný úsměv mě fakt, ale fakt dostal. Ačkoli k filmu samému bych měla výhrady, na můj vkus byl možná zbytečně komorní a vlastně i až příliš polopatický, jako když se něco vysvětluje malým dětem. Ale kamera, hudba a herecké výkony jsou na jedničku s velkou velkou hvězdičkou. PS: Jen bych chtěla říct, že je to asi opravdu film o holkách a pro holky. Čestně. Pro chlapy je tam málo akce a až moc pocitů. Jo a v celém sále jsem si tehdy všimla jediného muže, který tam byl zjevně chudák dovlečen. Seděl přímo za mnou a jen od doby, co jsem to začala počítat, 17x zívnul. Ten byl rozhodně mužem v mužském těle :-)

Kruh se mi velmi těžko hodnotí. Je to totiž prakticky poslední poctivý horor, který jsem měla tu čest vidět. Tímhle dílem jsem se ze sledování podobných filmů definitivně vyléčila. Ring mi způsobil silný posttraumatický šok, či pošokové trauma :-). Po jeho skončení jsme se s kamarádkou bály jít z kina domů a po příchodu domů jsme měly obavy usnout, takže jsme hrály karty až do svítání a zpěvu ptáků a byla to velice dlouhá noc. Už samotná ta videopáska je na pět hvězd, tísnivá, ponurá, zneklidňující podprahová záležitost. Velmi nerada od té doby vídám mouchu na monitoru a jsem skutečně vděčná za současné digitální vysílání. Televizní zrnění ve mě totiž v návaznosti na kruh vyvolává opravdu nepříjemné emoce. PS: Pokud tak jako já, máte trauma z Kruhu, pusťte si Kruh 2, je to ta nejlepší léčba :-)

Vizuálně krásný a pro rodiče malých dětí téměř povinný dokument. Snímek plný národnostních kontrastů... Bezeslovný film o tom, že všechny malé děti mají stejné potřeby a ty jsou napříč kontinenty řešeny různými rodičovskými přístupy. Přetechnizované Japonsko, úzkostně pečlivá Amerika, velmi volný přístup Mongolska a ryze přírodní Afrika.... Za sebe musím říct, že u mongolských sekvencí s kohoutem potulujcím se po jurtě vedle miniděťátka bez jakéhokoli dozoru a pak zase téhož dítěte lezoucího po kolenou doslova pod kopyty ovcí jsem dočista rostla.