Emo-haunter

Nejlepší série historie Survivoru. Fandil jsem svému oblíbenci Robovi, který zde ukázal svou vůdčí osobnost kmene Padouchů. Bohužel mu Tyson a Coach zkazili jeho plán vyřadit Russella, a tak odešel Rob sám. Zde měl naději i vyhrát, nebýt těch dvou.. :) I tak ale vyhrál člověk, který si to rozhodně zasloužil. :)

Naprosto vynikající a legendární seriál, který mám ve svém srdci už od mala. Díly natočené na kazetě stále uchovávám doma :) A i dnes ve svém věku rád pustím, protože na tuto dvojku se nezapomíná!

Jako za starých časů! Za mě nejlepší díl od dvojky, dobrý scénář, skvělá akce a legendární Arnie s Lindou řádí jako za mladých let :) A konec za mě vynikající, emotivní a silný.

Velice příjemný, úsměvný a romantický snímek, který mě okamžitě vtáhl do své perspektivy. Kromě protagonistů moc pěkně promyšlené postavy (Kanna je taková japonská Amélie kterou jsem hodně žral) a celkově mě zkrátka tyto postavy hodně přirostly k srdci. Dále je třeba zmínit doopravdy vtipné hlášky, hodněkrát jsem se upřímně zasmál a těch symbolů kolem - prostě super. Určitě velmi dobré čtyři hvězdičky, které zůstaly jen těsně pod pěti jen kvůli absenci toho pomyslného "něčeho navíc". I tak mě ale díky tomuto filmu láká shlédnou seriál :) 83%

Andrej Rublev je v mnoha ohledech monumentálním dílem. Jeho hodnotu spatřuji především v obraznosti, poetičnosti, v naturalisticky vyobrazených přírodních scenériích, symboličnosti a silných křesťansko-filozofických dialozích - Tarkovského silná víra je dozajista hlavním důvodem k natočení tohoto estetického díla. Každý dialog, který je zde, má nesmírnou důležitost, neříká se zde nic navíc. Pokud bychom se ohlédli po samotných symbolech - povšimněme si zde vyobrazení ptáků, koní, Tarkovského oblíbené vody, nebo deštěm, který nás provází celým snímkem. Obě dvě části jsou v mnoha aspektech odlišné. Zatímco v té první je protagonistou samotný Rublev, v části druhé je pouze jakýmsi pozorovatelem, který činí pokání nad svým (ne)hříchem, který spáchal. Tento film není žádným příběhem, nýbrž zachycením života takového jaký je - ne nadarmo se o tomto filmu říká, že je samotnou freskou. V první části Tarkovský natočil naprosto nádherné obrazy - křížová cesta a monolog Rubleva byl natolik silný, že jsem dlouho necítil takové mrazení v zádech. Druhá část je pak vyobrazením socio-kulturně-realistického tehdejšího života venkovanů (první částečně také, ale v druhé o dost více). Odlévání zvonů je pak řemeslnicky neuvěřitelné, hodně by mě zajímalo, jak toto bylo natočeno, protože toto se už dnes jen tak nevidí. Film Andrej Rublev je reálným vyobrazením života, jeho postojích, víře, naděje i pochybnostech či vykoupení. I zde platí, že jedno shlédnutí nestačí, Tarkovský zde zanechal tolik motivů a symbolů, které lze uchopit z různých úhlů pohledu, avšak tato jedinečnost dělá z filmu bohatý zážitek. Stejně jako u Solarisu tak i zde je prostředí pouze jakýmsi ateliérem k zprostředkování všech myšlenek a filosofických rovin, kterých je tu doopravdy na rozdávání. Celou sílu filmu pak podtrhuje neuvěřitelná monumentální a podmanivá hudba a samo sebou skvělé herecké výkony. Až oxymoronsky laděná finální je scéna pak nutí k silnému zamyšlení. Když mladý kluk, který nezná tajemství odlévání zvonů vytvoří nádherný a funkční zvon k definitivímu obnovení města, proč by měl Rublev dál mrhat svým talentem, který je darem od Boha, a to sice malování fresek, kterého zanechal?! Dokonalý kontrast! Možná proto byl Kristus ukřižován, aby sjednotil člověka s Bohem. I přes všechny klady, až téměř superlativy, je obří délka tohoto filmu silně vyčerpávající, což bývá podle mě u hodně diváků problémem, byť je druhá část o dost dynamičtější, celkově je místy velmi těžké držet pozornost celou dobu. A jsem přesvědčen, že to zkrátit šlo, Tarkovský i v jiných filmech místy neefektivně prodlužuje. I tak ale velmi kvalitní řemeslnická práce! 85%

V podstatě souhlasím s komentářem Geminiho. Ono je možná ode mě hloupé cvaknout jen dvě hvězdičky, ale nemohu si pomoci. Od začátku filmu se mluvilo o náhodách a tak jsem byl pln očekávání, co strhujícího a proplétajícího se bude dít v kompozici tohoto snímku. Očekával jsem vynikající mindfuck jako v knihách Murakamiho Kafka na pobřeží nebo Konec světa a Hard-boiled Wonderland, kde se rovněž měla uplatnit podobná kompozice nebo ve filmu Atlas mraků. Nic takového se tu ovšem nestalo, bohužel. Sledujeme neskutečně roztahaný děj několika lidí, kterým se vlastně ani nic pořádně zvláštního a originálního nestalo. Takové věci se zkrátka v životě stávájí a já za sebe mohu říct, že se mi už v mém věku staly daleko šílenější zkušenosti, než vidíme zde. K čemu dobré herecké výkony (Cruise byl skvělý), k čemu dobrá hudba a i velmi povedená dynamika filmu, když se nakonec stejně ani nic nestalo a vše vyšumělo do prázdna. Všechny tyto postavy jsou v tomto snímku jakýmisi outsidery, kteří se snaží posbírat aspoň kousky své cti a odvahy, aby udělali odvážný krok. V tomto případě tento cíl zvládl jen Cruise, policista a částečně i geniální dítě - i zde se ale nabízelo mnohem lepší řešení. A co televizní producent, co manželka umírajícího muže, co muž, který byl v dětství považován za génia - za mě úplné vyšumění do prázdna bez pointy. Magnolia se možná zdá býti velkolepým dílem, avšak po strhnutí skořápky zjistíme, že tomu tak není. Pár smutných příběhů několika lidí, které se dějí každodenně v této realitě. Hvězdičky dávám za pěknou hudbu, která aspoň trochu vykreslovala atmosféru a také za pár pěkných citátů samotných postav. Nic víc zde ovšem k nabídnutí není - a pointa padajících žab zcela mimo mísu.

Slusna silvestrovska zabava v cele se skvelym Mensikem a spoustu dalsimi legendami ceske kultury.

Amélie z Montmartru má několik kladů. Hodně se mi líbil velice teplý tón obrazu filmu, zajímavé nápady ve scénáři, úsměvné scény a nejkrásnější kukuč Amélie. Ta je doopravdy pro tuto roli absolutně stvořená. Takovou zvláštní čistou bytost bych chtěl jednou potkat. Je úsměvné, že takto uzavřená dívka dokáže změnit prostředí, ve kterém žije, k lepšímu. Nakonec však ale musí udělat sama krok vpřed, který je pro ní ovšem ten nejtěžší. Snímek Amélie začíná rozházenými puzzlemi, které se však na konci snímku seskládají do jednoho krásného obrazu. Jeunet natočil originální snímek, kterému se nemůže prozatím rovnat žádný film, který by byl podobně komponován. Možná může místy pro někoho lehce nudit, avšak svou strukturou potěší nejednoho filmového nadšence. Skvělá hudba jen podtrhuje atmosféru francouzského artového filmu. 85%

Tarantino je pro mě overrated, na tom se ani po tomto snímku nic nezmění. Byť mě Django bavil a užil jsem si ho a ani přepálená stopáž mi nevadila, stále se zde objevují podobné motivy Tarantinovy tvorby. On totiž Quentin spoléhá na vynikající dialogy, to je bezesporu pravda. V čem jsou ale často slabší jeho snímky jsou scénáře - zde tomu doopravdy není jinak! Vždyť tento scénář vystačí na poloviční délku snímku. A tak jak je u Tarantina typické, někdě se hodinu žvatlá, semele se nějaký masakr a je to. Plus k tomu všemu navíc podivná rozhodnutí postav - proboha proč Schultz zabíjel messiého? Tady to bylo ovšem účinné a tolik to nevadilo, i tak jsem si toho ale opět všiml. Dávám i tak čtyři hvězdičky za skvělé herecké výkony (Samuel L. Jackson byl fakt sviňácký dědek), hodně dobrou práci s kamerou, rovněž tak pěkný výběr hudby, která vykreslovala atmosféru divokého západu. Django je dozajista velmi povedeným snímkem s mnoha klady, legendárním však ne.

I přes skvělé herecké výkony mého oblíbence Toma Cruise a Dustina Hoffmana není film žádná velkolepost a ani doják. Pro mě žádná zapamatovatelná scéna a autistický Raymond začne brzo štvát, jelikož je až extrémně ukecaný stejně jako Charlie. Stejně tak i jeho proměna mi přijde moc rychlá. Za mě taková lehce komediální jednohubka, která je ovšem pro mě velmi nadhodnocená. Za mě 70%