mcleod

Rockový příběh inspirovaný životem prvního opravdového rockera Jima Morrisona. Nejpovedenější rockový film... atmosféra začínajícího rocku, životní názory hlavní postavy, vše je vykreslené dokonale a s neskutečným nábojem. Film podkreslují výborně vybrané písně The Doors (a jiných... např. Velvet Underground), nadčasové kapely, která se nespokojila se všudypřítomnou hipísáckou vlnou v muzice a vytvořila vlastní nestárnoucí styl. Stvořili rockovou legendu. Zároveň obrovským dílem přispěli ke změně společnosti od upjaté kariérní společnosti 50. let (kdy měřítkem dobrého života byla velikost domu, velikost platu, počet aut, míra poslušnosti manželky a bělost plotu) k naprosto uvolněné společnosti 70. let (kdy dobrý život představovaly návštěvy rockových koncertů a celkově užívání si pohodového života). Všechno tohle ze zmiňovaného filmu na diváka vyloženě sálá. Pro připomenutí krásných časů dnešnímu opět kariérnímu světu a pro morální podporu dnešnímu postmaterialismu a několika málo zbylým rockerům je tento film ideálním dílem.

Film o tom, jak se může z člověka zcela jednoduše stát zrůda nenávidějící lidi a celý svět. Nejdřív vše začíná druhou světovou válkou, kde malý kluk ztratí svého otce. Když si během svého následného dětství nemá s kým hrát, pomalu se obklopuje neproniknutelnou zdí. Svoji cihlu přidá také úchylný anglický vzdělávací systém svojí brutalitou vyučování a hierarchie zarážející jakoukoliv dětskou fantazii a kreativitu. Když hlavní postavu v dospělosti nehezkým způsobem opustí přítelkyně a jemu zbude jen prázdný život rockové hvězdy, vznikne v jeho hlavě monstrum nenávidějící jakkoliv se odlišující lidské bytosti. Stává se tak stejným "člověkem" jakým byli nacisté, kteří zasadili první cihlu, když mu zabili jeho otce. Vše se tak točí v kruhu, když jedna generace zhrzených vytváří svými postoji další generaci zhrzených. Na závěr je hlavní postava svým vlastním svědomím (po "procesu" plném vykrucování se a svalování viny na všechny okolo) odsouzena k tomu, aby rozbořila ochranou zeď, která jí nedovolila jakoukoliv empatii vůči lidem v okolí, a uvědomila si tak, co udělala a komu se podobala. Snad jediný hudební film, u kterého musí člověk permanentně přemýšlet v doprovodu perfektní muziky. Prostě geniální.

Dost děsivý film, především scény s mrtvou holčičkou výborné. Ale nejlepší a dost možná nejhororovější část filmu představuje nahrávka na smrtící videokazetě. Rozhodně tento mrazivý výtvor doporučuji srovnat s nechutnou a nudnou americkou verzí. Japonci ví, jak vyděsit člověka "normálními" záběry. Co mi ale připadalo velmi nepovedené, bylo řešení některých "slepých uliček" scénáře stylem deus ex machina (příkladem mohou být zvláštní mentální schopnosti jedné z hlavních postav, o kterých se dozvídáme až ke konci filmu).

Dobře... blbá americká děcka se ztratí v lese s mapou a kompasem. Pomineme-li, že v Americe mají poněkud hlubší lesy a horší mapy než u nás, je to i tak trochu trapné. Opravdu je to ale podstatná stránka tohoto filmu? Podle mě nikoliv. Film totiž především odkrývá nejhlubší představy hrůzy a strachu. Všechno je umocněno snímáním videokamerami, které umožní divákovi silnější vcítění do pocitů hlavních hrdinů. Přestože z čistě obrazového hlediska na filmu není nic děsivého, jeho atmosféra a forma způsobuje značně sugestivní zážitek. Často jsem tak měl pocit, že už nikdy za žádných okolností nepůjdu v noci do lesa, především poslední scéna v opuštěném domě ve mě zanechala spoustu fóbií, kterých jsem se jen těžko zbavoval ;-) Poslední záběr těsně před vypnutím kamery je snad nejděsivějším hororovým závěrem, jaký může člověka napadnout.

Highlander není ani tak povedený film jako kultovní film. Při prvním ještě dětském shlédnutí jsem byl v naprostém šoku z ponuré atmosféry, velmi zvláštního příběhu a především ze zařazení rockové muziky mé první oblíbené kapely Queen. Dnes už tento film hodnotím trochu rezervovaněji, přesto stále ho považuji za jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Příběh je zajímavý, i když zoufale nepropracovaný, scénář je místy velmi ubohý, klasické všudypřítomné blesky jakožto vrchol efektů osmdesátých let směšné, ale všechno to tak nějak jde dohromady. Je to možná perfektním hereckým výkonem Seana Conneryho, parádní muzikou Queenů nebo zatuchající atmosférou celého filmu, ale tenhle film je něčím velmi zvláštní a přitažlivý. It's a kind of magic.

Judea A.D. 33, Saturday afternoon, about tea time. Výborný film Monty Pythonů zesměšňující snad všechny blízkovýchodní náboženství, včetně náboženského fanatismu, modlářství nebo stádového následování, a politiku, včetně neschopných lídrů a uzurpátorů moci, kteří se vlády drží jen díky ještě větší neschopnosti odbojových politických skupin. Ale před hodnocením se zamysleme: Co pro nás kromě natočení Života Briana, Svatého Grálu, Smyslu života, Létajícího cirkusu, tedy nejgeniálnějšího humoru všech dob, Monty Pythoni kdy udělali? Let's go on stoning!

Poprvé jsem tento film viděl s dabingem na Nově. Nebylo to špatné, ale nějak jsem nechápal, co na tom lidé vidí. Po dlouhé době jsem se podíval na originální znění s titulky a nemohl jsem odtrhnout oči. Norman Bates se změnil z na první pohled vyšinutého koktavého jedince na sebevědomého a přímého člověka, v jehož chování a konverzaci bylo něco velmi poutavého, ale zároveň nepříjemného. Celý film předkládá příběh plný permanentního napětí a děsu. Výborný závěr (já bych ani mouše neublížila... ještě teď mi po zádech projede mráz) jen dokresluje celkovou atmosféru filmu. Vedle Záhady Blair Witch zřejmě nejlepší hororové dílo jaké bylo kdy natočeno, nadčasový film, kterému věk neubírá absolutně nic na jeho kvalitě.

Klasický duchařský horor plný potemnělých místností domu na samotě, mlhy na blatech, napjaté hudby a tísnivé atmosféry... Všechno dává dohromady příjemně strašidelný a hlavně úžasně atmosférický film. A ten konec... často srovnávaný se Shyamalanem. Nemyslím si, že by tohle bylo stejně dobré jako Shyamalan, tohle je geniální... Herecký výkon všech herců (i dětských) je výborný, Nicol Kidman je tak kouzelná, že se po shlédnutí tohoto filmu stala jednou z mých nejoblíbenějších hereček. A ještě jedna poznámka: tenhle film jsem viděl už čtyřikrát a pořád mi připadá výborný. Kouzlo tohoto filmu tedy není pouze v jeho závěru, čímž podle mě docela trpí například právě zde naznačený americký film. Naopak u The Others mi připadá, že po uvědomění si závěrečných faktů je film ještě děsivější.

Ucházející film, který ale mohl být výrazně lepší. V čem udělal Miloš Forman největší chybu, bylo obsazení Natalie Portman. Ta holka vůbec ale vůbec neumí hrát. Ale pokud odhlédnu od slabého výkonu této rádoby herečky, stejně mi vychází slabý film. Což o to, herci to zahráli perfektně, ale chyba byla především ve scénáři. Žádná hlubší zápletka, žádná psychologie, filozofie, ani výklad Goyova umění. Všechno bylo tak nějak ploché, což je při zpracování tohoto tématu opravdová škoda. Aspoň, že film ubíhá v docela dobrém tempu a je zajímavý po vizuální stránce.