lisma

Do multiplexu určitě, ale...

Mé očekávání bylo bezezbytku naplněno.

Ron Fricke je po létech stále ve formě. Kulturní a civilizační kontrasty, přírodní scenérie, svět v obrazech. Jenom už tam necítím stejnou hloubku jako v Barace, možná za to může slabší hudební podklad, možná si laťku nastavil až příliš vysoko. Stále však stojí za vidění.

100% devadesátá léta, 100% Willis, 100% nostalgie

Jedním slovem. Úžas

Sonda do vyprázděného života moderního člověka západního střihu.

Nedokoukal jsem. Nešlo to. Opravdu ne.

O třídu efektnější než první díl, ale tak zoufale moc hloupé, až to na samotný Olymp volá.

Předně, do multikina chodím dvakrát, třikrát za rok. A tohle je přesně ten důvod, kvůli kterému se vyplatí vytáhnout ze šrajtofle pár měďáků. Po technické stránce výborné. Obrazově naprosti odzbrojující. Samozřejmě jsou tam mouchy. Do očí bije především nelogické chování posádky nebo scény, které nedávají v celkovém vyznění příběhu žádný smysl. Pod vlivem otevřeného konce ale ve skrytu duše doufám, že to napraví budoucí pokračování. Jelikož jsem fanoušek Vetřelců zřejmě jen povrchní, mytologií, dějovými návaznostmi či odkazy na své předchůdce mi Prométheus neposkytl větší potřebu očekávání a následného možného zklamání. Ten kdo v něm nehledá filozofické přesahy nebo přelomová díla žáru, bude snad spokojen. Já osobně jsem ze Špalíčku odcházel téměř v oné mlaskavé náladě.

Na lokální poměry, vydařená záležitost