Jakubisko

Film z velice drsného a nechutného mexického prostředí, při kterém mi na mysl nejčastěji přicházely slova jako "Tak tohle je fakt humus". Humus to je, ale podle zkušeností jedné kamarádky, která tam strávila 2 měsíce, během kterých se jí dvakrát pokusil někdo zabít, to není v Mexiku nic neobvyklého. Yessica je názorná ukázka toho, jak může v podobných končinách dopadnout člověk, jenž na "život v džungli" není přizpůsoben. Film působí jako celek velice mrazivě, ani chvilku nenudí a hořkosladký konec vše jen umocňuje. Brrr no ale podruhý bych to už vidět nemusel. :)

Vlastimil Brodský se Stellou Zázvorkovou vytvořili v tomto filmu nezapomenutelnou dvojici. Jako by se snažili divákům předat něco z té moudrosti a zkušenosti, kterou nabyli během svého bohatého života. Jedná se o důkaz, že se dá natočit krásný film i o lásce dvou starých lidí, aniž by to působilo trapně, nebo kýčovitě, jak to často dopadá u USA-made lovestories. Přesto si myslím, že se dalo z příběhu vytřískat mnohem víc, co se týče emocí, protože jsem se sice po celou délku filmu usmíval a bavil, ale hlubší prožitek, abych třeba měl slzy na krajíčku, nebo mravenčí dálnici na zádech, tam scházel. Proto "jen" 4*. "Jaké jsou důvody vašeho rozvodu?" - "Dělá si z parte vlaštovky... " :)

Je zajímavé, že z prvních několika shlédnutí jsem nebyl nijak zvlášť nadšený, přišlo mi to strašně pomalé a nudné a okousal jsem si u toho nudou nehty i s prvními dvěma články prstů. Až asi na pátý pokus jsem zjistil, jak je ten film vlastně geniální, i když trochu moc utahaný. Rozhodoval jsem se mezi 4* a 5*, nakonec jsem se rozhodl pro 5*. Proč? Právě kvůli té utahanosti. Nechápete to? Já taky ne. :)

Komedie plná typického francouzského humoru. Je dobře, že v záplavě "moderních" francouzských komedií alá Taxi se občas objeví takovýto záblesk ze starých časů. Některé vtípky byly sice ke konci trochu předvídatelné, ale to výsledný dojem nijak zvlášť nekazí. Kéž by takových bylo víc. :)

Pořád jsem nějak nepochopil proč všichni pana Menzela za tento film tak vzývají. Jedinou opravdu vyvedenou věcí na filmu je doktor Skružný v podání R. Hrušínského, zbytek jsou pouze nepovedené vtipy. Nevím jak jiným, ale mě osobně nevyhovuje, když mají všichni vánoce a můžou se smíchy utřískat, jen uvidí Jánose Bána, jenž hraje duševně zaostalého jedince. Mě teda bylo spíš dost smutno při pohledu na něj a mít výtlem je to poslední, co mě napadlo. Ale co už, hlavně že se to lidem líbí.:)

Ukamenujte mě, ale já jsem tím byl velmi spokojený.:) Možná je to tím, že jsem ho viděl okolo 1:00 ráno, takže moje smysly a racionální myšlení bylo otupeno, ale faktem je, že jsem se u Mrazivého faktoru opravdu od srdce zasmál.:) Cuba Gooding je typickým černošským hláškařem, kteří byli vždy mými oblíbenci, takže vlastně základ samotného úspěchu stojí na dialozích mezi dvěma hlavními hrdiny. Bohužel však nelze opomenout zápory, jímž je A) dost klišovitý příběh, ale aspoň se dá mluvit o příběhu, narozdíl od Armageddonu a spol. B) otřesná kamera, která se nejvíc projeví při sjezdu s člunem do řeky, kde jsme sice měli v plné kráse člun s posádkou, ale nebylo nám dopřáno vidět okolí, takže se můžeme jen dohadovat o tom, kudy že to vlastně ten člun klouzal.:)

Když jsem si odyseu pustil poprvé, tak jsem jí asi po půl hodině vypnul, jelikož jsem nebyl daleko k absolutnímu zešílení z chaosu a nelogičnosti, kterou mi film nabídl. Za nějaký čas jsem se ovšem dostal ke Clarkově knize a ta se mi natolik zalíbila, že jsem všechny 4 díly dokázal přečíst asi za měsíc. Potom se mi obnovila chuť se podívat na snímek a tak jsem také udělal. Spokojený jsem ovšem byl jen zčásti. Ač jsem přečetl knihu, tak jsem spoustu scén vůbec nepochopil a celý film mi přišel strašně rozvláčný a oproti knize také bezmyšlenkovitý. Přesto jsem se rozhodl dát 3*, leč ne za genialitu Kubrickovu, ale za genialitu Clarkovu, která se v odyseji odráží.

Tenhle islandský filmeček jsem shlédl úplnou náhodou a navíc jsem nestihl vidět začátek. Přesto jsem dokázal vydržet zírat na celé titulky s otevřenou pusou, což se mi tak často nestává. Velká většina filmu, odehrávájící se v psychiatrické léčebně, nebo jen krůček od ní, je plná beznaděje a smutku a když se už konečně objeví světélko naděje, uzemní vás zpět do reality. Hlavní - Paulova postava působí jako hromádka neštěstí (a taky že jí je) a určitě si vyžádá soucit mnoha diváků a nejednou ukápne i ta slzička. Vše to umocňuje také depresivní, ale nádherná scenérie Islandu a fantastická hudba Sigur Rós, jíž jsou protkány ty nejemotivnější části filmu. Všem ze štábu se klaním až k zemi a děkuji za ten zážitek.

Tento film nabízí úplně jiný pohled na 2. světovou válku, než na jaký jsme z válečných filmů zvyklí. Všechno to je Normandie, Berlín, Stalingrad, ale kdo ví, že válka probíhala i v jednom z nejodlehleších míst na světě - na poušti Gobi? Snímek na mě tím pádem z části působil jako vzdělávací, aby ukázal, jak moc rozsáhlým konfliktem 2. sv. válka byla. Nezapojovali se do ní jen tankisti Velké Británie, či američtí námořníci, ale také obyčejní mongolští kočovníci. Co se týče samotného zpracování filmu, tak mě nejvíc zaujala lidskost a přirozenost postav, které si okamžitě získaly mou oblibu. Technické zpracování samozřejmě místy pokulhává (viz střely japonské lodi, které vypadaly spíš jako meče ve Star Wars), ale s přihlédnutím na datum vzniku nijak nevadí. Takže pokud jste unavení ze všech těch zákopových a námořních filmů, tak si pusťte Místo určení: Gobi, zklamáni určitě nebudete.