kartacek

Vono z toho musí hrabat, psát pořád jenom kriminálky, no a tak Nesbo napsal taky něco pro děti. A je to bomba. A film taky.

Když jsem film viděl poprvé, dal jsem za 5. Dnes jsem jej viděl podruhé a dávám za 3, což mě přivádí k zamyšlení, čím to je. A tak dumám a dumám a najednou mám před očima ty jizvy. No jo, ty jizvy staví film do poněkud jiného světla. Takže dávám za 4. Počkat, počkat, aha, no jo... Ty jizvy staví film do ÚPLNĚ JINÉHO SVĚTLA, není-liž pravda? Takže dávám za 5. Znovu.

Tuhle jsme přijeli z dovolený a bylo vypráno... Že prý se někdo nechal inspirovat Tae-sukem, říkali měšťáci, "Nejste jediní," chlácholili nás. Inu, film beze sporu silně ovlivňuje, to je jasné. No a že Tae-suk neřekl ani slovo jen podtrhuje známou pravdu, že Verba movent, ale exempla trahunt.

Film se měl původně jmenovat Plíšky - no jakože ty elektrody (plíšky), který tam na sebe přikládaj. No jasněžejo - "Viděržať piaňér". No ale potom udělali poradu a někdo prohlásil, že by to nebylo moc komerční. No co se týče mě, já tomu filmu říkám Plíšky a basta.

Ten okamžik, kdy vetřelec vyrazí z břicha astronauta, je, co se týče emočního dopadu na diváka a řekněme v rámci sci-fi tématiky a thrillerů, něco naprosto průlomového. Nikdo to ANI TROCHU NEČEKAL!!!! Dnes se věci tohoto typu běžně očekávají...

Viděl jsem to třetího listopadu. Všiml jsem si názvu filmu a potěšilo mě, že venku na obloze byl úplněk a k tomu nízko nad obzorem. Krásně to souznělo s názvem filmu. Když jsem si pak večer lehal do postele, říkal jsem si: "To byla průzračná čistota!" Teď si říkám, proč asi. A napadá mě: Je to nejspíš tím, že film je o lásce, která je bez přívlastků. A když to srovnám s láskou, kterou jsem prožil zhruba v devíti letech, je to podobné - té lásce jsem tehdy nedával přívlastky a vlastně ani teď zpětně nemůžu. Jakoby někdo oloupal jakýsi plod až do jeho středu - tak by se asi dala definovat dětská láska. Anebo jakoby na ten střed ještě nebylo nabaleno "to ostatní"... A ten název! To je lahůdka! Nejenže tedy zrovna vyšel měsíc, a k tomu v úplňku, když jsem se na film začal dívat, ale ještě k tomu mě napadlo, že ten měsíc se dá chápat jako světlo, které najednou pronikne do temnoty. A ukáže, že láska dokáže být průzračná a čistá.

No to byla ale doba, že? No řekněte sami! Telefonní budky, gramofonové desky, magnetofonové kazety, sójový suk, který chutnal úžasně. Dnes když si chcete koupit sójový suk, který chutná úžasně, musíte vybírat mezi různými výrobky tvarově, obalově a popisově blízkými tomu vašemu favoritu. A je to cesta trnitá, to mi věřte, některé ty suky chutnají, jakoby před zabalením spadly do močůvky, jiné jakoby týden ležely na Sahaře. Pak jsem jednou rozbalil suk, na jehož obalu bylo napsáno "Sójové řezy" a bylo vyhráno. Byl to přesně ten suk. Přesně ta původní receptúra. Mé srdce zajásalo, mé chuťové bunky zapředly blahem. No a telefonní budky - vidíte je dnes někde? Ale ano, jistěže vidíte - zaprášené, nepoužívané. Dovedete si představit Muže z Acapulca bez telefonní budky? Já ne. Bez dalších scén, kde se ze sluchátka vine roztomilý kabílek? Já ne. Dokážete si představit Komando či Matrix bez telefonní budky? Já ne. Povídáte si pro sebe, když jdete po ulici? Já ne. Ale někteří to dělají a říkají, že telefonují. Většinou tomu tak je. Ano. Samozřejmě. Telefonují. Ale já mám kamaráda, který má takovou zvláštní zálibu. Občas si vyrazí do ulic a povídá si sám pro sebe a užívá si toho, že si ho nikdo ani nevšimne. Nejraději předstírá, že telefonuje s nějakou ženou. Zažívá prý úžasné situace. Vyprávěl mi, jak zrovna říkal: "Ty tvoje vlasy jsou prostě nádherné!" a s jednou dívkou, která jej míjela, si pohlédli přímo do očí. Prý se zastavila a řekla: "Fakt?" A on řekl:" No, já právě telefonuju... Ale Vy opravdu máte krásné vlasy. Nechcete zajít na kafe?" "Proč ne?" řekla prý ona. A šli. No, já myslím, že kecá. Že tomu tak není. Co si pamatuju, už hezky dlouho žádnou holku neměl. Ale to je koneckonců jedno. Ať si kecá nebo nekecá, každopádně je evidentní, že předstírat hand free telefonování na veřejnosti nemusí být zrovna příliš obtížnou cestou k navázání kontaktu... Počkat, proč o tom všem povídám, tedy vlastně píšu? Jo, už vím - Bob Saint-Clare byl závislý na kabílku, a to mělo prostě kouzlo. I ten psací stroj, kterým o něm psal Francoise. I ten byl závislý na kabílku. Ty kabílky... No každopádně je dobře, že se do činžáku nastěhovala Christine, protože jinak by Francoise napsal dalších třicet dva románů, takže dohromady šedesát čtyři, a klepla by ho pepka.

Úžasná scéna se sušenkami a s kocourem. A co se týče poslechu autorádia, to také není k zahození. Asi nejlepší film s Mikkelsenem, který jsem viděl. A naprostou bombou je pro mě výkon Ulricha Thomsena, kterého jsem před tímto filmem vůbec neznal.

Myslím, že nejlepším vibrátorem ve filmu bylo těch posledních pár vět, které řekl Mortimer u soudu. Zavibrovaly totiž Charlottinou duší. A protože v nich byla obsažena i výzva, aby pánové o ženy v ložnicích řádně pečovali, myslím, že trh s vibrátory v těch dnech poněkud zakolísal. :-)

Marcel Pagnol a jeho Provence.