Recenzie (57)
Izba (2015)
Škoda! Pečlivě ztvárněné rozhraní všednosti a numinózna, k němuž film vrcholí, je ochuzeno časem, který film zabije real-time vykreslováním traumatu. Což je zajímavý, ale potenciál byl o level výš.
Ďábel (2020)
Ve třetině filmu jsem odhadl zbytek příběhu, ale vůbec mi to neubralo na zážitku. Naopak jsem si všímal, jak je film vystavěný jako kruhovité crescendo z detailů jako je moment, kdy Arvin "načítá" v komiksu superhrdinské ideály. Jednu z posledních replik pronese Reagan v rádiu o Vietnamských komunistech: "Násilí je jediný jazyk, kterému naslouchají." To je tak zhruba duch celého filmu. S tou kouzelnou hudbou to není špatně provedený film, ale doporučovat ho s takovou temnou message nebudu, zkrátka protože v tom nevidím obohacení.
Hellboy: Kráľovná krvi (2019)
Nevěděl jsem do čeho jdu, ale díval jsem se se surrealistickým sklíčkem a bavil jsem se většinu času. Je to bohaté a originální, akorát se to místy bere moc vážně.
Dvojaký život Veroniky (1991)
Krásný styl, ale bolestivě nedokončený příběh
Midsommar (2019)
Jako hororová vztahová metafora, jakou Ari Aster popisuje, Slunovrat moc nefunguje. Jako fiktivní antropologický snímek o střetu dvou kultur a morálních hranicích vzrušující a živé.
See (2019) (seriál)
Strhující start z krásné premisy emocí děsivě živého pravěku se bohužel zpomaluje a snaží se transformovat v Hru o trůny levnými momenty. Seriál ale drží psychologie postav - uvědomělé a básnické vyjadřování k pravěku na první pohled nesedí, ale v tom světě, kde člověk potřebuje skupinu k přežití a kde je přítomna "magie" zraku a pozůstatky "bohů", je vlastně trochu vyšinutá psychologie smysluplná. Ta rodinná láska je zachycená krásně.
Zaklínač (2019) (seriál)
Milý zážitek z jiného světa. Násilí má své napětí a morální cenu, ale nemá za cíl znechutit. Epizodická povaha vytváří pohlcující pohádku. Akorát nepřirozenost dialogů bije do uší.
Mind Field (2017) (seriál)
Sleduju ve dvojnásobné rychlosti, jelikož jde o koncept, ale je to převážně bomba. Nevšední dokument s experimenty, které nikdo nezkoušel, byť vynechává tu nudnou a důležitou část vědy, která kriticky interpretuje výsledky. Do drsných studií zapojuje osobní vhledy. Mimochodem, na svém Redditu Vsauce podrobně vyvrací podezření z toho, že jsou experimenty fake, na YouTube jsou k dohledání celé záznamy experimentů.
Hříšnice - Julian (2018) (séria)
Pár skvělých věcí z první série se zachovalo. Chytře pro další "whydunnit" zvolili prostředí kultu, kde vybrali víc zajímavých motivů. Ale nějak moc se děj točí v praktických scénách, které spojují dedukci, což v tradičních detektivkách dává divákovi příležitost připojit se k vyšetřování, tady to moc nedává smysl. První série mě totálně dostala, druhá jen průměrně.
Bokeh (2017)
Bokeh mě donutil pochybovat o mých vlastních životních cílech. Film, který nehraje na hořící elektrické kytary na poušti nebo na bombastické slzy v dešti, ale na skutečnou lidskou psychologii. Riley a Jenai jsou mladí a racionální lidé, kteří hledají štěstí docela jinak, než hvězdy L.A. z La La Landu. Nemají před sebou cestu jak se stát slavnými a bohatými, snaží se jen upřímně žít.