DJ_bart

♪ "I don't like the drugs but the drugs like me." ♪  – aneb splnění amerického snu skrze periodickou tabulku prvků, rakovinu plic, disstrack na zdravotnictví v USA, kuřecí křidýlka, novomexickou muziku a komplexní studii charakteru/morálky jednoho bývalého učitele chemie. Bryan Cranston & Aaron Paul jako legendární (anti)hrdinové perníkového impéria v nejlepší kuchařské show v dějinách televizní tvorby o metamfetaminové jakosti 99,1%. Magnum opus Vince Gilligana, absolutní strop quality TV, a nezapomenutelnej cinefilní zážitek, kterej jednoduše nemá sebemenší obdoby. Nuff said. 💚💚💚💚 #jessewehavetocook!

1. SÉRIE — [VIDĚNO 6.8.] Sledovat EUFORII je nefalšovaná cinefilní euforie. Tohle není jen tak obyčejná emocionálně-realistická exkurze do světa teenagerů a generace Z. Tohle je zcela beze srandy přelomový seriálový projekt, který nemá v dějinách televizního formátu sebemenší obdoby – ať už z hlediska estetiky, experimentálního pojetí, poetiky fikce, extravagantní stylizace, mozaikovitý narace, brilantního melancholickýho soundtracku od Labrintha, či audiovizuální pompéznosti celkově. A není to jen díky tomu, že naprosto bourá veškerý mýty a klišé queer subžánru/coming-of-age generační výpovědi, ale naprosto revolučně bourá koncept čtvrtý stěny a přepisuje konvence seriálovýho vyprávění/vizuálního story-tellingu. O autentický reflexi morálky mý zkurvený generace, která je nepřikrášleně explicitní a paradoxně i subtilně implicitní (díky čemuž divák může mnohdy číst mezi řádky), radši ani nemluvě – vzhledem k tomu že já sám mám zkušenosti s drogama, vím o čem mluvím. Jako bych se díval do zrcadla. Inu, život je kurva..... Zendaya je femme fatale, no a Hunter Schafer je transgerder bohyně 💜 _____________ 2. SÉRIE — RELAPS. Přesně tímhle slovem by se dala popsat druhá série generační výpovědi EUFORIE. Samotný tatíček týhle show Sam Levinson v jednom z promo videí o symbolismu a charakteristice druhý série řekl doslova toto: "Zatímco první sezóna Euforie byla party ve 2 ráno, druhá sezóna je after-party v 5 ráno." – a je to sakra znát...... Dá tedy rozum, že kdo se v létě roku 2019 sjel na bezstarostný vlně masivního hypeu, který tenhle manifest generace Z vyvolal, by měl být tentokrát na pozoru. Zatímco první série byla extravagantní imaginací mezi skutečností a snem, druhá je depresivním vystřízlivěním a probuzením do reality – je mnohem komornější, uzavřenější (zda za to může pandemie je zcela na místě), výrazněji kráčí v šlépějích emocionálního realismu a je velmi intimní psychologickou sondou do hlav postav, jejich problémů, dilemat, strastí, úzkostí a osobních traumat. Laicky řečeno: exkurze do žumpy plný sraček, skrze který se musí generace Z brodit...... Levinson paradoxně rezignoval na příběh a místo toho na relativně minimalistickým půdorysu vykresluje kontrasty a konflikty, v nichž každá z postav čelí své osobní Nemesis a jiným vnitřním démonům či komplexům – Nathan vs. toxická maskulinita kterou zdědil po svém otci Calovi, Kat vs. patriarchát, Lexi vs. sebevědomí, Jules vs. platonická láska, Rue vs. závislost na drogách, Fezco vs. family business, Cassie vs. sexuální přitažlivost kterou cítí vůči největšímu psychopatovi v okolí. Aneb jak se říká: protiklady se přitahují...... Díky tomu má divák naprosto jedinečnou příležitost z velmi intimní optiky číst charaktery a jejich motivace jako komplexní knihu, v jejíž finální kapitole každý klesne na absolutní dno – viz. pátá epizoda která je emocionálně zdrcujícím vrcholem celýho seriálu. Věrný divák a filmový labužník uvítá i zajímavou plejádu nových stylistických změn – buď silně saturovaný a zrnitý vizuál který pracuje s přirozenou hrou světel a stínů, častější využití retro šlágrů (jakože co si budem, ten soundtrack je fakt boží), anebo převážně přímočarou lineární naraci, která nezapomíná na konceptuálně inovativní příběhový podzápletky s mnohdy až tragikomickým vyzněním. Z hlediska formy prakticky nejde nic vytknout. Nemluvě o samotný režii či famózní kameře Marcella Réva, s kterou předvádí hotový divy a čáry máry...... Kolem a kolem, druhá řada je výrazně odlišná od toho, na co jsme si v té první zvykli. Ale víte co? Koho to sere. Tak či onak je druhá sezóna EUFORIE neskutečně pohlcující zážitek, divokej emocionální roller-coaster a mimořádná televizní událost, která zaujme snad všechny napříč generacemi, a která se naprosto vymyká standardní škatulce subžánru teenage seriálů/coming-of-age dramat. U finále vám pak bude připadat, jakoby vám někdo krájel cibulu pod očima anebo rozdrtil srdce na padrť. Levinson jakožto bývalej závislák ví jak na poctivý nekonvenční řemeslo, protože poskytl návykovej cinefilní matroš, kterej televizní sortiment jen tak nenabízí. A protože jsem se na týhle droze závislej, ten absťák po třetím cravingu bude tak šíleně intenzivní, že bych se na celou druhou řadu podíval ihned znova. Fezco měl pravdu s tím, že "Sometimes, people need to get their feelings hurt.". Sam Levinson, you're a fucking G! ........ PS: Pablo Fezcobar steals the show! #FEXI si zaslouží vlastní seriálový spin-off.

VŠICHNI JSOU MRTVÍ DAVE.

1. SÉRIE – Pecka, granát, bomba, uragán, atomovka...... Jeden z nejoriginálnějších a nejpoutavějších seriálů za poslední roky, který je geniálním žánrovým mixem tvůrčích rukopisů Štefana Špilberga a Štefana Krále, a který je víc napínavej jak moje kšandy - je až k nevíře, že tenhle počin nepochází z pera ani jednoho z obou mistrů svého řemesla, poněvadž ta inspirace takovými kulturními šlágry jako 'IT' nebo 'E.T.' je víc než očividná. Dílčí prezentace mytologických prvků Upside Down, neboli světa Druhé strany, naprosto překonává poměry ekvivalentu mysteriózního dramatu. Bratři Dufferové prostě ví jak stylově vykrádat osmdesátkovou popkulturu a zároveň této ikonické éře vzdát hold. No a Millie Bobby Brown jakožto Eleven je jeden z největších talentů svý generace. Tenhle seriál si mě zkrátka okamžitě získal a já se navždy zamiloval...... VERDIKT? Retro obsese nejláskyplnějšího kalibru - prostě nostalgická euforie hadr!💞 _____________ 2. SÉRIE – Bitchin! 'Stranger Things 2' jsou takřka bezchybným sequelem cameronovského střihu – je to větší a je to lepší. Expozice i narace nikam nespěchá, poutavě reflektuje konsekvence závěru první řady, a slouží jako pomyslný vypravěčský build-up/set-up pro nadcházející příběhový vývoj. Z hlediska formy a stylu je druhá řada čistokrevný mysteriózní horor, který brilantně variuje jak žánrové kontury, tak autorské prvky Spielberga, Camerona a Kinga. Co dodat? Samvěd Křepelka steals the show! Eleven a její kudrnatý háro je cute af..... tohle že nepochází z pera Stephena Kinga? No potěš demo-pejska. _____________ 3. SÉRIE – Great scott! Duffer bros. se absolutně utrhli ze řetězu, nabídli perfektní adrenalinovou jízdu, a v neposlední řadě převzali klasická klišé osmdesátkového béčkového blockbusteru a implementovali je do strhujícího a lehce sebeparodicky stylizovaného multi-žánrového podobenství, který se na televizních obrazovkách jen tak nevidí. Hlavním záporákem zde však nejsou demogorgon nebo demo-pejsci či jiný mutli-dimenzionální příšery, ale hormony a puberta. Samozřejmě, i nyní Podivnější věci akcentují osmdesátkovou popkulturu zdaleka nejpoutavěji, ale protentokrát jsou stěžejními příběhovými motivy dospívání a postupné loučení s dětstvím, díky čemuž se divák zaryje pod kůži postav jako nikdy předtím - jenže právě subžánrovou rovinu vztahového feel-good dramedie mám u Stranger Things ze všeho nejradši. Tento signifikantní element slouží jako pomyslný stavební kámen/důležitá přísada téhle 7 a půl hodinové multi-žánrové nálože, která je konceptuální plejádou a lahodným koktejlem teenage komedie, retro bijáku, detektivky a mysteriózního hororu, který dokáže brilantně balancovat jak mezi komorním dramatem, tak opulentním epickým spektáklem s velkolepou výpravou...... Co dodat? Millie Bobby Brown je sice herecká extratřída, ale za mě si celou třetí sérii pro sebe ukradl Dacre Montgomery v roli Billyho. No a finální epizoda je nepopsatelná katarze, nemilosrdná vydíračka, ždímák slz, hotový gejzír emocí a fenomenální nadstandard quality TV. Kolem a kolem, to vše tvoří báječnou letní limonádu, která prostě nemá chybu. Velká obrazovka a kvalitní ozvučení povinností! Stranger Things mě ještě nikdy takhle extrémně nebavili - Oчень красиво! Aneb jak jednou zpíval Ziggy Stardust ve svým kultovním šlágru: "We can be heroes. Just for one day." ........ PS: Pasáž vzdávající hold legendárnímu Návratu do budoucnosti doprovázená originální hudbou Alana Silvestriho je totální top strop! _____________ 4. SÉRIE – ZAČÁTEK KONCE. Přesně takhle by se dal popsat velkolepý comeback Podivnějších věcí, vlajkové lodi streamovacího gigantu Netflix, na který fandové čekali celý 3 roky. A to čekání se setsakra vyplatilo. Jestli se tak najdou tací, kteří remcaj, že to už nejsou ty starý dobrý Stranger Things, tak jste nejspíš neviděli předchozí tři řady a ignorovali to, co již od počátku bratři Dufferové avizovali - že každá série bude větší, větší a větší. A přestože je čtvrtá řada skutečně monumentální událostí a kolosální vysokorozpočtovej kotel, jde zároveň o perfektní návrat ke kořenům, který zcela nejpatrněji čerpá z tvůrčího rukopisu Stephena Kinga...... Stranger Things byly vždy o postavách, o jejich radostech a strastech, dilematech, traumatech, a vnitřních démonech, díky čemuž s nimi dokázal divák vždy soucítit a ztotožnit se s nimi, zatímco ona mysteriózní omáčka okolo byla jen druhořadý katalyzátor děje. Jenže tentokrát je to právě naopak a paradoxně to vůbec není ke škodě. Samozřejmě, jednotlivým protagonistům je jako vždy věnována náležitá péče, character development je i zde neodmyslitelným elementem, jenže nyní má stěžejní prim příběh, a divák si tak může užít jak výletovou exkurzi do Upside Down, tak důmyslnou šachovou hru, při níž tvůrci odhalí takřka všechny triky, fígle, a na stůl vyloží všechny karty, ne-li rovnou všechna esa z rukávu. Dufferovci se totiž doslova posrali v kině, a mně se nejspíš při sledování odjebal dekel...... Stranger Things už prostě nejsou jen obyčejnej seriál nebo nadstandard quality TV – tohle je prvotřídní televizní blockbuster se vším všudy/13 hodinová intenzivní žánrová nirvána na půdorysu devíti epizod které se mohou pyšnit až celovečerní stopáží. V čem mě Stranger Things prostě nikdy nepřestanou udivovat je ten jedinečnej talent, s jakým Duffer bros. dokážou perfektně vybalancovat famózní formální stylizaci, hororové prvky, autentickou 80's retro feel-good atmošku a všechny melodramatický zápletky i podzápletky zabývající se vztahy mezi postavami. Zkrátka, Stranger Things jsou jeden velkej zlatej důl, z něhož bratři Dufferové zkrátka vytěžili absolutní maximum. Divák může očekávat mnohé, ale dostane mnohem, mnohem víc. Fakt nemám šajna, co je na 4. sérii lepší: jestli účesy postav, dobovej soundtrack, příběhový podzápletky, ten třeskutě zábavnej specifickej humor kterej prostě žeru, anebo Jakub Skokan mluvící rusky. Zamiloval jsem si každou tvůrčí intenci, každou nuanci, aspekt, element či sebemenší detail. Navíc vzhledem k tomu, že z hlediska fikce jde o hodně komplexní mnohovrstevnatou mozaiku, která spojuje tolik nesčetnýho množství postav, motivů, zápletek a podzápletek, je až nemožný, že se Dufferovcům podařilo celý tenhle žánrový spektákl, který nejen v rámci televizní tvorby nemá sebemenší obdoby, tak ambiciózně ukočírovat. Na účet Netflixu si ještě připište tuctový formální zpracování a poctivý řemeslo - zejména kamerový jízdy a otočky jak od Benoîta Debieho nemaj chybu a jsou neodolatelnou třešničkou na dortu - a máte zaděláno na jeden z nejkvalitnějších seriálových eventů za poslední roky. Mám však s tím jen jeden zásadní problém: byť fragmentace fabule na čtyři dějový linie je takřka bezchybná, zachovává vše konzistentní a plně koherentní, upgraduje neobyčejnou komplexnost a poutavost celého příběhu, tak linka, v níž jsou protagonisté Will, Mike, Jonathan a Argyle má žalostně málo prostoru a je až trestuhodně upozaděna...... Jinak ale nemám nic co bych dodal či vytknul, protože za tuhle velkolepou podívanou by se nestyděl ani Štefan Špilberg - především pak závěrečný tři epizody jsou totální randál, nemilosrdná nervydrásající vydíračka, ždímák slz a hotovej gejzír emocí. Indiánský stoner Argyle je moje nová crush, no a Eddie je hrdina. Jen bych možná ještě podotknul, že ačkoliv je Millie Bobby Brown jeden z největších hereckých talentů svý generace (její introspektivní linka o sebepoznání je za mě jeden z vrcholů), tak zatímco 3. řadu si pro mě ukradl Dacre Montgomery v roli Billyho, tak řadu čtvrtou si zcela bezkonkurenčně ukradla Sadie Sink v roli Billyho sestry, Max – už jen za tuhle dechberoucí scénu, která zbořila žebříčky hitparád, není o čem (v tý zrzce už odjakživa přeci jen něco bylo). Ne, Podivnější věci ještě nikdy nebyly v tak skvělý kondici. Třetí série je však stále nepřekonaná srdcovka........ [VERDIKT: nezapomenutelný eskapistický zážitek; 9,5 demo-netopýrů z 10] ___________

ETALON KOMIKSOVÝHO ŽÁNRU. Strhující kriminální drama o Muži beze strachu z Pekelné Kuchyně. Charlie Cox je ďábel! 😈❤

[VIDĚNO 28.9.2021] "Víš co má společného boháč s žebrákem? Žít pro ně není zábava. Život je pro ně nuda." ________ Určitě si pamatujete na hry, které jste častokrát hráli v dětství: Cukr, káva, limonáda, přetahovaná, kuličky, apod. - akorát nyní si představte, že vaše vítězství či prohra v těchto relativně nevinných dětských hříčkách rozhoduje o vašem životě, anebo smrti – a zároveň o tom, jak moc jste blízko multimiliardové finanční výhře. "Všichni v této místnosti žijete z ruky do úst, s dluhy, které nemůžete splatit." hlásají pořadatelé oné soutěžní hry, jejíž cílem je vybrat šťastlivce, který se bude na samotném konci topit jak v penězích, tak v krvi. A hra začíná...... Pro jedny bude jihokorejský seriál 'Hra na oliheň' lacinou levicovou agitkou – pro druhé půjde však o komplexní kritiku/sociologickou alegorii současného ekonomického systému, který za účelem zisku vykořisťuje obyčejné lidi, kteří se ať už svým přičiněním, anebo nešťastnou náhodou, ocitli na samotném dně. Celé dění na obrazovce je totiž takový sofistikovaný sociální experiment – jednotliví hráči do her jsou velmi pečlivě vybrání mezi lidmi, kteří se ocitli v hluboké dluhové pasti, a pro něž je každodenní život nekončícím despotismem, ne-li přímo hotovým peklem na Zemi. Dostanou tak ještě jednu unikátní šanci udělat něco se svým životem a dát mu smysl. A většina z nich po krátkém váhání přijme všechna rizika, a her se benevolentně zúčastní..... Takhle by se dala laicky popsat premisa celého seriálu. Již delší dobu jsem však neviděl v televizním formátu něco tak fascinujícího, jmenovitě tak komplexní anatomii lidské morálky – natožpak jsem nějakej ten pátek nezažil, aby mě seriál dokázal díky perfektnímu fázování napětí instantně posadit na prdel, pohltit svou bezprecedentní poutavostí, a potažmo nekompromisně emocionálně vyždímat. Jenže tvůrci seriálu 'Hra na oliheň' chtějí primárně provokovat a proto jdou ještě dál až za hranici extrému a vyobrazují mizérii lidskosti tak komplexně a tak nepřikrášleně, až z toho zrak přechází – divák tak chtě nechtě sleduje, jak se vzájemná spojenectví a blízká přátelství mezi postavami - jež si bezprostředně zamilujete - hroutí jako hrady z písku a následně mění v krvelačnou zradu kvůli vidině pohádkové výhry..... Jak již bylo řečeno, 'Hra na oliheň' svým způsobem sleduje osudy lidí, jež semlel systém, a kteří se nedokáží z nepříznivé finanční situace ne a ne dostat – a nabízí zcela ojedinělou cestu do duše a mentality lidí na tajuplném místě, kde se smývají jakékoliv rozdíly v bohatství, náboženství, rase a dalších segregačních měřítkách, a kde jsou si dle psaných i nepsaných pravidel všichni hráči rovni. Divák tak sleduje naprosto šílenou psychologickou sondu do etiky a mravnosti lidí, kteří nemají co ztratit, a jejichž jedinou živočišnou/instinktivní motivací je výhra oné peněžní částky, která by vás zajistila na několik životů dopředu. Seriál tak inovativně akcentuje motiv konfliktu mezi individualismem a kolektivismem, a v neposlední řadě odpovídá na zdánlivě banální, a přesto nezodpověditelnou filozofickou otázku: Čeho všeho jsou lidé schopni, a co vše jsou ochotni obětovat pro to, aby získali tučnou peněžní odměnu? A aby toho nebylo málo, seriál nabízí i druhou dějovou linii, v níž divák odhaluje mystérium ostrova, na kterém se ony vražedné hry odehrávají, a nahlédne i pod pokličku jejich samotných organizátorů..... 'Hra na oliheň' je ve výsledku (neironicky) nejlepší kritikou kapitalismu od dob vydání Komunistickýho manifestu a zcela nezapomenutelným nervydrásajícím zážitkem, který přes svou stopáž cca 8 hodin rapidně uteče jak voda, a byť jedinou minutu nedokáže diváka nudit – každá z epizod mě tak extrémně bavila, že jsem celej seriál sjel téměř na jeden binge-watch zátah, což se mi u seriálů zas tak často nestává. O to víc mě těší, že se z 'Hry na oliheň' okamžitě stal celosvětový megahit – nemluvě o tom, že finále nechává dveře otevřené potenciální druhé řadě a všem otázkám, jež prozatím nebyly zodpovězeny. Tahle parafráze o tom, že boháč a žebrák mají více společného, než by se na první dobrou mohlo zdát, si ten enormní úspěch prostě zaslouží, přestože právě ona popularita a hype všehovšudy tomuto ojedinělýmu dílku tak extrémně škodí. Inu, v jednoduchosti přeci tkví krása. Jižní Korea rules! ...... // VERDIKT: SERIÁL ROKU. 9,2 miliard wonů z 10 // 🦑

Zcela bezkonkurenčně nejlepší seriálová událost roku 2023 - scénáristicky, formálně i stylisticky..... Blue Eye Samurai je totiž nekompromisně brutálním epickým příběh o pomstě se vším všudy, který nemá daleko k revenge-flickům Quentina Tarantina či anti-westernům Sergia Leoneho. Jde o jeden z mála projektů, který je svými kreativními leit-motivy a aspekty neobyčejně univerzalistický, jelikož jako málokterý audiovizuální projekt naprosto bravurně využívá schéma mýtu o cestě hrdiny/sebezpoznání/hledání identiy, vyprávějící o modrooké míšenecké samurajce která nemá co ztratit a jde přes mrtvoly za každou cenu, a neskutečně poutavě míchá fikci s historickými reáliemi feudálního Japonska 17. století, které slouží jako skvělá analogie o kolonialismu a rasismu. Divák sleduje celkem čtyři dějové linky, kde každá z nich má výbornou dynamiku, a kde určitě není nouze o akci, romantiku či humor - takže co víc si ke spokojenosti přát? Vrcholem je za mě pátá epizoda, která inovativně kloubí přítomnost s minulostí a legendou o róninovi a onrjó, a pak epizoda šestá, kterou jde jedině přirovnat k Takešiho hradu/Ninja Faktoru na tripu.... Blue Eye Samurai je zkrátka živoucím důkazem, že animované řemeslo dokáže říct víc než kdejaký hraný velkofilm - a jelikož animace je žánr který mám z celýho srdce nejradši, jsem na to neskutečně hrdý....

tohle je víc návykový jak žloutenka.

Pro jedny feel-good guilty pleasure sitcom o strastech a radostech života amerických rednecků, pro druhé zas geniální satirická alegorie o absurditě morálky a karmy stylizovaná do tuctovýho béčka - pro mě však obojí. Neskutečně inspirativní, motivační, a všehovšudy zábavná televizní limonáda o předsudcích, nevěře, chybě v komunikaci jak mezi kámoši tak členy rodiny, posedlostí workoholismem, alkoholismem, hazardem a krásou, iluzi americkýho snu celkově, a zkrátka issues, který řešíme takřka každodenně - což jsou témata, který [vzhledem k době vzniku] se v seriálech podobnýho ražení [tedy sitcomech pro mainstreamový americký publikum] ještě nevyskytovali. Všehovšudy tak jde o výbornou feel-good pohádku o tom, že i ten největší grázl může mít srdce ze zlata, která svým originálním námětem naprosto překonala svou dobu. Ani nechci vědět, kolikrát jsem tuhle šílenost viděl. Jason Lee a Ethan Suplee jsou nesmrtelný ikony buddy-komedie.... Láska na první pohled a jeden z mála seriálů, který si rád pustím i s geniálním českým dabingem. Nadčasová záležitost!

1. SÉRIE – Definice řemeslný dokonalosti, vizuální pornografie se vším všudy, perfektní tribute původnímu celovečeráku, atmosféricky nervydrásající katalyzátor adrenalinu, výbordelná černohumorná satira, nekompromisní kritika americkýho konzervatismu a systémovýho korporativismu, revoluční gamechanger kriminálního žánru, a z hlediska scénáře nejvíce komplexní milník v dějinách televize. Bezchybný takřka ve všech aspektech a složkách. Jedním slovem: ženiální. Nemám slov. Onanie pro cinefily. Sledování v zimním období výhodou! Lorne Malvo, jehož ztvárnil démonický Billy Bob Thornton, je zcela bezkonkurečně král antihrdinů, respektive záporák záporáků. No a Martin Freeman mu zdatně sekunduje...... [VERDIKT: 20 sraček spadlejch do zimáku z 10! Noah Hawley a bratři Coenovi se bezprecedentně zapíší do dějin moderní kinematografie - jelikož jejich příběh mě absolutně odpálil do emocionální stratosféry] _____________ 2. SÉRIE – Sedmdesátkový ufoporno, delikátní řezničina, sociálně-kulturní polemika o tom že karma je děvka, psychedelická oslava gore zábavy, a v neposlední řadě grandiózní óda o strastech a radostech kriminality, v níž krása střídá nádheru - až mi ruka z tý instantní cinefilní masturbace odumřela. No neber to šamane! Kulervoucí zážitek........ [VERDIKT: 9,4 skalpů indiánského lovce Hanzeeho z 10] _____________ 3. SÉRIE – Do třetice všeho dobrého. Tentokrát ze soudku existenciálně tragikomický balady plné groteskních až karikaturních (a nijak charakteristicky černobílých) postaviček, jejíž narativní princip tkví v jednom prostém ponaučení: 1 střep = doživotní záruka štěstěny.... Jednoduše grandiózní filharmonický (ten symfonický hudební doprovod fakt nemá chybu), dramaturgický a herecký koncert par excelence, který nezapomíná na neodmyslitelný absurdní černý humor. Můj milášek Evžen MekŘehoř, primární deviza a pomyslné gró celé show, se může bezprecedentně stavět na vrcholný piedestal dvojrolí - takže výhra Zlatého Globu je zcela legitimně zasloužená. Ačkoliv musím uznat, že každý účinkující herec (zejména Mary Elizabeth Winstead a David Thewlis naprosto excelují) by měl získat Golden Globe jen za to, že si zde navzájem notoricky nadávají do flegmatických pačuráků - kéž by! Fargo každopádně opět avizuje zřejmý fakt, že jde o momentální etalon kriminální tvorby - a to nejen v rámci televizní produkce........ [VERDIKT: 9,3 tampony do každé rodiny z 10!] _____________ 4. SÉRIE – Tam, kde všichni SJW a woke fanatici žalostně sbíraj kramfleky, tak přesně tam ikonické Fargo bezprecedentně exceluje. Leč Noah Hawley, dle mě nejtalentovanější scenárista současný televizní sebranky, buď přes první diskovlnu koronapičusu moc prokrastinoval, anebo se přidal do sekty lazy writerů.... Čtvrtá série si sice udržuje svý klasický žánrový proporce - když vezmu v potaz dosavadní syntézu seriálu - ale v mnoha ohledech vyzní velmi antiklimaticky, a evokuje velmi zmatečnou mozaiku rádoby random vygenerovaných kriminálních storek, jež na sebe velmi sporadicky navazují. Což nemusí být nutně pejorativum, ale v rámci téhle kultovky je to neodpustitelný stigma a těžce promarněný potenciál. Radši ani nemluvě o hereckém charismatu Chrise Rocka, kterého jsem zpočátku považoval za tahouna příběhu - ale skutek utek. Velmi výrazně zde až akutně chybí ta komplexní scenáristická sofistikovanost, díky níž Fargo vždycky tak notoricky vybočovalo z regulérní seriálové rutiny - navíc kontinuita s předchozími řadami je prakticky nulová a skalní fanboys mohou tak jedině žalostně šoupat dřevákama. Mezi superlativy a jiný plusový devizy se tak bezesporu řadí typicky Coenovský černý humor, filozofický synekdochy které slouží jako kritika americké společnosti a nihilistická existenciální moudra. Nelze taky ani opomenout klasický étos show, tedy (doslova) pestrobarevné panoptikum kuriózních postaviček - nejpozoruhodnějšími vagabundy jsou bezpochyby Timothy Olyphant a jeho šmakulózní obsese mrkví, taliánský šibal Schwartzman který si každou scénu krade pro sebe, no a manipulativní sestřička Jessie Buckley který je takový chodící clusterfuck. Přestože jde ve výsledku o kvalitativně ambivalentní řadu, stále je mnou mülované Fargo nejen v rámci krimi žánru nadstandardní pozlátko současné quality TV a seriálového neo-formalismu........ [VERDIKT: 7,9 negr-amotných gangsterů z 10]