Serafina

Wow. Nemám slov. Poslední dobou sjíždím katastrofáče, a protože došly ty dobré, přišel čas sáhnout do béčkové zásobárny. Tenhle skoro tříhodinový televizní opus není radno sledovat na plnou koncentraci, je potřeba dělat u toho něco užitečného, třeba plést svetr, jinak se na konci dostaví pocit silně zmařeného času, ale jako kulisa je to fajn. Jsou tam všechna klišé katastrofických filmů (vědkyně, které nikdo nevěří, dobrovolná oběť za záchranu lidstva a její srdceryvný rozhovor se synem, totálně debilní lepení hlubinných zlomů pomocí nukleárních bomb, rodinné vztahy stmelené katastrofou). Co mě ale dostalo je neuvěřitelně zábavný závěr, ve kterém se po divákovi chce, aby s vážnou tváří sledoval propast zakusující se do západního pobřeží Ameriky. Jdu si stáhnout druhý díl, prý je ještě horší :)

Já nějak nevím... Ne že by to byl špatný film, ale přidávám se k těm, které zase tolik nenadchl. Kdybych ho brala jako film pro děti, tak by to šlo (ok, je tam Guidova smrt, ale nijak drastická), mně ovšem vadila až příliš velká nerealističnost. Za zesměšňovací "výuku" o rasách by byl Guido v reálu okamžitě zatčen. V koncentráku panují celkem pohodové podmínky, sice se tam musí pracovat, ale nikdo nikoho nebije, nikdo si nestěžuje na hlad, po táboře dokonce běhají německé děti a hrají si. Smrt starého strýčka je jen velmi jemně naznačena. Kdyby Benigni omezil svoje exhibice a místo nich sem tam zařadil scénu důležitější pro děj, mohl být výsledek mnohem lepší.

Váhala jsem mezi dvěmi a třemi hvězdičkami, ale dávám za dvě, tohle není průměr, spíš lehký podprůměr. Podotýkám, že jsem starší než cílová skupina - ale třeba u prvního dílu Stmívání jsem dokázala přepnout mozek do patnáctiletého módu a docela si to užít, kdežto tady to nešlo. Nejvíc mě mrzelo, že nebyl využit potenciál kontrastu mezi děním v aréně a naleštěnou reality show, kterou z toho televize dělá pro obyvatele Panemu. Ráda bych viděla víc Caesara, jak s vyzubeným dokonalým chrupem vesele komentuje děti bojující o holý život. I celý svět a život v něm by si zasloužil víc propracovat a vysvětlit, to bylo dost odfláknuté, film je přitom dlouhý a čas by na to byl. Takhle, ač to bylo hodně akční, to byla vlastně dost nuda.

Nechápu, jak tenhle seriál může mít tak vysoké hodnocení. Jako jo, ctitelům hororových seriálů se asi líbí, ale vždyť je to samé klišé, a ani ne moc nápaditě zpracované. Starý badass Van Helsing. Doktor, který se proti své vůli stává hrdinou, a ano, samozřejmě že má rodinné problémy - rozvádí se a žena ho chce připravit o dítě a ještě je tu alkohol! Půvabná doktorova spolupracovnice. Vyšší místa, která doktorovi házejí klacky pod nohy navzdory vší logice. Padouch, který má ostře řezanou tvář, všechno ví a slizce mluví, ach, to je originální. K tomu červi a kopce slizu a stará příkoří z nacistického Německa. Díky, nechci.

Zkoukla jsem všechny dosud natočené čtyři série a jsem zvědavá na další, což je u mě znak nadprůměrného seriálu. Není to ale na pět hvězdiček, hlavně proto, že seriál je hrozně ukecaný a uřešený. Hlavně první a částečně druhá série na to trpěly, pořád se o něčem řečnilo, mluvilo se o rodinných vztazích, padaly trapné proslovy a patetická prohlášení. Druhá věc, která mi vadí, je až příliš velká úmrtnost postav. Chápu, že je to v době Hry o trůny móda a udržuje to jisté napětí, když může umřít kdokoli, ale tady se to točí až moc rychle, člověk se bojí si nějakou postavu oblíbit a to taky není dobře. Co je naopak na Živých mrtvých skvělé: jedničku dostávají samozřejmě maskéři, zombies jsou úžasní a komparsisti si to vrávorání, sápání a chrčení vyloženě užívají. Atmosféra postapo světa je hustá, akční scény stojí za to, děj je napínavý. Zápletka s Guvernérem mohla být kratší, nesmrtelní padouchové mi lezou na nervy (zvlášť když kolem nich vesele umírají nejrůznější postavy a jim se pořád nic nestane). Některé menší podzápletky jsou přímo mrazivé (psychopatická holčička). Budu sledovat dál.

Čistá, stoprocentní chlapárna, odehrávající se výhradně mezi mariňáky. Je to natočené jakoby dokumentárním stylem, takže se ocitáte přímo uprostřed války, ovšem hollywoodsky efektní: všude to bouchá, lítají plameny a trosky, vojáci jsou mužní a stateční a udělají vždycky tu správnou věc. Když se správně naladíte, tak si to užijete a ani si nevšimnete, jak hloupoučký to má scénář a jak patetické jsou některé dialogy. I když takový film by bez toho asi nebyl úplný :)

Smutný příběh hastrmana Puškvorce, který je zamilovaný do lidské ženy - perníkářky, ta v něm ovšem vidí jen obveselení, možná ještě tak kamaráda. Kvůli lidské nenávisti a strachu z jinakosti je hastrman dokonce uvězněn a má se stát obětí obchodu s bílým masem. Zároveň sám svou nevšímavostí trápí ženu svého druhu, hastrmanku Lekničku, která ho tajně miluje a posílá mu dopisy, jež zůstávají bez odpovědi. Po zkušenosti ze zajetí ve společnosti moudrého starce Puškvorec pochopí, že soužení nemá cenu a přijímá lásku Lekničky. Perníkářka si, zjevně z nedostatku jiných možností, bere impulsivního a agresivního mlynáře, bývalého vojáka. Zde příběh kvůli ohledům na dětského diváka končí zdánlivým happyendem, ale jako dospělá s jistými životními zkušenostmi chápu, že další rozvoj vztahů v podivném milostném čtyřúhelníku může pokračovat jedině tragicky.

Pět hvězdiček nahoru za Huga z Hulína a moravštinu těch, ze kterých padá přirozeně. Pět hvězdiček dolů za připitomělost a za moravštinu slečny komtesky, která ji vyslovuje tak dokonale a pečlivě, až se mi z teho ježily chlupy po celej hlavě.

To je tak strašně toporná pohádka... Štepánek enormně přehrává, záběry v dialozích na sebe často tak divně nenavazují, ta holka, co hraje Terezku, je snad z nějakého ochotnického divadla. Postavy jsou dvourozměrné tak, že je to i na pohádku moc. Jediné plus je natáčení v exteriérech, v papundeklovém provedení by to bylo naprosto nesnesitelné.

Jedna z mála pohádek, ve které herci mluví nářečím a netahá to za uši. Je sice kapánek výchovná, ale jestli se vám to zdá moc, pusťte si ekopohádku Kmotři z blat a to teprvá něco uvidíte.