Jak přišli kováři k měchu

"On se zbláznil !!" - "Zbláznil !! Samou radostí.." A Janečková taky !! Jó, senilita není žádnej med !! Protože tahle pohádka se stává jednoznačným vítězem ceny s názvem Největší úlet Vlasty Janečkové, guru naší pohádkové tvorby, bohužel jen v tom negativním smyslu slova !! Ani její ex Petr Štěpánek s kníry, jaké svět neviděl, ani výborná Drahomíra Hofmanová tuhle nesmírně trapnou snůšku bizarních inovací, co jich jen Šimková do toho upoceného scénáře zvládla nacpat, v tuzemsku divácky jednoho z nejoblíbenějších žánrů nedokázal zachránit !! S vypětím sil tu lze sice pověstný rukopis Janečkové najít, příjemné lokace ani typická Petrovova hudba však tentokrát nestačí, ubohý scénář a nesympatické a křečovité herecké obsazení tento kousek spolu s tím skřítkem, proti němuž je ten Vorlův učiněný skvost, nemilosrdně tlačí až na samou hranici únosnosti.. Toto je čirá tragédie.. (06.07.2013)

Kmotra, kovář a Terezka dostali popis, že jejich postavy jsou jadrné a bodré a to byly, až se hory zelenaly. Kovářský učeň měl být prostý až slaboduchý a byl tak prostý, že by mu mistr kovář nedal jako partnerku ani chromou krůtu, natož vlastní dceru, Antonínek byl sladký a roztomilý, jak má romantický hrdina být, a pak tam přikřepčil naprosto pekelný skřítek, hraný malým děckem s umělými vousy, obohacen o nejpekelnější dabing, co lze ve filmu slyšet, pronášející nadšenecké proslovy jak soudruh na prvního máje, a neštěstí bylo hotový. Mohlo by to být lepší, kdyby za tím nebyla snaha být za každou cenu vtipný a ponaučný. (19.07.2014)

Těšil jsem se na pohádku od Vlasty Janečkové, ale prostě novější nedělní pohádky stojí za starý pendrek. Petr Štěpánek se sice v roli staršího kováře snaží, zbytek herců je však prkenný až trapný. Kovář hledá svého nástupce a hlavně manžela pro svou jedinou dceru, vybere si na pouti siláka, který má dobrý kovářský dech, ale je to totální jeliman. Kovářova dcera má ráda chudého pasáčka a toho si také chce vzít. Jinak vlastně o nic nejde včetně zcela zbytečného výstupu trpaslíka s mutujícím hlasem. Pohádka zaujme hlavně svou naivitou. Dobré je tak pouze to, že z obvyklých nedělních kulis jsme se ocitli v skutečných reáliích dochovaného skanzenu. Hudba: Vadim Petrov (14.11.2010)

Petr Štěpánek byl dalším velmi oblíbeným hercem do televizních pohádek. Zde hraje ovšem mírně zápornou postavu. Nepřející táta mu šel, taky je to výborný herec. Pohádka byla natáčena ve skanzenu, což vždycky potěší, když je prostředí příjemné, a hlavně vůbec to, když se nenatáčí ve studiu. Vlastně to není úplně špatná pohádka. Na svou stopáž docela nenáročná. Škoda, že skřítka nehrála třeba Aťka Janoušková místo dítěte. Ale filmaři asi usoudili, a nejspíš správně, že je do rolí skřítku už docela profláknutá. (10.04.2020)

Jednomu se zaběhne ovečka, jinému rozum. Když to tak vezmu kolem a kolem, těch bezprizorních rozumů v téhle pohádce pobíhalo rovnou několik. Opuštěné postavy dělaly, co mohly, aby to nebylo k poznání. Zpívaly, řvaly a zpívaly a řvaly, někdy dokonce i bečely a vrčely. Občas se snažily být i moudré, ale copak to bez rozumu jde? Člověk nemá hlavu, aby ji věšel, ale aby přemýšlel, jak pravil onen příšerně namaskovaný i nadabovaný skřet. Škoda, že ho nikdo neposlouchal, dokonce ani ten nedovtipa Antonínek, který mohl být pro Terezku zajímavým jedině v kontextu s myšlenkovým zombiem Józou. Kdyby tohle viděla Božena Němcová, v hrobě by se obrátila. (23.12.2014)