tuwanakha

Poměrně drsný indiánský film z osmdesátých let 19. století. Takhle to klidně mohlo být, podobných indiánských tlup bylo v té době spoustu. Ocenil jsem, že se to Howard nesnaží za každou cenu hnát do přeslazeného happyendu. Hloupost a neopatrnost, která poté způsobila zbytečnou smrt řady lidí (scéna s dalekohledem... přívěšek a hysterák Lilly... neustálá pochybnost Maggie), to vše jen přidává na uvěřitelnosti. Cate Blanchet hraje tradičné výborně, stejně jako TL Jones, ale oba svým výkonem válcuje Eric Schweig v roli démonického šamana. Zajímavá je i epizodní scénka s Valem Kilmerem v roli amerického poručíka odvádějícího indiánské zajatce za pomoci indiánských vojáků, který se sice stydí za to co dělá, ale uvědomuje si svou bezradnost a nemožnost cokoliv změnit.

Film má jakousi až divadelní formu- starý náčelník v roli uvaděče nám shrne o čem bude film pojednávat a teprve poté začne samotný děj, kde herci nemluví, ale vše komentuje vypravěč. Film má spíše dokumentární hodnotu, zejména z důvodu, že herci jsou skuteční indiáni. Hezké jsou scény lovu ryb a ptactva či učení obrázkového písma. Záporem je pro tehdejší herectví typické "přehrávání" převzaté z divadla, kdy herci působí značně nepřirozeně až afektovaně.

Pokud se díváme na všeobecně známou předlohu, těžko očekávat překvapivé momenty. Zde jde také o remake filmu s Matthew Broderickem z roku 1985. Myslím, že Rhames i Highmore uchopili své role velmi dobře, ale na druhou stranu žádný zázrak se nekonal a určitě netoužím po dalším shlédnutí.

Zfilmovaná detektivní povídka Pán z Paříže (The Gentleman from Paris, 1949) od Johna Dicksona Carra, kde vzdává poctu Edgaru Allanovi Poeovi hlavní postavou detektiva Dupina (onen Muž s pláštěm i gentleman z Paříže). Příběh je položen do roku 1848 v prostředí New Yorku.

Makoto příjemně překvapí výbornou vizualizací ve stylu Miyazakiho i určitou srdcebolnou tóninou příběhu. O Agartě toho zase až tolik napsáno nebylo, byť před nějakými 150 lety to bylo velmi moderní téma. Makoto uchopil některé z těchto utopických nápadů a převedl na plátno barevnou, ale umírněnou pohádku. Je možná škoda, že se nepokusil o hlubší propracování vedlejších linií i postav. Jak už zde kdosi řekl, výsledek působí poněkud nedotaženě, Makoto se drží pouze jedné-dvou linií a mnohé je pouze načrtnuto, naznačeno. Je škoda, že Makoto nevytěžil z příběhu víc, nepřidal pár minut na propracování dalších dějových linií, aby příběh byl kompaktnější. Takhle se můžeme jen domýšlet, kde vzal Asunin otec klíč - byl snad jedním z vládců Agarty, který si vzal ženu "ze shora"? Co Shunova rodina, mezi kterou očividně patřila i dívka, která se příběhem jen mihne. Jaký byl systém a pravomoci vládců Agarty, co byla zač ona bába- šamanka, vládckyně? Co si nakonec počte Shun a učitel, oba vyděděnci z obou světů? Makoto dává více otázek než odpovědí, ale přesto jsem film shlédl s chutí a někdy se na něj rád podívám znovu...

Pěkný sportovní film z prostředí basketbalu a zároveň zajímavá sonda do života současných indiánů národa Navajo. Kdysi s českým dabingem na Hallmarku.

* Sedmidílný televizní polský seriál //Do przerwy 0:1// byl upraven do podoby filmu 93 minut dlouhého. * V roli malého Mariana Tkačíka - Paragona hrál *Marian Tchórznicki*. * Námětem byla kniha Adama Bahdaje, která vyšla i česky jako Do poločasu 0:1 (Albatros)

Dětská pouliční parta vedena Kariokou se setkává s tajemným Tolkem Bananem a jeho drsnými úkoly, které je mají vytáhnout z všední nudy. Parta zažívá s Tolkem mnohá dobrodružství (hledají poklad, honí zloděje). Na svou dobu výborný sedmidílný seriál pro mládež ve stylu Záhady hlavolamu. U nás jej dávali snad jen jednou, asi i proto, že Tolek byl harcer, tedy polský skaut. Kniha Adama Bahdaje, podle které byl seriál natočen nevyšla u nás také...

Voloďa a Jura Torsujevové coby Sergej Syroježkin a jeho robotí dvojník Elektronek. Původní předloha Jevgenije Veltisova "Chlapec z kufru" se od filmu příliš neliší, ale dočkala se i dvou pokračování - sovětský miniseriál nikoliv (alespoň pokud vím). Příběh je silně nesený dobou - chlapec se chce jenom flákat a užívat si, zatímco Elektronek za něj "maká". Veselý bohém Serjoža brzy zjistí, že bez kamarádů ho flákání nebaví a tak vyjde podvod najevo. Jenže uvědomělí pionýři již nechtějí se Serjožou kamarádit, mají raději Elektronka, který je hodný, poslušný, pilný - prostě idální sovětský pionýr. No má to samozřejmě klasický sovětský happyend s prozřením a návratem na správnou cestu:-) Na druhou stranu seriál má i své klady - je poměrně akční, pro celou rodinu, slušná hudba a v podstatě není o nic pitomější než současné americké filmy pro mládež:-)

Ruská minisérie "Guest from the Future" byla ve své době velmi populární, zejména kvůli scénáři Kirilla Bulyčeva. Spustila tehdy vlnu tzv. Alisománie. Výborné sci-fi bylo zaměřené na dětského diváka, ale sledovala to celá rodina. Natálie Gusevová v roli malé Alenky (Alisy) Selezněvové, se svým nevinným úsměvem a pohledem očí by dokázala strčit kocoura ze Shreka do kapsičky u pionýrské košile:-) Triky z té doby dnes samozřejmě působí velmi naivně, ale bylo to určené vysloveně pro televizi a navíc sovětští trikaři byli očividně dost nedbalí. Dávám 80% za vzpomínku na dobu, kdy jsme byli mladší a dobývali vesmír.:-) No a nesmím zapomenout na pěknou závěrečnou píseň "Prekrasnoje daljoko"(Wonderful Far-away), z které se v té době stal hit. Ostatně Bulyčevova původní knižní předloha vyšla i u nás pod názvem "Za sto let".