Necrotongue

Zrovna se mi potvrdilo, že filmy stárnou podobným způsobem jako lidé. Některé si i ve vysokém věku zachovávají jiskru a jakousi mladickou živost, jiné stárnou důstojně, takže divákovi jejich věk neujde, ale člověk se cítí poctěn, že takový snímek viděl. No, a pak jsou tady záležitosti, na nichž se zub času ošklivě vyřádil. Lidé, kteří jsou na tom podobně, jsou většinou vyhublí (až podvyživení), jejich páteře jsou nenapravitelně ohnuty, vrásčitou kůži pokrývají pigmentové skvrny a jsou na tom často špatně s chůzí i s dechem. A takový pocit jsem měl i z tohoto víceméně divadelního představení, které mi už dnes nemělo co nabídnout z hlediska příběhu ani hereckých výkonů. Ne že by tedy nebyl Tod Slaughter kvalitním hercem, jenže na film se mi zdály být některé jeho obličejové kreace přece jen příliš výrazné. / Poučení: Je zvláštní, co všechno se dá najít na Netflixu v šuplíku "Britské kriminální filmy".

Jo, já vím, trochu jsem to s pěticípými přehnal, protože tohle drama s kriminální zápletkou a s lehce sladkobolnými vlivy hrálo chvílemi příliš na city (a to já nemám rád), ale nemohl jsem si holt pomoct, mě to bavilo. Kromě toho, že přišli tvůrci s fajn příběhem, jsem musel ocenit i přítomnost Kennetha Griffitha, kterého jsem si v poslední době při svých výpravách do minulosti už několikrát všiml, i Muriel Pavlow, jež mi byla v roli Margaret krajně sympatická. A právě Margaret Heiss byla jedinou postavou, které jsem mohl v této sestavě fandit. Alespoň jsem si to myslel. S postupujícím dějem jsem si totiž začal uvědomovat, že došlo na jeden ze vzácných případů, kdy jsem se nedokázal přimět k tomu, abych podporoval práci ochránců zákona, a došlo to dokonce tak daleko, že jsem si živě představoval, jak na nejmenované postavě pracuji se sadou (ne nutně dobře nabroušených) nástrojů a hanebně si to užívám. No, a za takový výsledek jsem ten čtvrtý kousek prostě musel přihodit. / Poučení: Pravda, říká se, že násilí nic neřeší, ale dobrým slovem krysu nepřesvědčíš.

Absolvoval jsem další výlet do dob minulých; tentokrát jsem se stavil v padesátém sedmém roce, abych zkontroloval, jestli je záležitost, která má v žánru termín thriller, skutečně thrillerem. A ono jo, fakt to byl thriller. Pravda, ta béčkovitost chvílemi bila do očí a v závěru už diváka divoce fackovala, ale já si dokážu leckdy užít povedené béčko víc, než nudou prolezlý umělecký snímek, u něhož bych se měl rozplývat nadšením jen proto, abych udělal dojem na nějaké snobské pozéry. Nechtěl bych ale, aby to vypadalo, že tvůrci předvedli v rámci žánru dokonalou práci, protože tomu tak nebylo. Ve filmu se totiž nacházela nejedna scéna, která mě v podstatě nudila (a tvůrci ji ještě nadměrně natahovali), takže bych tu a tam ještě stříhal. Snímek by byl sice o něco kratší, ale měl by lepší dynamiku. Za sebe můžu říct, že mě mrzelo, jak se z děje beze stopy vytratila ta hezká, okatá blondýnka s divnou ofinou. / Poučení: K hypnóze jsem nikdy neměl důvěru a tady je důvod.