dawe04

Vynikajicí psycho thriller, těžící z napínání diváka po celou dobu až do samotné závěru. V době premiéry bych s pěti hvězdama neváhal, bohužel status kultu a všeobecné povědomí nedělá Rosemary podobně dobře jako její dítě - i přes paranoidní "je to tak, není to tak" je pointa již předem jasná.

Čína na krvavém pobřeží předvedla, že velkofilmy nemusejí být jen doménou Hollywoodu. Přehlídka asijských hereckých star východu v čele s Tonym Leungem a Shidem Nakamurou ve vizuálně úchvatné a velkolepé bitvě o mír naplno ukazuje, že je John Woo zpátky ve své kůži. Předmětem je ústřední konflikt čítající masivní střety obrovských armád a lodí či taktické úskoky, čas se najde i na jednu příjemnou romanci - a je zde navíc nevnucující se, jinak známá myšlenka přátelství. Místy rozpačité heroické pózy mohou věrohodnost tahat dolů, ale už dlouho jsem nekoukal s otevřenou pusou na vizuální tanec a nápadité bitevní choreografie, dokonalé léčky a na to, jak jedna krásná žena může tak dlouho tlachat o vaření vody...Dámy a pánové, spokojenost padla na krvavé pobřeží...

Motýlek na předměstí Tokia zatřepetal křídly a já začínám psát komentář... Premisu Osudového doteku netřeba připomínat, je ale dobré zdůraznit, že napsat a natočit jakýkoli žánr, kde se kouzlí s časem, chce docela dost velkou dávku odvahy a perfekcionismu. Slyším další třepot křídel a katastrofa je odvrácena - scénář až na pár povytáhnutí obočí docela funguje. Jistě, pro rýpaly by se tu nějaké ty kiksy našly, např. že postavy si pamatují nebo ne jen to, co se filmařům zrovna hodí - ale nebudu hodnotit berličku, když mám před sebou celého člověka. Osudový dotek je především příběh dvou lidí, kteří mají být spolu, leč osud je jiného názoru. A nedaří se to změnit ani cestovateli časem. Ten, uspokojivě zahrán Ashtonem Kutcherem (i když znám milion lepších a hlavně sympatičtějších herců) zachraňuje svou vyvolenou - Amy Smart to měla trochu těžší, všechny polohy ale zvládla se ctí. Ano, je to chytré, originální a vyplněné tajemnou aurou, leč ve vyvolávání opravdových pocitů a empatií s hrdiny napůl selhává. I když se Osudový dotek tváří hodně jako neambiciózní a skromný film, tak čím více se tak snaží působit, tím víc jde z něj cítit jakýsi kalkul, hra na efekt. Tak nějak Watcher Effect. Řemeslně dobře odvedená práce, ale trochu vypočítavá. Možná se za 7 let vrátím a se slzami v očích budu psát jiný komentář, momentálně ale motýlí křídla rozhodla takto.

Zoufale neoriginální? No, nevadí, pokud to bude vtipné a něčím neotřelé...Není? No prosím...

Skvěle obsazené a s citem natočené nakouknutí do jednoho nerovnovážného vztahu. Možná už jsem patetický, ale docela mi vadily některé nepěkné vlastnosti obou postav, tudíž jsem měl místy problém se do snímku plně ponořit.

Místy hodně děsivý, často ale dost rozpačitý pokus o rozvíjení dávno vyčerpaného příběhu.

Narozdíl od Eden Lake, které mi tenhle film připomínal (nehledě na rok vydání), neděsí Ils realističností, ale poměrně slušnou atmosférou.

Kouzelný trip který je v poslední půlhodině tak dojemný, že vykouzlí i nefalšované slzy. Jaktože v realitě se nikdy nemohu setkat s tak milými a barvitými charaktery?

Opravdu slušná kocovina!

Přiznávám, že Evil Dead jsem zatím neviděl (ano, vím, nejraději byste mi darovali nějaký ten prokletý knoflík) a podle trailerů jsem očekával čistou porci strachu. No, poté co se za mnou celá řada neuvěřitelně smála při bitce Christine s babiznou, mi došlo, že Raimi zamýšlel něco jiného. A tak jsem si po zbytek filmu užíval nápadité, humorné i mrazivé scény, slušné výkony Alison Lohman a mého oblíbence Reggieho Lee, a taky to, že je to docela chytrý mix komedie, hororu a vážného sociálně-kariérního dramatu. Vážně!