Roudy

Seveřan🌋 Eggers u Majáku dokázal vykouzlit zvláštní atmosféru, která člověka vtáhla natolik, že měl pocit, jakoby byl celému dění někde v koutě opravdu přítomen. A u Seveřana to platí možná ještě víc.  Moc se mi líbila realistická práce s výpravou. Krutost a nekompromistnost doby je přítomná od prvních minut. Lidé tu žijí v hnusných dřevěných chajdách nebo špinavých dírách. To vše v kontrastu s drsnou ale krásnou severskou krajinou.  Práce s kamerou je tu opět skvělá, audio vizuál je úžasnej. Fantasy prvky jsou zapojeny vkusně a podobně jako u Majáku je jejich interpretace jen na divákovi. Nicméně kdyby Hidetaka Mijazaki chtěl udělat seversou Souls hru, věřím, že by by vypadala částečně podobně (scéna, ve které si jde hlavní hrdina pro svoji zbraň, jako by vypadla z Dark Souls).  Postavy mají v sobě hodně primitivního a animálního a absolutně se nedostavuje pocit, že sledujete lidi z jednadvacáteho stolení navlečeného v dobových kostýmech, ale naopak, že se vám opravdu naskýtá zahlédnout střípek minulosti. BTW u té sportovní scény jsem si říkal, že už asi vím, kde Rowlingová vzala inspiraci pro Famfrpál a že ten najednou působí jako sranda 😀 4/5 ⭐️

Drive My Car 🚘 Skvostnej, krásně nasnímanej a velmi lidskej epos o lásce, pocitech viny, smíření s vlasními hříchy a o tom, že neschopnost postavit se vlastnímu strachu může být ve výsledku fatálnější než strach samotnej.    Určitě budu potřebovat minimalně ještě jednu projekci protože jsem určitě nechytil všechny zajímavý motivy, především vedlejších postav. Rád bych si taky přečetl původní Murakamiho povídku a srovnal ji s filmem, režiser určitě musel dost materiálu přidat, protože udělat ze 79 stran 3 hodiny by byl jinak docela výkon.   Hodně mě bavil prolog,(který mimochodem tvoři skoro třetinu filmu a až po něm začnou úvodní titulky)který poměrně intenzivně a dosti tělěsně zobrazuje hlubokou lásku mezi manžely, která rozhodně není dokonalá a má svoje vážné problémy, ale právě proto se režiserovi povedlo zachytit vztah mezi dvěma lidmi extrémně realisticky a lidsky a divák i přes to všechno nepochybuje o hloubce jejich vztahu.   Další dvě třetiny filmu se odehrávají v prostředí divadelních herců. Hlavní hrdina jakožto režiser dává dohromady skupinu herců, se kterou následně zkouší jednu z Čechovových her. (Pomrknutí na 1Q84). Evidetně má moc rád svoje staré auto, o které pečuje, (pomrknutí na Dance! Dance! Dance!) ale je donucen přenechat jeho řízení mladé, ne přiliš vyřečné dívce. Během cest z práce a do práce se ústřední duo pomalu sbližuje a vyplývaji na povrch težkosti jejich minulosti.    Zajímavým motivem, který jako by vypadl z románu Dance! Dance! Dance! je vztah dvou můžů, které spojila láska ke stejné ženě a jejich finalní konfrontace v autě je rozhodně  jakýmsi vrcholem filmu a pro někoho celkem netypicky příchazí už ve  ⅔ filmu. Poté tempo  filmu zpomalý a celkem klasicky Murakamiovsky je poslední třetina dojezd, ve kterém s hrdiny podobně jako na příklad v románu Na jih od hranic, na západ od slunce podstupujeme cestu smíření a pomalejší tempo nám dovoluje s nimi pocity prožít.    5/5 ⭐️

Vizuálně podmanivý snímek Takešiho Kitana s bezchybnou hudbou Joa Hisaišiho. Není to jen film o hluchým klukovi, kterej miluje surfování, ale především film o tom, že láska nejsou slova ale činy.