Oralfabet

Feel-bad komedie roku. Nesympatické, ale autenticky působící postavy, neatraktivní lokace (díky Robertově bydlící situaci se cítím mnohem líp ohledně té vlastní), a spousta nepříjemných, trapných pocitů. Nakonec taky celkem výstižná výpověď o dospělosti. Má to hodně specifický tón, který nesedne každému (zde nepřekvapivě podhodnoceno), ale já si to užíval celou dobu. Totálně underrated tady. Uživateli rivah bych chtěl vzkázat ať mluví za sebe, ne za celou republiku. 9/10

"The world of love wants no monsters in it." Nejlepší romantický kanibalský road movie, co jsem kdy viděl. Taylor Russell jsem před shlédnutím vůbec neznal, ale totálně si mě získala, i když Mark Rylance si to tak trochu krade pro sebe. Lucu mám s každým jeho dalším filmem radši a radši. Jeden z nejlépe vypadajících a pro mě osobně i celkově nejlepších filmů roku. Hudba od Trenta Reznora a Atticuse Rosse už je jen třešničkou na dortu. 🤤 9/10

Nezpochybnitelně kvalitní, podnětná, ale pro mě osobně dost vyčerpávající záležitost. Takovej ten film, o kterým vím, že bych ho víc ocenil na druhé shlédnutí, ale zároveň mám pocit, že než se k němu vrátím, uběhne tolik času, že to bude skoro jako koukat na něj poprvé. Cate asi dostane Oscara a asi si ho zaslouží, ale who fucking cares. Poslední záběr byl... zajímavý. Možná geniální. 8/10

Pravděpodobně jediný Pinocchio z tohohle roku, podivně bohatého na filmy o Pinocchiovi, kterého má smysl vidět. Osobitá adaptace s krásnou stop motion animací (ne úplně na úrovni animáků Wese Andersona či Selicka, ale pořád krásná) a trochu dospělejším zpracováním klasického příběhu, které si ale určitě dokážou užít i mladší diváci. Za mě to klidně mohlo ještě přitlačit na těch hororových podtónech (scéna Pinocchiova procitnutí), ale s výsledkem jsem stejně moc spokojen, a myslím, že je na něm vidět, kolik práce a úsilí za tímhle dílem stojí. 8/10

Smutnej Joaquin s homeless vizáží zabíjí pedofily kladivem. A není to až tak super, jak to zní. Rozhodně mi nevadí, že film nenabízí žádnou kulervoucí akci, to jsem od něj nečekal, ani nechtěl. Celkově to ale působí trochu nedopečeně, takže na konci vlastně nevím, co jsem si měl ze zážitku odnést. Navzdory trochu frustrující snaze o zmatení diváka, mě to ale celou dobu bavilo, a svoje momenty to rozhodně má. Silných 6/10

Už je to dávno, co mi moje sestry vyprávěly o filmu s plešatými čarodějkami se svítícíma růžovýma očima, který je kdysi traumatizoval, když ho jako malé shlédly u babičky v televizi. A taky už je to docela dávno, co jsem poprvé slyšel o Roegově, ne úplně child friendly adaptaci Dahlovy klasiky. Ale teprve nedávno jsem si (když při rozhovoru se sestrami opět přišla řeč na onen záhadný, hrozivý film z jejich dětství) spojil dvě a dvě dohromady, a došlo mi, že právě Roegovy Čarodějky jsou tím filmem, co je tehdy tak vyděsil. Horory maskující se za filmy pro děti jsou jedním z mých nejoblíbenějších filmových subžánrů, a tak jsem se rozhodl na vlastní kůži přesvědčit, jestli je tenhle film tak strašně děsivý, jak (nejen) sestry tvrdí. A můžu říct, že jo, je to fakt celkem psycho. Hned úvod s holčičkou uvězněnou v obrazu, ale především pak scéna srazu čarodějnic by mi taky nejspíš v mládí dokázaly zaručit spoustu bezesných nocí. Anjelica Huston je v roli hlavní čarodějky perfektní a dokáže být fakt odporná, když chce. V druhé půlce, po přeměně Luka v myš, však bohužel film na docela dlouhou dobu o svůj hororový nádech přichází, a stává se mnohem infantilnější, nudnější podívanou. Závěr to zachraňuje spíš jen tak napůl. Celkem vzato tedy nepůjde o můj nejoblíbenější horor pro děti (tento titul nálěží nejspíš stále Peanut Butter Solution, případně Coraline, počítá-li se), ale za shlédnutí rozhodně stojí. 7/10

Po příběhové stránce víceméně taková slabší rekapitulace původního Avatara, ale nejsilnější prvek prvního filmu je tady ještě umocněn - Pandora je ještě víc fascinující a vtahující, vizuální stránka je prostě absolutně dechberoucí, obzvlášť po troše trávy, v kině, ve 3D. Nejspíš jde o nejpůsobivější vyobrazení mimozemského světa v historii kinematografie, což je rozhodně obdivuhodné. Všechny postavy jsou ale strašně ploché a u závěrečné hodiny už mě to celkem ztrácelo. Ze začátku (a obzvlášť u představení podvodního světa) jsem byl ale fakt zcela pohlcen, takže si dokážu představit, že v budoucnosti bod přidám, přijde na to o kolik slabší to bude doma ve 2D. 8/10

Dokonalá kombinace roztomilosti, strašidelnosti a lehce výstředního humoru. Mimo jiné vyniká i v tom, jak uspokojivý příběh dovede za deset minut odvyprávět. 10/10

Pro mě asi nová Vánoční klasika no. Derek je borec, a ta akční scéna se snowboardem a sněžným levhartem je přesně to, co chci od čtvrtého dílu Labutí Princezny (první tři jsem neviděl).

Asi budu v menšině, ale za mě o dost lepší, než jednička. Ta se mi sice fakt líbila, ale nakonec na mě stejně působila lehce zapomenutelným dojmem, Glass onion mi přijjde originálnější, nápaditější, vtipnější, a nejen díky nádherné lokaci taky poutavější z hlediska vizuálního. Když k tomu přičteme moji slabost pro Janelle Monae (miluju jak vyslovuje slovo shitheads) a Edwarda Nortona, není moc co řešit. Dalších deset dílů, prosím. 9/10