Marze

Přiznám se, že nejsem fanoušek sledování těchto stále populárnějších zápasů MMA a že jsem se před puštěním dokumentu domníval, že jde o historický dokument o vojevůdci Attilovy, který kolem roku 445 sjednotil Huny. Při prvních záběrech vyprodaného stadionu jsem pak myslel , že jde o tu slavnou metalovou hudební skupinu Attila. Ale slovenský zápasník Attila je sympaťák. Tito zápasníci věnovali léta zdarma práce svému koníčku a teď zaslouženě konečně svoji vytrvalostí vydělávají velké peníze když vyprodávají hokejové haly. Četl jsem rozhovor s naším šampionerm Carlosem kde se zmiiňuje o domluveném vzájemném zápase v pražské O2 aréně. Za ten souboj dávám o hvězdu více. Jen ten hrozný hip hop si mohli v dokumentu odpustit, nevím jestli je to hudba této subkultury.

Pro mě jedny z Top10 pohádek.

Dokument o období westernové, kovbojské rané fáze kapitalismu. Ze Žďákovského mostu jsem skákal bungeejumping v době zlaté éry venkovských diskoték než je do Orlíku potopila skleníková generace Kukly.

Tento film je neobvyklý. Vyžaduje ale konncentraci. Po celý film. Říkal jsem si Je tohle flashback? Je ten chlápek mrtvej? Co se vlastně stalo? Ve filmu není žádný James Bond a sláva. Jen paranoia, cynismus a převládající nostalgie.

Pro mě zatím nejpodrobnější reportáž o tom jak Wehrmacht a německá společnost využívali pervitin. V bitvě o Francii se použilo pro vojáky miliony dávek pervitinu, přestože se už vědělo, že má velmi škodlivé následky.Nemám rád cestování, to bych si asi mohl brát na přesuny pervitin...

Takové základní informace. Ještě před měsícem by pro mě byly zajímavé. Nejzajímavější pro mě bylo posledních deset minut dokumentu, který pojednává o širších přičinách šíření takovýchto virů našich nezřízeným životem a růstem, přelidněním a z toho plynoucí kácení pralesů a kontakt s divokými zvířaty, velkochovy zvířat, kde jsou spolu v těsném kontaktu apod.

EU naštěstí snahy o ohrození nezávislostí soudů potlačuje. Zdá se, že se podařilo potlačit i slovenskou mafii a země má etapu kovbojského kapitalismu z časů Mečiara za sebou.Jen jsem při sledování dokumentu kroutil hlavou.Trumfovým esem filmu se stal Oskar F., korunní svědek únosu syna prezidenta Kováče, který tehdy vypovídal, pak se skrýval s pomocí kamaráda Roba Remiáše a po jeho záhadné smrti v plamenech vozu uprchl do zahraničí. Sice se vrátil už před lety, zatímco dokument kolem jeho osoby buduje tajemno.Nicméně fakt, že sám Oskar F. jde po vlastní stopě a na tehdejší události se osobně ptá chodců v pouliční anketě, dává snímku říz. Naopak kámen úrazu tkví v tom, co distributor snímku nazývá „originálním formálním přístupem“. Přepjatá obrazová stylizace v duchu dobového materiálu, otázky typu, proč se vlastně privatizovalo, lány pampelišek, detaily cigaret, herecké vypravěčství, zkrátka filmařská manýra artové odlišnosti ubíjí.Jednak vnáší do kriminálního případu časový i pocitový zmatek, takže nejen divák, který si přes dvacet let staré události vybavuje, se v něm těžko orientuje, jednak jen umíněně zakrývá, že nových poznatků, objevů či dokonce důkazů se tvůrcům nedostává. Všichni účinkující se tváří jakoby v poloutajení, jejich výpovědi se dramatizují, kamera si vybírá zanedbaná prostředí s nádechem smutku, marnosti a beznaděje.Ovšem dojem, že je něco shnilého ve státě slovenském, naznačuje spíše potemnělá nálada než průkazná věcná fakta. Dokumentarista může hledat buď objektivní pravdu, nebo subjektivní výraz; ve filmu Skutok sa stal platí bohužel to druhé. Takže nakonec utkví pouze drobnosti jako šibeniční dobový žert ˇve dvacáté minutě) v podobě záznamníku, který volající varuje - Rozmyslete si, co řeknete, tento telefon odposlouchává šéf Slovenské informační služby

Příběh o královně, která je provdaná za krále, kterého nemiluje. Pro většinu z vás to asi zní povědomě. V žádné zemi nikdy neexistoval šťastný královský pár a to ani ve filmovém průmyslu. Moje lepší polovina mě přiměla film shlédnout z archivu kina Aero www.aerovod.cz

Lepší je knížka Kepler v Praze. Dokument zklamání.

Žánr dokumentu by dal nazvat klasické soudní přelíčení jehož tresty 300 nebo dva tisíce let za mřížemi jsou pro nás Evropany úsměvné. Z některých žen jde až strach do jakých típků se zamilovávají viz třeba Amy Whinehouse do svého věčně zdrogovanéhop londýnského povaleče, Eva Braunová nebo tato hrdinka do "hrdlořeza". Říká se, že těmto typům jako je Cyntoia Brow je lépe v ochraně za mřížemi než aby je venku život semlel sexem, drogama , malou schopností empatie k druhým a sociálních dovedností a neschopností si najít práci. Cyntoie je mi samozřejmě líto, že se narodila v takovém fašistickém státu.