Kerriova

Pořád jsem čekala, až se přestanou babrat ve vzpomínkách a opakování děje předchozích dílů a začne se něco dít... a pak byl najednou konec. Škoda ztracenýho času. Sračka všech sraček, to se na to mohli radši vykašlat.

70%? Boha, za co? Ještě že tenhle film kdysi v kinech ušel mojí pozornosti. Kdybych zaplatila ty nekřesťanské prachy za dvě hodiny bohapusté nudy, asi bych někomu vzteky utrhla hlavu. Trochu té zlomyslné radosti mi způsobila leda vyčuraná Almička, když toho bezduchého tvora na konci něžně přiotrávila. Svatosvatě slibuju, že už nikdy, ale opravdu nikdy nebudu experimentovat s neznámými filmy jen na základě jejich dobrého hodnocení. To se radši ještě dvě hodiny prospím... Lidi by měli hodnotit film tak, jaký doopravdy je a ne cvrnkat převodový olej z rádoby uměleckého provedení. Jo, a ten opěvovaný klavír! Tak ten mě vážně s*al!

Rain Man je neuvěřitelně emotivní zážitek. Je úžasné sledovat proměnu egoistického a lidsky poněkud necitlivého Charlieho v nečekaně milujícího bratra. Aneb jak dokáže jeden roztomilý autista otevřít oči někomu, kdo byl do té doby zvyklý starat se jen o sebe a o peníze. Jen samotný závěr mě maličko (ale v celkovém dojmu opravdu nepatrně) zklamal. To náhlé rozloučení bez jakékoli návaznosti. Očekávala jsem nějaké konkrétnější vyjádření Rayových lékařů a lepší vysvětlení. Ale to už režisér zřejmě nechal na fantazii diváka.