A_Shearer

Jestliže Matrix byl originální, osobitý a promyšlený, jeho pokračování právě tenhle nejzajímavější vklad postrádá. Z filozofické sci-fi se stává obyčejná akční distopie, kde nedostatek nápaditosti přehlušuje nadbytek akce. Ta je sice provedená kvalitně (honička na silnici), ale popravdě řečeno mě převážně nudí, stejně jako příliš dlouhé souboje. Co taky s akcí, kde beztak nejde nikoho porazit. Střet zbytků lidstva s počítači je tradiční, nijak originální a upadá do průměru. Pozoruhodná je leda estetika hlavních hrdinů, kterou vysvětluje snad až následná změna pohlaví obou režisérů. Hlavní hrdinka se sexepealem Martiny Sáblíkový - to je věru originální. Na svou dobu samozřejmě solidní, ale oproti prvnímu Matrixu tohle prostě postrádá kvalitu, která by vydržela roky.

Ale ano, ve své době skutečně přelomové, s efekty, které vypadají slušně i po 20 letech ale především s promyšleným a originálním scénářem. Představa, že celý svět je jenom fikce pro lidi držené v otroctví (a to zpodobnění!) a děs z odhalení takové pravdy. A tak pochopitelné a uvěřitelné pokušení raději se cpát roastbeefem a pít víno, i když vím, že je to iluze, než žít nenáviděnou realitu. Dobrá práce.

Křižanovy věci mám rád. Rád mám i Hrušínského, ale tady mi to nějak úplně nešlape.Částečně vinou režiséra, částečně vinou Křižana, jehož "veselé" lampasácké scény (nahá holka,Zedníček, tank) jsou trochu jak přes kolovrátek Tankového praporu a Černých baronů a zabíjejí jinak zvláštní melancholickou atmosféru vědomí konečnosti, která je na filmu to nejzajímavější. Inu daň raným 90kám.

Typická béčkovka, kdysi snad nápaditá co do některých záběrů a do napětí, ale jinak zoufale naivní zápletka, nepřesvědčivé postavy a s neuvěřitelně topornými herci včetně hlavní postavy.

"Strop těchto dní je očazen a přichází podzim. Je ovšem zevrubná noc, a na okna mé světnice bubnuje větvoví lesa." Stejně jako umí být nesmírně poetický Vančura, dokáže být obrazem poetický i Vláčil. Přidává k tomu ovšem nesmírnou syrovost, kterou původní Vančurův text (snad záměrně psaný až v naivně-pohádkovém duchu) postrádá. Stejně jako z černobílého plátna vystupuje andělsky krásná tvář mladičké Magdy Vašáryové, tak se díky této syrovosti vynořuje nezměrná poetika celého díla. Jedno bez druhého by nefungovalo tak dobře. Nádherná adaptace.

Western žije. Mrtvých je jak u Verdunu a obrácení amerického Ferdyše Pištory, co 20 let vraždil co se dalo, je snad nápadně rychlé. Ale na druhou stranu, možná právě po takových letech jednou něco překypí a člověku dojde absurdita všeho. Jinak má film samá pozitiva, charismatického Balea i náčelníka, nádherné scenérie i poselství o humanismu a respektu k těm, kdo si zachovávají důstojnost na vzdory kruté době.

Není to vůbec tak špatný, jak zlí jazykové tvrdí. DiCaprio sice furt neni extra herec, takže vidíte jak usilovně hraje, ale první půlhodina je filmařsky naprosto skvostná a funguje to i pak. Lhostejná příroda, krutí lidé, všechno bez příkras. Má to atmosféru a cítíte tu chladnou prázdnotu světa daleko od čehokoli hřejivého, daleko od boha. Jenže pak už se ta dobrodružství kumulují trochu moc a do jinak realistického ztvárnění postav začínají probleskovat už trošku za vlasy přitažená dobrodružství, bláznivé hrdinství a nesedícím způsob klaďácké charaktery (padáme s koněm a nic nám není, zachraňujeme indiánku proti celé tlupě francouzů, hrozně morální velitel, nesmyslná vychytávka s větví jak z Vinnetoua). Už je toho prostě moc. Zachraňuje to až závěrečný souboj, jehož brutalitu zároveň jakoby zastírala zvláštní snová mlha. A konec, který jako by se ptal, to všechno si absolvoval.A co teď? Kdyby se režisér i scénárista trochu krotili a škrtali, mohlo to být opravdu top. Takhle slušných 3,5 hvězdy

Apriori neučůrávám z bratrů Cohenů, takže sem nebyl předprogramován k nadšení. Viděl jsem film, který se celou dobu nedokázal rozhodnout, co bude. Něco mezi parodií na kovboje, Vinnetuovkou, oslavou emancipace, skutečně temnym westernem, nebo tarantinovkou s nějakou tou lacinou brutální scénou bez hlubšího smyslu? Citování žánrů? Nakonec to nebylo ničim, co by stálo za zapamatování. Uzel na kapesníku je jedinej způsob, jak si zítra vzpomenout, že jsem to viděl.

Krásný důkaz, že skutečná filmařina nepotřebuje milionové efekty, bizarní scény ani střih každou vteřinu. V podstatě divadelní kousek v jedné místnosti funguje jen na základě skvělého scénáře, dobrých hereckých výkonů a divákovy představivosti. Nepotřebujete vidět (poirotovské) retrospektivy vražedné události. Stačí vlastní fantazie a tíživé klaustrofobické dusno místnosti. Zkuste si představit, že stojíte proti jedenácti lidem, které serete a oni vám to dávají najevo. A vy stejně neuhnete. Funguje to stejně dobře po 60 letech a bude fungovat i dál. Nevadí ani, že příběh sám a pointa není příliš k uvěření, včetně místy trochu otravně kladného Fondy, který je detektivem, kazatelem a psychologem v jednom. Cenné je zvláště to panoptikum kolem něj, složené z rozdílných nátur a povolání, která věrohodně zrcadlí celou (bílou!) Ameriku v tom skvělém i tom, hloupém a nesnesitelném. Lumet zkrátka vtěsnal USA do jedné místnosti.

Důležité sdělení doplněné o pár realistických scén z vykořisťované Afriky, kde se už bojuje jen o sebe. Dobrý obrázek východy dětských vojáků. Do toho ovšem zasazený klišovitý a zoufale nepřesvědčivý příběh v čele s hezkym ale nepřesvědčivym di Capriem, který i srandovně chodí. Film, co do druhého dne zapomenete. Za Afriku a její zprostředkování dva body, zbytek si nezaslouží ani ň.