Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Dokumentárny
  • Komédia
  • Krátkometrážny
  • Krimi

Recenzie (5)

plagát

En forårsdag i Helvede (1976) 

Stuart Nicholls na youtube napsal, že je to biblický film. Odehrává se to v pekle. Má cenu něco dodávat? Vhodné pro cyklisty, bibliofily, senzitivy, senzibily, zpátečníky a spartakiádníky.

plagát

Veľká nádhera (2013) 

Nádherné je, co je prosté. A k tomu, aby to Sorrentino sdělil, potřebuje samozřejmě velkou show. Ještěže to není naopak, protože bych to nedokoukala. A Sorrentina to trápí, trápí to i Jepa Gambardellu, jenže ten je smetánkou v Římě, a tak má pořád na vybranou. Oscilace mezi malou a velkou nádherou je skvělým předpokladem pro schopnost si tu malou (vlastně velkou) užít. Jenže - znemožňuje žít. Ten film není jen o snobech, ale i (a troufám si říct především) o intelektuálech;)

plagát

Célina a Julie si vyjely na lodi (1974) 

Čirá magie, nebo spíš kouzlo, které potřebuje velké plátno v černém kině, odkud není úniku. Z domu se zahradou, ze kterého jestli někdy vyjdete, vaše první cesta povede lodí.

plagát

Prelomiť vlny (1996) 

Těžko říct, co bylo první. Možná, že Prolomit vlny jsou prostě videotrackem k prolomenému snu Roda Stewarta (You know your wounds won't even leave a scar), k Suzanne (And you know that she's half crazy But that's why you want to be there And she feeds you tea and oranges), k sbohem Yellow Brick Road a tak dále, protože to ani jinak u perfekcionisty Triera nejde. Výhodou dvacet let starého skoro tříhodinového filmu je, že víte-li, že se na něj nikdy dívat nebudete, stačí si pustit soundtrack z let 70. Nevýhodou, že jeho vyluštěná tajenka jednoho vztahu a možná celé společnosti není bez bolesti. Třeba zbyde jizva aspoň po ní.

plagát

Následky lásky (2004) 

Uhozený, ryzí. Takový je film i výsledek toho, když milujete (třeba nejlepšího kamaráda). Na začátku je ovšem nutné přistoupit na to, že hlavní hrdina je autistický umíněnec splývající s okolím (a je to stejné jako když splýváte obličejem do vody nebo do betonu). A potom se vynoří. To, že jakákoliv umíněnost je možná jenom v mantinelech, které náhoda dovolí, ať už se jde na rande nebo zabíjet. A že to té umíněnosti nijak neubírá, možná spíš naopak. V kontrastu těch dvou totiž dobře vynikne, co je na člověku lidského. K tomu kamera a hlavně hudba, že se zapomene, že je to jenom film!