Ukrizku

Admirál je bezemoční, ale jinak celkem povedený. Není to však poprvé, co si u ruského filmu říkám, proč s nikým ta láska ani smrt nic nedělají?

Největší slabina seriálu je, když Vám nekoukatelná Neve ve rtu botox Campbell kazí třetinu obrazu krásného Manuela G-R. Pak takhle pěkné kousky padají do průměru.

No tak jestli si mají náctiletí takhle představovat lásku, tak je čeká pěkně povrchní kýč.

Pestrý pohádkový svět s příjemnými efekty i obsazením. Aladin tak, jak jsem si ho v dětství ani nedokázala představit, leč na druhé straně současnému dítěti prostor pro fantazii již neposkytuje.

Novodobá replika o čtení myšlenek druhého pohlaví je v případě Ali jen slabým odvarem svých předloh.

Věřím, že svoje diváky si našla i tahle banda upocených teenagerů, kteří se živí lží a krádežemi. Spoléhají na slitování a přitom kudy projdou, tudy udělají čurbes. Jsou tak věrohodně nechutní, že nechápu, jak jim někdo může otevřít dveře. Star je jiná, proto jsem s ní byla až do konce, abych ji podpořila v separaci od téhle zavšivené tlupy orangutanů. Ale zbytečná časová investice! Zřejmě našla v té špíně zalíbení a na sny o svobodě se vykašlala. Nebo ne?

Za prvé je otřesné, že nikdo nic neudělal, že to všichni měli za normální. Za druhé je otřesná fanatická submise žen vůči partnerům, kterým na dětech nezáleží. Proto se máma může zbavit dcer, aby nezacláněly na kolotoči, protože si to pan dement č.1 přál. Proto se těhotné děvče neslituje s kamarádkou, protože jí dává za vinu, že s ní pan dement č.2 nic nechtěl mít. Proto paní zloba zobe opiáty a ztrácí kontrolu i holou soudnost, aby zapomněla, že jí pan dement č.3 nedává prachy na 5 dětí a pan dement č.4 na ni s..e, takže si svou sexuální frustraci hasí na dítěti pana dementa č.1. Celá tragedie spočívá ve snaze zavděčit se pánům dementům, takže mi z toho plyne, že v okolí nebyl nikdo, kdo by dítě miloval alespoň z poloviny tak, jako ty mužské dementy. Nejhorší je, že submisivních fanatiček, které se chtějí zavděčit nějakým dementům je na světě stále hojně, a proto budou po světě chodit malí deprivanti, kterým partnersky nedosycené dámy - matky típají o tělo cigarety, zavírají je do klecí, nedávají jim najíst, neposílají je do školy, aby třeba hlídaly menší deprivanty... Násilí nejvíc šokuje, když víme, že je reálné, že se možná děje někde doma nedaleko... to jsou filmy, u kterých si nenaleju víno, a není to o tom, že na obrazovce teče krev potokem a ve vzduchu lítají utržené nohy a ruce. Je to obraz zla, které dřímá za nenaplněnými touhami a nabírá na své síle, když nikomu v okolí nepřipadá nenormální.

Jedenáctileté citlivě se projevující dítě by nic nedonutilo k vědomému ohrožení svého asistenčního psa (navíc takto pragmaticky) - je to přece nejvěrnější člen jeho rodiny, takže přes tuhle nesrovnalost se nepřenesu, ale jinak velmi dobré.

Rodinný masakr Vilmou Cibulkovou. Opravdu výživná adopční agónie, která se zacykluje v chorobných vztahových interakcích. Kdyby byla Bára věrohodnější, dala bych max. Ale za její patické exhibice ubírám bod.

Teologicky výživná, hodnotově zřetelná a herecky vynikající pohádka. Na rozdíl od prvního dílu pro mne méně pohádková a více dvojsmyslná, což by nevadilo, nebylo-li by komediálnosti na úkor nepředvídatelnosti. Vše se dalo vytušit dopředu, a tak se ve mne nezaktivoval ani jeden neuron překvapení. Dvořák skvělý, nebeská laskavost Bartošky upřímná, rajská krása dokonalá, ale Čtvrtníčková mne neokouzlila (nemohla jsem se zbavit asociace podobně emočně ploché Emy Švábenské v Pohádkách pro Emu).