Parisienne09

Taková blbost, ale milá, když se nějkterý večer cítíte pod psa. Sharon je prostě neodolatelná!

Na tenhle film jsem byla děsně zvědavá, přesto jsem tak nějak vůbec netušila, na co se těším. Ovšem Alejandro Gonzáles mě tedy dostal! Nwetušila jsem, v jaké mířě je možné dosáhnout toho, kdy emoce stříkají z plátna. Prostě hustý! Nojo, herci prostě musejí byt permanentně ponoření do hry, tedy ti dobří, myslím, jinak to asi nejde. Ta věc s hajzpapírem byla dobrá!

Na italský film vcelku zklamání... Trochu rozvleklé, ale zvědavý divák vydrží do konce. Budiž odměnou krásné záběry kamery. Když je někdo zoufalý, nemusí se chovat úplně jako blbec. Velmi dobré herecké výkony.

Příběh se odehrává během jediného dvě a večera, přesto se jedná o velmi působivé dílo. Hlavní téma? Rodiče, rodiče a zase rodiče. Určitá potíž s lidmi v tomto směru spočívá v tom, že děti muže mít každý, ovšem talent k rodičovství už nikoli. Lara byla příšerně ctižádostivá a přísná sama na sebe, ale s ohledem na ještě náročnějšího učitele hudby přestala na hodiny chodit. Každý potřebujeme slyšet, ze jsme dobří a nikdy není pozdě. Vyvstává otázka, kdo byl první oběť? Vášeň nikdy neumírá. "Napsal jsem si seznam deseti věcí, které chci v důchodu udělat, druhém místě byla taxikářská licence." Vynikající výkon představitelky zmítané ve vlastních emocích.

“Jsou lidé, kterým je v suterénu dobře.” Jak výstižné a platné pro celé lidstvo stejně jako že chudí lidé smrdí všude. Tak trochu crazy krvavá komedie a zároveň horror, až tuhne krev v žilách. Rozhodně film, na který nezapomenete. Příběh má velmi vtipný rozjezd, ovšem postupně začíná přitvrzovat a vyvstane před vámi život v celé své šíři a komplexnosti. Klobouk dolů před scénáristy. Krásná kamena, zejména záběry domu.

"Vstoupila do pánského klubu a začala pálit od boku." I tak slavnou Pauline viděli její kolegové. Výborný profesní portrét fenomenální filmové kritičky. Upřímně coby filmový laik jsem až doposud o filmovou kritiku nijak blíže nezavadila, snad jsem se jí i záměrně podvědomě vyhýbala. Umělecká kritika obecně mi přišla vcelku dost nudný obor, mnohem zábavnější je samozřejmě díla tvořit než o nich psát. Tento film můj názor změnil. Tak pravila Pauline Kael je výborný příběh se souvislostmi a úvahami o vývoji filmové kritiky až do dneška.

Jako by se na okraji vůbec nic nedělo. Úvodní záběry dronů příliš dlouhé, obecně velmi velmi zdlouhavé záběry a pomalá kamera. Slow food, slow movie, kde se neděje vůbec nic, jen pozorujete osamělost. Drony jako oblíbeny nástroj pro snímání záběrů. Film byl skutečně hrozně nudný, bohužel stejně jako životy, které kamera zabírala.

Velmi silný příběh mladé talentované studentky v Alžíru. Sedíc v kině ve střední Evropě se vám prostě nechce věřit, že některé země jsou řízeny zabedněnými ignoranty, kteří to vesměs nedělají z náboženského přesvědčení, ale z pohnutek plynoucích z jejich nenormální osobnosti. A ještě více zabedněný lid svým predátorským vůdcům slepě naslouchá. Muslimské státy jsou jen jedna varianta skupinové lidské blbosti. Variant je bohužel mnohem více, například nacionalisti v evropských parlamentech. Jo, je to film, u něhož si člověk uvědomí, jak křehký je náš svět. Filmařsky velmi zdařilé dílo potvrdil po skončení filmu smrkající velký sál Thermalu. Fantastické úvodní scény v autě, kdy se mladé holky těší na diskotéku a převlékají se do párty ohozů. Neuvěřitelně trefná pasáž s barokní hudbou. Úžasné kontrastní scény životní radosti na pláži.

Živý koncert Arethy s publikem v kostele je ohromným zážitkem pro všechny milovníky gospelu. O jeho energii a síle vypovídá skutečnost, že dodnes je toto album gospelů nejprodávanější na světě. Diváky potěší dobové účesy, oblečení a celkově autentičnost představení. I Sydney Pollack měl blažený úsměv na tváři:-) A Mike Jagger v obecenstvu mile překvapil. Všichni se dostali do varu, já nakonec taky:-)

Ve 14 letech se člověku všechno táhne jako tenhle film, kupodivu si na svoje léto ve 14 letech tak nějak pamatuju. Film mi onu táhlou nudnou atmosféru připomněl. Velmi zajímavé téma i prostředí, kde se film odehrává. Nicméně chvílemi to v kině bylo stejně nesnesitelné, jako je to někdy nesnesitelné s holkama ve čtrnácti. Kloubouk dolů, vystižení onoho podivného přerodného období se režisérce opravdu vydařilo. Co mi příliš nesedělo, byly zlomyslnosti na hraně, které prováděla nešťastně zamilovaná dívčina.