Mahntayir

Velice silný příběh o tom, že někdy není cesty zpět, ač nás nečekaně potká něco, co nás na chvíli zpomalí na cestě, kterou jsme si sami předepsali. V příběhu Willa je vyjádřena neuvěřitelná bolest člověka uvězněného v nefunkčním těle. Často je tento film srovnáván s Untouchables, přiznám se, že i já měla po traileru tendence srovnávat. Nicméně hlavní postavy se liší v tom, že Will odmítá přijmout novou realitu jako zbytek svého života. Celou dobu se nás film snažil ukonejšit humornými scénkami a otravným obočím Emilie Clarke, ale ve vzduchu se pořád vznášela předzvěst konce, z kterého mi i ta slza ukápla. Nedokážu si představit nic horšího, než když milovaná osoba odchází z tohoto světa, s bystrou myslí a vlastním rozhodnutím. Nezbývá mi, než popřát imaginárním postavám, aby se v dalším životě potkali za jiných okolností. Ze střízlivějšího soudku: Emilia Clarke pro mě byla nejiritující součástí filmu. Její přehrávání ve mně vzbuzovalo pocit, že na něčem musí jet. A jelikož vypadala skoro pořád strašně optimisticky, ráda bych si to dala taky.