cdome.82

Je pár filmů, kterým dáte 5 hvězdiček. A pak je tu The Wall, pro který je hodnocení příliš úzké. Ale zase i tohle klišé je pro něj taky příliš úzké, protože on to vlastně není film. A taky to není hudební video a už vůbec ne klip. Možná je to pohled do duše, třeba tak trochu té vaší, trochu té lidí co potkáváte. Pohled na dno všech vašich strachů, uzkostí a dávno zapomenutých příkoří, které se v jeden okamžik vyvhrhnou v tom nejnechutnějším a nejsilnějším gejzíru na povrch. Hudba jsou Pink Floyd a csfd není hudební server. Pokud jde o vizuální stránku - málokdy potkáte tak propracovaný obraz jako tady. Samozřejmě - film je součástí konceptuálního alba, to vypráví příběh a každá stopa toho alba se prolíná s tou předchozí nejen hudebně, ale i dějově. Vzhledem k tomu, že obrazová část kopíruje tu zvukovou, tak každá obstojí jako samostatný videoklip se vším co to znamená - konkrétní příběh, atmosféra a pocity vmačkané do pěti minut či perfektně časovaný střih nebo ruchy. A to si tím pádem s sebou nese celý film, aniž by trpěla celistvost nebo naopak chyběla pestrost. Animované klipy naprosto logicky patří do míst, kde jsou a jen dál rozvíjejí celý příběh. Celá hodina a půl je pak do detailu prošpikována obrazy záměrně symetrickými které hned potom kontrastují absolutní asymetrií, hrátky s perspesktivou a vlastně všudypřítomné nekonečno, kouř, dým i pára se proplétají jako červená nit dějovou linkou, jednotlivé obrazové, hudební a významové reference neustále ohraničují celý film do vlastně strašně malého prostoru, kdy se v různých kulisách, dobách a podmíkách odehrávají pořád ty stejné situace. Ohraničené zdí. Nebylo teď a předtím, nebyl jste vy ani oni, jen se ty malé kousky historie vašeho světa točí pořád ve spirále. Nakonec vám zbudou jen dvě možnosti - buď ten film budete rozdýchávat ještě dlouho potom, nebo vás naprosto mine. Otázka je, co je pro vás vlastně lepší.

nenáročná komedie pro příjemně strávený večer v milé společnosti

Výborná druhá polovina - po úprku z Polska film nabere tempo, hlášky, absurditu. Jen ta první část se táhne jako sliz...

Taková příjemná krvárnička, která by se dala vzhledem ke svému původu hodnotit i výrazně výš. Ale to neustálé zlehčování a ňoumovitost rodičů mě spíš drží při zemi. Když jsem se ale před nedávnem dozvěděl o remaku, možná že změním hodnocení a dám víc jak ***. Klasika je klasika a klasika žánru o to víc.

Toto svěží dílo Jaromíra Soukupa vysaje všechny sošky Jaromír Jaromíra Soukupa na letošním udílení cen Jaromíra Soukupa. Edit: A mám zlatého Jaromíra Soukupa - dokoukáno do nejposlednějšího konce a kompletního rozpadu osobnosti! Rád bych svůj původní komentář doplnil, ale nechci tu spoilovat, té řadě nešťastníků, která je nepochopitelně pozadu :)

luxus! babica konečně našel své žáky!

Tohle se nedá. Moralizující normalizační švár v duchu státem schválené "satiry" a potírání nešvarů v centrálně plánovaném hospodářství. Jak já pak chápu cimrmany a jejich "anekdota schválena ministerstvem výživy" a "soudruzi, můžete dělat satiru, ale konstruktivní!". Tahle věc nemá pořádný scénář, dialogy jsou jak z Trháku - "To jsem netušila, že nebožtíkův bratr mu byl tak podobný! Ano, dokonce napadá na stejnou nohu." a herecké výkony až na pár čestných výjimek na úrovni ochotnického souboru místních dobrovolných hasičů. Přijde mi, že většina zúčastněných to měla absolutně na háku a jenom potřebovala splnit plán aktuální pětiletky.

má to svá světlá místa - třeba příslib, že v dalších dílech už nebude jandák, jeho paní posekala psa sekačkou, děti si užily v solárku, taxík už není co býval, matonoha si střihl pár kostýmů a vůbec celá ta kaskadérská scéna (včetně soudruha vyšetřovatele) byla naprosto skvělá. jenom mě mate, že v popisku chybí komedie a místo toho jsou tam nějaké čtyři nesouvisející žánry...

Jakkoliv mám rád Zelenku a Plíhala velice rád, tahle pocta donašečům je moc. * za ten ansábl co se toho profi zůčastnil

Bohužel, Miloše Urbana mám až moc rád. Zlatej (a asi krapet podhodocenej) Hastrman, se všema jeho neduhama, než tenhle pokus... o co vlastně?