blackRay

Insidious, to je to slovo, které dokonale vystihuje příběh rodiny v tomto výtečném duchařském snímku. V prvních čtyřiceti minutách mě atmosféra utlačovala tak, až jsem si málem pošramotil hrudní koš. To příšerné amatérství, které ale Wan nasadil na polovinu druhou. Skoro jsem nevěřil, že to pořád hrají herci, kteří byli i v první půlce. Ti však nebyli to jediné, co druhou polovinu pokazilo. Tím byla také paní Lin Shaye přicházející vymítit "rodinného" satánka se svými dvěma spolupracovníky a starou plynovou maskou z první světové války! Chvíle napětí a nudy začínala skutečně zasahovat do úžasu, který jsem si odnesl z prvních čtyřiceti báječných minut. To se ale v mžiku změnilo. Jakmile se příběhem přenese Insidious do černočerné tmy, kde sem tam vidíte vystrašený obličej Patricka Wilsona a sem tam zaslechnete hlas vycházející přes mech v dýchacím otvoru plynové masky, začíná se film dostávat do fáze konečné. V dalších minutách divák zažívá spíše "zkurvení" namísto vylepšení této doposud velice dobré strašidelné serenády přiblížením pekla, odkud do světa smrtelníků přichází satánek, nejlepší maska ve filmu. Ten ale v jednom jediném okamžiku zmizí ze scény. Následuje chvíle běhání po temném snovém domě, ale nakonec je syn zachráněn a štěstí s láskou se v té proklatě děsivé rodince opět potkávají! A i přes mírná zklamání, ale i hlouběji zasahující zklamání to byl nezapomenutelný zážitek, který někdy zkouknu znovu a třeba, kdoví, budu schopen udělit i plný počet hvězd. Pro zatím nechám své hodnocení nastavené na slabší čtyřku.