orkadimenza

Francouzská nová vlna zřejmě nebude můj šálek kávy. Nikdo mne nemá rád je jeden z těch filmů, které si pustím jen a výslovně jen kvůli jejich postavení v nějakém filmovém žebříčku a zároveň patří do tzv. spodních 10%, což je skupina filmů z těchto žebříčků, u kterých si marně lámu hlavu, z jakých důvodů se v nich ocitají. Zkrátka film, který mě dokázal zaujmout jen na začátku svou starobylou atmosférou rodinného a školního prostředí a náznakem možné zápletky v podobě nevěrné matky hlavního hrdiny, ale jakmile opadl i tenhle zájem, nezbylo nic než jen prázdný a mně osobně nic neříkající příběh. Jedině když se možná zúčastním nějakého setkání fanoušků tohoto filmu, tak potom teprve pocítím, jaké to je, když mne nikdo nebude mít rád.

Nápaditý kraťas, jehož příběh krásně potírá předsudky nejen o některých rasách psů a kočkách. Samozřejmě že je tahle myšlenka podpořena vzhledem hlavně malé chlupaté kočky (což nepochybně zapůsobí na dětské publikum), ale i dospělá část publika si v tomhle krátkém animáku dokáže najít to své. Mně se na mysli vybavil text songu Sklerotik od Resta: "Popojedem dál, je tu bod číslo dva - každej den se starám hlavně o svýho psa. - Zapomeňte na to, že pitbull je plod zla - je to jedno z nejlepších plemen, co znám."

Kultura rapu se vyvíjí tak rychle, že co možná bylo vtipné a trefné v roce 2005, je dnes už zastaralé a poměrně mimo mísu. Takhle první část epizody vypadá jen jako koláž všech povrchních předsudků o rapu převážně starších generací a nedochází k žádné rozumné konfrontaci názorových skupin. Stačí se podívat na ty rýmy, které scénáristi vymysleli a hned je jasné, odkud vane vítr. Jediné co skutečně pobavilo, byl odkaz na PSH.

Občas mě mrzí, že na filmy, jako je tento už nenahlížím okem nevinného a společností nezasaženého teenagera, který se zabývá na 100% filmovým prožitkem. V momentě, kdy začaly nabíhat závěrečné titulky jsem si řekl "Oh shit, here we go again." Na lokální úrovni by se tohle teoreticky stát mohlo, ale myšlenka, která pohání celé pozadí filmu, je dle mého velmi nebezpečná. Pak se totiž může stát, že statisíce talentů jako AJ přijdou o možnost kariéry kvůli takovým, jako je Jeannie Donohoe. Kdo viděl, ví o čem mluvím. Filmařsky je to nicméně působivé a proto nestrhávám žádné hvězdičky za podtext.

Charlie Puth - How Long vs. Dua Lipa - Break My Heart...1:0

"Dua Lipa "accidentally" sampled INXS on "Break My Heart": "We didn't quite connect the dots."" Aneb jak vznikají hity moderní hudby. Není se čemu divit, spousta dobrých melodií se obnobuje z jiných, již vytvořených (ať už známých více či méně). Stejně je to úsměvné, protože původně jsem slyšel velkou podobu s "How Long" od Charlieho Putha. No nic, aspoň jsem se dozvěděl něco nového. Zde nabízím odkazy, srovnejte sami: https://www.youtube.com/watch?v=w-rv2BQa2OU a https://www.youtube.com/watch?v=CwfoyVa980U

Od večerní televizní oddychovky během pracovního týdne toho většinou moc nečekám, o to větší překvapení mi přinesla Láska na kari. Ve stresu všedních dní je někdy lepší upustit uzdu od napětí na televizních obrazovkách (zrovna koukám na Papírový dům a Suits, kde je napětí a stresu až k prasknutí) a pro změnu si pustit nějaký milý film, který dokáže pohladit na duši. Lasse Hallström mi po Pravidlech moštárny a Hachiko dokázal, že znovu dokáže natočit snímek, který vás možná neohromí tak, že byste na něj nezapomenuli do konce života, ale rozhodně vám zpříjemní večer. Musím přiznat, že má slabost pro indickou kulturu určitě sehrála svoji roli, ale i přesto se dle mého názoru dá objektivně říct, že tohle je příběh, který stojí za to vyprávět. Příběh o rozvíjejícím se talentu, rivalitě proměněné v přátelství, naplnění ambicí s nakonec i přes všechnu velkolepost (která ve finále nepřekvapivě byla nejslabší částí filmu) zjištění, kde má člověk své místo ve světě a skutečném poznání pravého štěstí a lásky. Na takové filmy v různých podobách budu s radostí koukat znovu a znovu.

Beat s prominutím dokurvil celý refrén a tím pádem i celý song. Je mi jasný, že při vydání písničky v červnu musí jít do éteru rádiová pecka, co bude hrát na všech diskotékách, ale v případě Spolu je mnohem hezčí akustická verze. https://www.youtube.com/watch?v=6c3TRnFq4A4

Není to na 5* po filmařské stránce, ale plný počet si Downfalls High z mnoha jiných důvodů. Film Colsona Bakera alias MGK se především ani trochu nesnaží být dokonalý; má v sobě ten pravý "amatérismus" a undergroundovou oldschool atmosféru nultých let, díky čemuž se spousta mých vrstevníků a starších přenese do svých mladých let, kdy jsme ujížděli na Blink-182, Green Day, Sum 41 a dalších. Ano, ta neskrývaná pocta éře pop punku z počátku tohoto století je důvod, proč je MGK tak sebevědomý ve svých vyjádřeních v médiích a díky němu a Travisovi Barkerovi je pop punk zpátky v mainstreamu. Mám až husinu z toho, co může jeden interpret dokázat s celým hudebním průmyslem a nezbývá mi než se jen těšit na slibná budoucí léta mainstreamové hudby. Mimo jiné, tahle forma spojení alba do jednoho filmu je tak unikátním a zároveň odvážným počinem, že je to další důvod, proč si myslím, že se Downfalls High stane v budoucnu kultovní záležitostí a dost možná vyšlape cestičku podobným budoucím projektům. Jestli tahle dekáda bude pokračovat ve stejném duchu jako začala... no myslím, že se máme ještě na co těšit.

Čeho je moc, toho je příliš.