Ještěřák

Rugby mě nezajímá, JAR mě nezajímá, mytí nádobí mě nezajímá... INVICTUS je exemplární odstrašující příklad filmu, se kterým mám divácky společné naprosto bzum, a koukám na to jenom kvůli režisérovi. Je to nudné, je to velemrtvé, je to Evropanovi dost cypatě vzdálené. Nu, alespoň teď vím o Bandelovi o něco víc, než jsem se ve sladkých čtrnácti letech dozvěděl z jedné nejmenované písničky skupiny Orlík. O trochu (30% & od půlky rozmrdané subtitles :).

Zajímavá podívaná, ale určitě ne nejlepší (polo)sportovní film za poslední roky. Výtky: 1) Sekundární komediální rovina DAMNED UNITED místy nesvědčí a shazuje ho. Těžko to popsat, to se musí vidět - přehnaná křupanizace kopalistů, vykreslení tvrdého ostrovního fotbalu jako rugby a zázemních podmínek zhruba na úrovni tuzemské 1. A třídy (tímto zdravím srdnaté fotbalisty FC Sokol Sedliště), někdy i Michael Sheen jako takový, atd. 2) Kromě hučících ochozů ze mě film ztěží vydolal větší emoce. Chyba. 3) Flashbacky jsou sice cool (jmenovitě třeba průběžné pohledy do tabulek), ale místy zmatečné. Film je vůbec nepotřebuje, mohl (a měl) být raději natočen "úplně rovně". 4) Málo fotbalu! 5) Závěr je vyloženě lajdácký a nehodný takového filmu. Abych jen nehanil, Sheen je ve své frackovské roli jako vždy k pomilování, a už samotný úsměvný námět snímku je jistým plusem.

Skvělé, skvělé! Na tisíc procent koketní alfa samec Clooney (furt mám pocit, že by se velice vyjímal v padesátkách mezi všelijakými Cary Granty a tak), zdatně sekundující Farminga a Kendrick, klapající emocionální autodráha, intimně-rodinný part zvládnutý na jasnou jedničku - osudy zdánlivě ovatěných postav mě opravdu braly, co vyhozený zaměstnanec, to situační perla, etc etc. Hodnotné i v rámci člověčího seberozvoje (vysněná práce vs. zaplacená práce, láska pro pětadvacítku vs. láska pro pětačtyřicítku) - opravdu nemám tomu filmu za co nakopat prdelku.

Na to, že jsem film měl po nějakých patnácti minutách sto chutí vypnout a oodpadovat s tím, jak je to všechno ujetý a ošklivý a tak vůbec, tak se z toho vyklubala úplná řeka Ganga emocí. Naštěstí takové mizerné chyby už skoro vůbec nedělám, a tak jsem se dočkal mj. rozkošně se vrbícího "hereckého výkonu" Mary, mimochoden jedné z nejvýraznějších animákyň co jsem kdy na svý vlastní oči viděl, celkem slušné hromádky černých životních "pravd", pár snad na LSD či Meskalinu vytvořených scén, a samozřejmě taky hodně fňuky fňuk závěru. Závěru, u nějž celkem chápu oba úhly pohledu - pocity těch, kteří oprávněně mluví o nekřesťansky vtíravém a násilném kýči, i pocity těch, jejichž po ksichtíku se koulející slzy byly choreograficky dokonale sladěné se slzami Mary, když ... a teď následuje gigaspoiler, za který bych si zasloužil nejmíň banána na CSFD ...Mary nalezne Maxe skonalého ve malém velkém světě. Hodně hodně dobrej výsledek na to, že film ochotně lavíruje mezi odporem a nudou vs. kreativní nevyřáděností a silnými emocemi převážně melancholického charakteru. Ostatně, animáky s jistým intelektuálním přesahem jdou zatraceně lehko podělat. _____ P.S. Kolik z vás po shlédnutí opráší všelijaké polozapomenuté dopisovačky a mailovačky? To by bylo vostrý téma k diskuzi.

Špína a bordel mezi NY Cops The Pigs, to už je klasické americké sebemrskačství, tentokrát překvapivě strhující a poctivě rozdrobené do mnoha drobečků, takže dojem z filmu je vyvážený. Ačkoliv nejlíp napsaný charakter dostal podle mě do rukou již polodědkovský (ale čím dál víc píšící) Richard Gere, nutno zkonstatovat, že Ethan Hawke je zase všechny přehrál.

Relativně inteligentní, ale strašně tuctové; dokonce ještě tuctovější než BODY OF LIES, kde byla aspoň špetka akce. Jako by Macdonald neuměl natočit pořádný STOPÁŽÍ NEPŘETÁHNUTÝ film. Není to věru žádnej Fincher; a seriál, který filmu předcházel, musí být pěknej kompost.

Nejsem spokojen, "nečekaně" jsem se nudil, nedík. Pár poznatků: 1) Zhruba takhle nějak, věřím, by točil mistr Sergio Leone, kdyby za svého života zatoužil točit o WW2. Jenom snad bez onoho otravného neustálého lavírování mezi subjektivně ještě ustojitelnou fikcí a chcaním daleko přes rigorózní historickou čáru. A bez obdobné šaškárnizace války, pravděpodobně. 2) Obsah filmu mi připomínal houpačku s tím, že trávil čím dál víc času dole v hlubinách hajzlu a ryze ODPADových vodách. Dokonce i exemplární parchant Pitt byl s celou svou krásnou postavou nekompromisně semlet a umlet otravným dějem kolem minikina. 3) Z mého pohledu tolik vychvalované tarantinovské charaktery a dialogy jdou režisérovi jen zčásti. A že je 153 minut na podobnou záležitost moc, to snad ani nemusím dodávat - poslední Tarantinovy filmy jsou vůbec špatné, ale alespoň jsou špatné takovým zajímavým způsobem (2009-09-05).

Kulminuje to tak od * po *****, plus body nahoru za Scarlett Johansson, AAA obsazení, a vzorové vystižení mnohých píčoidních vztahových zákonitostí. (3,5*)

Navrhuji český název "Zcypený pomeranč".

Jsem docela rád, že tenhle film mimo jiné stojí a padá s výkonem Jareda Leta, který si mě parádně kinematograficky ochočil ztvárňováním přecitlivělých absolutních nul, které se ale tak nějak držely za chvost daného filmu (REQUIEM FOR A DREAM, THE LORD OF WAR) a Pan herec Leto v nich rozhodně nebyl středobodem, jak by si, alespoň já to tak cejtím, zasloužil. Jestli se, velmi jednoduše řečeno, šetřil na tuhle krásnou roli ve filmu myšlenkově natřískaném jak Papinův hrnec, pak OK, asi to tak mělo bejt. Natočit to Fincher, má celý svět zesrané gatě přesně 133 minut po premiéře.