Bagis

V jednoduchosti je síla. Mádl přišel, postavil sebe, resp. Tomia a Harise před kameru, zavzpomínal na léta, kdy ještě spolu s Kokotkem nedosnowboardovali do čela kopulárních teenagerů a projevil své sympatie vůči Formanovi. Zároveň však nechtěl, abychom zažili Ameriku, nechal tedy boty na nohou a stvořil nadprůměrně originální i originálně nadprůměrný český snímek. Byť se svým způsobem jedná o ódu na slovanství, nečekejte žádnou vidláckou sračku ala Troška. Také je fajn, když člověk tu a tam narazí na film, jehož dialogy nejsou prkenné jako bezruký slepec hrající na kytaru. Podobně jako zeď mého pokoje to sice má své mouchy (ne vždy stoprocentní logika děje, bizarní product placement apod.), však vzhledem k celkovému výsledku rád zůstanu shovívavý jako Alláh a poblahopřeji - Mádlovi k ne neúspěšnému režijnímu debutu a švarným jinochům k zástupu obdivovatelek, které nepochybně získali.

Vážený soudružky, vážený soudruzi. Co vám budu povídat, prostě. Voni ty umělci pobíraj úplně jiný platy, než my a podle toho to taky vypadá, tak nějak. Ta dvojka těch živlů s bouchačkou, teda myslim toho černýho a toho bílýho, hlásí takovym způsobem, že z toho mám prostě orgasmus málem. Když jsem to prostě pouštěl Květence, smála se takovym způsobem prostě, že jí tak nějak kleplo a už to nerozdejchala. Je vidět, že i ve Státech se dá pětiletka plnit vysoko nad poměry, prostě. Tarantýno kdyby sem přijel, tak se mu prostě dostane větších poct, než Gottovi a Zagorový dohromady. Kult jako Kléma, prostě.

EIN VOLK, EIN REICH, EIN FUHRER! Takhle nějak si představuji sociální drama inspirované skutečnou událostí a převedené do filmové podoby. Charismatický a nekonvenční kantor, zpočátku bizarní mix Matonohy v Gymplu a Igora Hnízda, který se postupně mění v to, oč bude Vandas marně usilovat, dokud bude živ. Bezprizorní árijec s matkou - šlapkou a jeho přítelkyně, jíž alternativní výchova darovala bezbřehý smysl pro nehumor a šarm vosího hnízda. Zbohatlický ultraárijec a jeho banda stokárských přisluhovačů, včetně nejlepšího německého bodyguarda-kšiltovkáře roku a "uvědomělého", asi milovaného Turka, jenž si od nového třídního řádu slibuje méně špatných známek a domácích bitek. Dealer-beatník, skrz naskrz milá a přítulná duše, které kdyby se dostalo pohlazení od fotra, třeba by na konci nerozrostla a zároveň nezredukovala komunitu sebevrahů. Vševědoucí levičácká pizda, z jejíhož ksichtu má člověk užírající chuť nadělat masokostní moučku. Jarně-letní kulisy, které výborně zesilují kontrast mezi kvetoucím mládím / blýskáním se na lepší zítřky a rostoucí fašizací študentstva, nevyhnutelně ústící v průšvih typu Zemanovy návštěvy korunovačních klenotů. Precizně zpracovaná gradace děje. Takhle bych mohl pokračovat, dokud by moje potěšená stať nedocílila 1488 slov. Podle Churchilla stačil pětiminutový rozhovor s voličem, abychom získali jasný protiargument k demokracii. Podle mě stačí 105 minut tohoto snímku na pochopení, že i ty nejtemnější dějiny se mohou (a dříve či později budou) opakovat. PS: Líbí se mi, jak i ti největší třídní sígři bývají ve filmech často vykreslováni jako osoby s poměrně slušně vyvinutým kulturně-geopolitickým povědomím. Kéž by tomu tak frekventovaně bylo i ve skutečnosti.