julyberda

Příšerný pseudofilosofický blábol. Jestliže japonský originál se v náznacích odkazoval na Blade runnera, pak toto ho regulérně vykrádá (ty deštníky, auta, pistole, bilbordy... můj ty smutku). A nejhorší na tom je, že ani krást neumějí. Triky vypadají jako počítačová hra (a Scarlett očividně neumí víc výrazů obličeje než průměrná herní postavička. Postavy jsou hloupé děti, kterým nedochází ani zcela jasné věci a musí scénárista dostrkat na správné místo ke správnému člověku ve správný čas, aby jim nakonec došlo že: A) Pokrok je špatný. B) Na vašich vzpomínkách nezáleží. (Ačkoli originál tvrdil pravý opak) Nuda a kýč. P.S. Juliette Binoche je sympatačka.

Poezie obyčejného života, fantastický herecký balet všech zúčastněných, satira tak trefná až je to odporné, silný osobní film, krása která nadnáší lidskou duši jako vítr igelitový pytlík. Rozhodně jeden z nejlepších filmů všech dob.

Člověka až děsí jak suverénně si Amy Winehouse řekla o svůj osud. U uměleckého hlediska nemám k písni námitky, ale jako silný odpůrce drog ji nemůžu ani slyšet.

Pěkná písnička se slušný videoklipem a především nádherným hlasem Amy Winehouse.

Připadala jsem si jako pošťák, který dostal epileptický záchvat a vysypala je na něj hromada vánočních přániček - v úmorné a nekončící křeči a ještě k tomu jsem pořád měla před očima kýčovité adventní obrázky. Vizuálně někde mezi levnou televizní inscenací a reklamou na Heru. Zajímalo by mě, jestli si Strach uvědomuje, že na sice točí katolické agitace, ale přitom není schopen dát Vánocům hlubší význam než jim přisuzuje průměrný hedónista - posílání ohyzdných pohlednic, konzumace cukroví, dárečky, opulentní ozdoby a rozněžňování se nad koledami. BTW - od kdy je kolednictví tak lukrativní povolání, že stojí za to zmlátit konkurenci a riskovat tím zatčení?

Mě osobně to připadá vtipné.

Hlavní hrdinka je sobecká oportunistka, která nic neví, nic neumí, ale dostane všechno, co chce, protože si omotá ostatní postavy kolem prstu. Já, že bych jí měla fandit? Raděj ne.

Musela jsem to vidět dvakrát, abych se ujistila, že to opravdu není geniání komedie. Arnold Schwarzenegger natřený namodro - tomu se budu smát ještě roky...

U filmů je Batman se vrací bychom neměli zapomínat, že se jedná o dílo fantazie a rozvernosti, a tudíž se na ně musíme dívat se smyslem pro nadsázku. Celý snímek je jedna velká estetická hra s divákem – můžeme jí dopředu opovrhovat, můžeme se vysmívat její jinakosti, můžeme si u ní (obrazně myšleno) zakrýt oči a opakovat si: "jetoblbostjetoblbostjetoblbost...". A nebo můžeme přistoupit na její pravidla a užít si ji. Burton nám totiž nedává chvíli k oddechu a doslova na nás chrlí své režijní nápady, obrazové a slovní žerty. Postavy dělají výrazná a stylová gesta, celé herectví je přemrštěné, dialogy jiskří jako prskavky na ozdobeném stromečku a dábelská hudba Dannyho Elfmana kombinuje hrdinské famfáry se sladkými tony, které jakoby utekly z nějakého vánočního koncertu a které se vloudí na scénu v těch nejtemnějších momentech. Dá se říct, že Batmanovská série měla tímto temným a pro slabší povahy těžko rozdýchatelným filmem výborně nakročeno a může jen litovat, že z ní v dalším díle Joel Schumacher udělal nechtěnou komedii.

Konečně klip, který netvoří několik choreografických pásem, ze kterých ve střižně vytvořili "soubor těch nejlepších momentů". Ne, Beyoncé se nemusí schovávat za zbytečně komplikované a drahé videoklipy, protože má talent a umí výborně tančit. A v jednoduchosti je přece kouzlo. Škoda, že ta písnička má tak dementní text, mohla jsem dát 5*.