JanHá

Láska shora (2002)

14.06.2011

Utahané a rozvleklé... tak to na mě působilo, i když snad chápu - aspoň částečně - autorský záměr. Prostě to šlo mimo mě, nevtáhlo mě to, hrdinové mi byly nesympatičtí... Možná kdyby film byl kratší. Měl jsem chvílemi pocit, že je to parodie na amatérské filmy, na snahu autenticky zachytit něco apod. Ale ani bádat po smyslu se nechtělo.

Červená a bílá (2009)

18.05.2011

K literární předloze: Dorota Masłowská a její kniha Červená a bílá vzbudila v literárním světě velký povyk. Jedni ji obdivovali, druzí zatracovali. Proč? Asi proto, že vybudovala svébytný literární prostor, kde hlavní slovo má jazyk. Na první pohled je tématem románu Červená a bílá téměř sociologická sonda do prostředí části nastupující generace, kterou zajímají drogy a zábava. Masłowská jakoby podobna etnografovi nechává na sebe působit kulturní vzorce dospívajících mladých Poláků včetně jejich jazyka a životního stylu (v této souvislosti se hovoří o tzv. „dresařích“ – sídlištní mládeži oblékající se do značkového oblečení). Prostřednictvím příběhu hlavního hrdiny Silného pak popisuje jejich teenagerský svět. Masłowská je ovšem rafinovanější a rozehrává trochu jinou hru než bychom čekali – hru na realitu. S přibývajícími stránkami se čtenář přestává orientovat v tom, co je výmysl či halucinace způsobená drogami, které vypravěč Silnej neustále konzumuje, a co je ona autorčina hra či vědomá konstrukce reality. Kniha čtenáře zaujme především jazykem, se kterým Masłowská velmi neotřele experimentuje. Proud slov, odboček, významových destrukcí, metafor jen zdůrazňuje neostré hranice mezi autentickým záznamem reality svébytné mladé polské subkultury a tokem autorčiny fantazie. Autorka k tomu sama v jednom rozhovoru (u nás publikovaném v Revue Labyrint 13-14/2003) podotýká: „Dresařství Silného není doslovné, on reprezentuje proud tzv. „mentálního dresařství“, které existuje pod všemi vrstvami látky. „Dres“ je způsob myšlení, ne oblečení. „Dresař“ může nosit džíny, skejťácké kalhoty nebo nablýskané boty, ale na mozku má vytetované tři proužky. Jako červ vyžírá ze svého okolí fragmenty hesel, je vybaven masovou pamětí a je odběratelem mediálního šumu – dívá se na televizi, poslouchá rádio, zůstávají v něm jakési názory, učí se určité pojmy, a to všechno z něho vypadává v těch nejméně očekávaných momentech – pokřivené, zdeformované, zkarikované. Ten jazyk je nerozlučným elementem jeho skutečnosti, je důsledkem konstrukce onoho světa: umělého, desetkrát přetvořeného, který přestože je zabalen do šustícího papírku, je uprostřed pustý…“ __________ Ve filmu byla tato "hra na realitu" ještě výrazněji demaskovaná, jen přemýšlím, jestli to celé látce prospělo či spíše uškodilo...