Mantis

Anime, kde mne štve hloupá komediální složka a kde si užívám méně vtipné části. Škoda, stejně jako vylitého curry. 3+

Nodame Cantabile je komediální seriál o studentech hudební akademie. Jeho devizou jsou dobře zvolené charaktery a hudba. V průběhu seriálu se divák nenásilně seznámí s díly významných hudebních skladatelů (Beethoven, Brahms, Debussy, Gershwin, Chopin, Mozart, Schubert, Schuman, Stravinsky, Rachmaninov ...). Hudebních anime je poskrovnu (zatím jsem narazil jen na Princess Tutu), a tak i když je to spíš na 4* dávám všech pět za hudebně vzdělávací rozměr.

Původně jsem chtěl dát 5*, ale v jednom z posledních dílů jsem zaslechl kus chorálu (Pange lingua), který mi k následnému masakru nesedl. Nemám rád zneužívání liturgické hudby (pokud si toho všimnu), a tak jsem jednu hvězdu strhl. Škoda.

Italský snímek, který lze, alespoň podle hodnocení, považovat za rozporuplný. Na můj vkus jsou některé jeho části až příliš romantické, což by se dalo přisuzovat optice mladého Eugenia, který je patrně hlavní postavou filmu. Druhá linie, vedlejší, je vedena skrz neapolského krále Joachima Murata. Obě dějové line na první pohled moc nesouvisí a viditelně je spojuje jen osoba Eugeniova děda. Jistým, i když ne tak zřejmým pojítkem, by mohlo být toužení a snění obou mužů, ale naneštěstí je poměr mezi liniemi velmi nevyrovnaný, a tak historicko politická část krále Murata působí jen co by papírová kulisa. Díky tomu sjednocení linií, na konci filmu, působí dost rozpačitě a nepřesvědčivě. Přes výše uvedené, nelze filmu upřít poměrně dobré herecké výkony, hudbu a výpravu. Na druhé straně mi tam chybí nějaké jasné poeslství (s trochou fantazie: láska zabíjí ?). Výsledný verdikt je věcí vkusu, a protože jsem ještě před filmem byl vybaven hodnocením a komentářem známého, nebyly by moje hvězdy zcela neovlivněné. Pokud bych hodnotil dal bych patrně 2*.

Neurazí ale ani nepřekvapí, proto tři slabší hvězdy.

V dokumentu jsou zábavné rozhovory s tvůrci (M. Smolka a J. Dušek), režisérem a dalšími protagonisty opery Nagano. Pěkně je vykreslená nedůvěra veřejnosti k opeře na hokejové téma. Zbytečná, alespoň z mého pohledu, byla pasáž „jak se dělá opera“, ve které se posouvají hrnky, coby sbor, sólisté, balet… Další vyhozený čas představuje anketa před Stavovským divadlem. Působí samoúčelně (ukažme, že lidi jsou nekulturní, přinejmenším nevšímaví). Na druhé straně postrádám rozhovor o tanci (breakdance tak často v opeře neuvidíte). Žel jsem též nenašel hlubší rozbor díla od renomovaného kritika po provedení, nebo vyjádření autorů k scénickému ztvárnění (když už je opera spojením všeho možného). Dokument vznikl ve stejném roce co nastudování opery (2004), a tak logicky chybí časový vývoj. Divák by se dozvěděl, že se Nagano hrálo, zpívalo a tančilo téměř pět let, což je (M. Smolka snad dovolí) Do-Re-Mi-Fa-So-La-Si-Gól! Do-Mi-So-Si-Gól!

Ne že bych si nevšiml narážek a hyperbol, ale po chvíli jsem se sám sebe ptal: poč to jako celek nedává smysl... a proč je ten humor tak stupidní (první signální), co je zábavného na kanibalismu (vybavily se mi Delikatesy, ale to bylo jiné kafe) ... Od půlky jsem chtěl opustit sál, ale masochismus zvítězil a tak jsem to dokoukal. Někdy je tenhle film nazýván "zdivočelou francouzskou odpověď na Saturnina", do ted mi uniká proč.

Rad bych doplnil že původním námětem byla starofrancouzská balada. Po té, co byla připravena o baladický konec, to celé spadlo na zadek. Traxlerova hudba není špatná, ale bez dobře postaveného příběhu a rozumného filmového podání to je prostě velmi málo.

Nevím jak to popsat, ale nedokázal jsem tomu filmu úplně uvěřit. Škoda.

Musím říci že mne to nevzalo. Marně hledám čemu bych se zasmál či co by mne obohatilo. Jediné pozitivum je snad dobrý výkon Bořivoje Navrátila.