fablefavorit

Zbytečnost k vytočení

Psychicpebblovu tvorbu sleduji už pomalu 15 let; bylo načase, aby jeho šílenství ocenilo širší publikum. Cusacka neznám, ale dynamika Pim a Charlie funguje. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že Hellbendeři měli větší potenciál. Hanba Adult Swimu.

Řemeslně perfektní, archetypy a paralely sedí, většinu času to odsýpá. Oproti ostatním seriálům na podobné cílovky si Arcane drží vážný, mnohdy až depresivní tón. Osvěžující změna, i když se trochu obávám, zdali to tvůrci touhou lišit se krapet nepřehnali. Ve snaze působit co "nejdospěleji" seriál balancuje mezi seriózním dramatem a svou předlohou, a většinu času je zabořen v nejistém středu; na seriózní drama se klíčovým dějovým linkám nevěnuje dostatek prostoru, ovšem na adaptaci videoherní online šílenosti je to pramálo... no, šílené. Možná geniální marketingový tah k oslovení co nejširšího publika, pro mne však absence hlubší identity. A dokud Arcane nějaké nenabyde (například v příštím seasonu), bude mým hlavním lákadlem pro potenciální zájemce jeho již výše zmíněná, řemeslná mistrnost. Hlavním a jediným.

Slátanina s pár silnými momenty. Kvalita animace kolísá v každém záběru, většina vedlejších postav a jejich dějových linek je buď plochá, nezajímavá, či obojí; slouží pouze jako vata k vyplnění stopáže. Design super-bytostí (s výjimkou ústřední dvojice) je snad úmyslně tuctový. Gradace neexistuje; seriál operuje v extrémech. Vzhledem k ohlasům jsem čekal něco víc, než parodii žánru, jejíž hlavním (čti pouhým) přínosem je šokující násilí.

Jazzově laděná artová romantika ve světě plném diskriminace. Hlavní téma šlo dle mého názoru zpracovat méně povrchně, forma Beastars je však natolik silná, že jsem si z toho během sledování těžkou hlavu nedělal. Typicky japonská doslovnost v dialozích i dává smysl, neboť se značná část seriálu odehrává v divadle. Velké překvapení a za mě spokojenost.

S výjimkou dvou fatalit se jedná o totální nudu. Moc se tu mluví, ale málo řekne. Soubojů je poskrovnu a jsou nezáživné. Proč dali na plakát Scorpiona se Sub-Zerem? Celkem se ve filmu mihnou tak 10 minut, přičemž jejich aktivní rivalita trvá 7. Nula ikonických momentů, ať už dobrých, či špatných. Přírůstek do týmu v podobě nového protagonisty je ta nejzbytečnější, nejklišovitější změna vůbec. Proč to bylo třeba? Koho zajímá Cole Young? Pochybuji, že kdybychom místo něj dostali Johnnyho, již ZAŽITOU postavu, shlukovaly by se před WB davy rozzuřených fanoušků. Děj vůbec neplyne organicky. Asi jako můj náhlý přeskok, kde mluvím o ději, ale pak začnu mluvit o něčem jiném. A hlavně: kde je ten turnaj, co je v názvu? Celé to působí jako fan film od někoho, kdo zkoukl pár kompilací na youtube. Andersonův film je stokrát lepší a věrnější. Hlavně měl duši, tady ji už vysál Shang Tsung. Kdo nesouhlasí, hulí klády, jako novej Liu Kang.

Roy je debil.

Jedna z lepších parodií, týpek co dal odpad se bere moc vážně.

Nádherná úvodní znělka. V Haikyuu nejde ani tak o volejbal samotný, jako spíš o to, co pro každou postavu volejbal znamená. Co cítí, čím si prošly a co je v životě ještě čeká, jejich obavy i touhy, to vše komunikují právě prostřednictvím tohoto vertikálně založeného sportu. Doslova cítíte, s jakou vervou se třeťáci snaží oddálit svůj nevyhnutelný odchod z týmu, jak moc se chtějí probojovat do vysněného nároďáku, a stejně tak odhodlání juniorů je tam dostat. Furudate vydal šablonu, podle které se nyní budou psát sportovní mangy v budoucnu. A já si nejsem jistý, zdali ho někdo překoná...

Zajímavý námět s nejnezajímavějšími záporáky, které kdy spatřily světlo Béčkových filmů. Občas mi přišlo, že Timecop doslova plýtval mým časem. Spousta scén je zbytečně natahována o bitky, u nichž stoupá tak maximálně stopáž filmu. Hvězdička navíc za Van Dammeho roznožku na kuchyňské lince.