Dixie_Cara

Vizuálně strhující, podivné, kapku děsivé či "lehce" erotické, i tak se dá jednoduše popsat tohle krásné, pomalé, hloubavé Sci-fi, kdy hlavní hrdinka zpočátku netečná ke svému okolí nakonec začne vnímat krásy "svého nového" světa. Atmosféře kromě hudby dodávají hlavně záběry kamery zachycující krásu náhodných kolemjdoucích, ruch v nákupním centrum či deštivé Glasgowské ulice. Scarlett Johansson je tady navíc fakt hodně hodně pěkná : )

Jedinečný film nezávislé scény, který propojuje dvě takřka neslučitelné roviny- absurditu a realistčino a ukazuje na to, že jedno tvoří druhé. Nejvíc mě ale dostalo jak umně se mu podařilo vytvořit "love story" v čemsi co navenek vypadá jako bezbřehá prázdnota. Tak jako u jiných Hartleyho filmů si užívám perfektně načrtnuté a zahrané postavy, skromný soundtrack a takovou tu komornost, jenž právě dává vyniknout příběhu, hercům či nezaměnitelné atmosféře.

Další z Hartleyho filmů s ústředním tématem pošramocených vztahů a kontrastu "krize" a "touhy". Simple Man má jednoduchý, mnohokrát zpracovaný příběh. Hlavním tahákem ale bezesporu jsou brilantní dialogy s filosofujícím nádechem, podmanivá hudba či mnou vždy tak "obdivované" kapku bláznivé, bezprostřední a hlavně zábavné a vtipné postavy. A to že chvílemi kamera, střih či obraz vypadají poněkud nejistě a hlavní herci někdy až zázračně neherecky jsem nevnímal, nehledě na to, že film byl natočen ve velmi skromném rozpočtu mi jednoduše přišlo, že to tam patří a značnou měrou napomáhá výsledné kvalitě.

Perfektně zpracovaná ukázka propojenosti byznysu na politiku a obráceně. Děj po celou dobu filmu graduje až k velkému a očekávanému finále, které sice potěší, ale po propracovaném postupu jednotlivých zainteresovaných stran malinko vyšumí. Celkově u mně film boduje především neznámými "syrovými" tvářemi italských herců, tomu odpovídajícími hereckými výkony, přímočarým dějem či dobře použitou hudbou.

Belle de jour je krásným příkladem Buñelova filmu, když i přes nespornou vážnost příběhu do děje umně komponuje jemnost, něhu a cit v podání Catherine Deneuve (i přes její rozpoložení), černý humor a vtip vůbec, pak vkládá do postavy Michela Piccoliho a nechybí ani autorovo tradiční téma týkající se měšťácké společnosti zde v podobě rozmaru bohatých a toužících obyvatelů vyšší Pařížské třídy, jenž je perfektně vykreslena nejen v samotných postavách, ale také v jednotlivých interierech. Jak už je u autora zvykem i přes jasnou myšlenku a cíl nechává divákovi mnoho prostoru k vlastní interpretaci a domyšlení toho, co je zde jen lehce naznačeno nikoliv vyřčeno. Mírným zklamáním tak pro mně byla jen nevýrazná postava Jeana Sorela, která se od začátku až do konce vlastně vůbec nevyvinula a celkově působila nemastným neslaným dojmem.

Super! A Woman Under the Influence je film, kde Cassavetes neuvěřitelně lidským způsobem předkládá pohled na sociální struktury společnosti se vším všudy. A hlavní protagonisté Rowlands a Falk věrně, emotivně či empaticky zahrávají nejisté a tak nějak hledající se manžele jejichž něha, vztek, bezmoc, šílenství, zkrátka neskutečná škála všech možných emocí, mě udržely v pozoru a napnutého od začátku do konce.

Působivá atmosféra a hezké zakončení jsou společně s komorním prostředím fajn a je to vlastně to, co dělá tenhle film dobrým a zajímavým. Na druhou stranu chvílemi byl děj hodně umělý a značně průhledný, že člověk věděl co bude a proč to bude. Ve výsledku, který film nakonec nabídl to ale vlastně zas tak nevadilo.

Film ztrácí závěrečným dojákem a trošku takovým tím jó a nebo. Ale co se týká dalších stránek je provedený skvěle. Líbila se mi politická, právní a vojenská propojenost a snad i to drama okolo nebohé dívky dokud bylo v únosný míře. Rickman a Mirren navíc perfektně zahráli.

Působivě převyprávěný příběh s výborným hereckým výkonem Evana Adamse se nepouští do ničeho velkého, ale vtipně, dojemně a místy i mysticky líčí cestu dvou nesourodých indiánů za poznáním.

Nenechte se zmást názvem. Film je ve skutečnosti pokračování Avengers, jen v monstrózním a přeplácaném měřítku. Není se ale čemu divit, Captain America: Civil War je typickým snímkem propagující směr, kterým se Marvel od začátku vydal- tj. upřednostňování kvantity nad kvalitou. A vlastně podíváme-li se na tržby, jiné filmy ani točit nemusí.