Carrie_3

V poslední době silně postrádám kvalitní současné snímky, u kterých mě buď pohltí jejich příběh nebo zpracování. Bohužel nedostává se mi ani jednoho - buď je to mojí volbou filmů nebo faktem, že jich je jak jehel v kopce sena. Právě se nacházím ve stavu, kdy jsem méně kritická, dokáži film ocenit a nemám problém jej ohodnotit nejvyšším stupněm, pokud mě zaujal. Moje náhodná volba mě tentokrát zavedla k tomuto snímku a musím dodat, že při výběru jsem měla opravdu šťastnou ruku. Vidět Leonarda DiCapria na začátku jeho kariéry, kde mimochodem předvedl vynikající výkon, byl pro mě zážitek. Co žere Gilberta Grapea se, dle mého názoru, řadí k tomu nejlepšímu, co Lasse Hallström režíroval. Zaujal mě jak děj, tak celé režisérské pojetí. Opravdu velmi zajímavý film, se kterým se dá strávil příjemný večer u lahve vína.

Snímek zachycující část života Aung San Suu Kyi je jistě zajímavý. Mnozí z nás znají alespoň některé střípky z jejího pestrého života, neboť o něm nejenom zahraniční média čas od času referují. Politická situace v Barmě se v posledních několika desetiletích nevyvíjela vůbec dobře - vraždy, mučení, věznění politických odpůrců apod. Osobně je mi trochu líto, že příběh nešel více do hloubky. Velký prostor byl věnován rozdělení rodiny - Suu Kyi, která se rozhodla strávit nějaký čas v Barmě a napomoci této zemi v obnově k demokratickému systému a naproti tomu stál její manžel a dva synové, kteří velmi těžko získávali povolení strávit se svoji manželkou/matkou alespoň nějaký ten čas pohromadě. Tento snímek rozhodně stojí za zhlédnutí, nabízí pohled na neobyčejný život jedné odvážné ženy. Osobně bych uvítala zkrácení filmu, méně povrchního vyprávění a více neočekávaných "akcí".

Ron Howard tentokrát šlápl opravdu vedle, asi si na svá bedra vzal příliš těžký kámen, který se mu ovšem dost daleko odnést nepovedlo. Nevím, snad to mohlo být velmi rozsáhlým nebo "velmi těžko zpracovatelným" tématem, který se nakonec zvrtl do tradičního amerického akčního filmu, kde akce střídá akci a jediným úkolem je divkáka spíše ohromit, než mu něco předat, podle mě právě toto bylo na škodu a Šifře to dost ublížilo. Při odchodu z kina jsem z tohoto filmu neměla příliš unešený pocit, sice se zde pár zajímavě zpracovaných okamžiků objevilo, ale to byla jen hrstka...

Den & Noc je dalším příjemným počinem z dílny Pixaru. Po počátečním zmatení jsem nakonec byla příjemně překvapena a užívala jsem si těch 6 volných minut ve společnosti dvou zvláštních postav, mezi nimiž vznikalo pomalé přátelství. Opravdu zajímavý námět.

Tento film podle mě nepřinesl vůbec nic nového, se vším jsme se už někde mohli setkat. Katastrafy jako zemětřesení, hurikány, záplavy a hrozby konců světa už zde byly, jsou a nadále budou, protože toto jsou vděčná divácká témata, která obvykle dokáží do kin přivést poměrně dost lidí. Den poté podle mě nepřináší nic nového a konce také bývají vždy stejné: svět je zachráněn, téměř všichni přežijí a oslavují nové hrdiny. Na filmu mně nejvíce zaujaly především vizuální efekty, které byly velmi věrohodné a povedené.

Nezpochybňuji, že dokument je napěchován zajímavými záběry na růst dětí v nejrůznějších krajinách (mě osobně velmi zaujal způsob vychovávání dětí v Africe, i když není ničím překvapivým, pokud o tomto kontinentě něco víte). Na druhou stranu mi zde chyběla nějaká další vypovídací schopnost. Proč byl snímek natočen? Je sice hezké sledovat, jak děti vyrůstají, ale v dokumentu chyběl jakýkoliv doprovodný komentář a nějaké "hlubší" rozuzlení. Z tohoto důvodu jej hodnotím jako podprůměrný.

Severská - potažmo finská - kinematografie je pro mě něco jako španělská vesnice, vůbec se v ní nevyznám a ještě dlouhou dobu to pravděpodobně potrvá. Volba tohoto snímku byla také náhoda, která mě ovšem nezklamala. Finové nám servírují příběh propletený mnoha dalšími dějovými liniemi a doplněný flashbacky, což je docela nabytá kombinace na jeden film. Kdybych měla snímek zhodnotit pouze ve zkratce, zněl by následovně: zajímavý příběh, výborně zvolené prostředí, krásná kamera a příjemná hudba. Pozitiv už zaznělo dost, teď bych se vrátila k tomu, co mi trochu vadilo: Domov šedých motýlů, i přes všechny uvedené kladné skutečnosti, na mě působil příliš chladně, odtažitě a nenechal diváka "vniknout" do jeho dění. Je to ovšem pouze můj subjektivní názor, vím, že většina lidí má na severskou kinematografii úplně jiný názor. Film hodnotím jako slabší 4*, ale myslím si, že kdo si jej pustí, pravděpodobně nebude svou volbou zklamán. Na závěr bych uvedla větu z filmu, která jej velmi charakterizuje: "Dokud se budeš držet své minulosti, bude se ona držet tebe..."

Pokud bych měla v tomto případě hodnotit vizuální stránku filmu, neváhala bych a hodnotila nejvyšším počtem hvězd. Film se v tomto ohledu skutečně blížil dokonalosti, každičký i ten sebemenší moment byl promyšlen do takových detailů, že jsem tomu nemohla téměř ani uvěřit. Snímek nabízí krásnou hru se světly, stíny a barvami, které spolu nevídaným způsobem souznějí, tvoří kompatibilní a pro mnohé neočekávaný celek. Musím konstatovat, že moje oči opravdu plesaly blahem. Další skutečnost, kterou bych ráda vyzdvihla, je hudební doprovod. Ve většině filmů oceňuji, když hudba dokresluje celkový děj - ničím nevyčnívá a přesto je tam taková, jaká má být. V tomto případě hudba velmi vyčnívala, výběr skladeb byl opravdu zvolen s vkusem a velmi jsem oceňovala jeho propojení především se zpomalenými záběry, kde skvěle vynikly. Po dlouhé době si opravdu s chutí poslechnu soundtrack k filmu. Dále mě potěšilo herecké obsazení, dlouhodobě považuji Ryana Goslinga a Carey Mulligan za velké herecké talenty mladé herecké generace a myslím, že v tomto snímku můj názor rozhodně podepřely. Abych se dostala k tomu, proč jsem filmu neudělila nejvyšší hodnocení - dlouho jsem nad filmem přemýšlela, celý děj se mi zdál do detailů promyšlen, přesto se mi mnohdy zdálo, že forma převyšovala obsah. Nepochybně se jedná o pouze můj subjektivní názor, ale přesto si nemůžu pomoci. Film i přesto ale rozhodně stojí za doporučení.

Zjistila jsem, že v poslední době ráda píšu komentáře k filmům, které hodnotím velmi pozitivně a udělené "hvězdy" tomu napovídají. Všeobecně, když je snímek špatný, obvykle víte, co vám na něm vadilo a zkritizovat jej je v tom případě velice snadné. Ale co říci v případě, že jste z filmu nadšeni a nedostává se vám slov nebo naopak dostává, ale vše již bylo řečeno jinými uživateli? I přesto, že nepatřím k fanouškům sci-fi, ráda jsem v tomto případě zabrousila do jiného žánru, než sleduji obvykle a musím podotknout - nebyla jsem zklamána, možná právě naopak - byla jsem velmi nadšená a pravděpodobně "12 opic" zařadím na vrchol mého imaginárního žebříčku tohoto žánru. Terry Gilliam je režisér, který je dle mého názoru veliký vizionář, vše, co si usmyslí, dokáže zdárně dovést do svého konce, ať už se to týká i například jakýchkoli drobností. Nemyslím si, že je nutné nějakým způsobem hluboce hodnotit tento snímek, jeho relativně vysoké hodnocení mluví za vše. Jednoduše, pokud film stojí na detailně promyšleném scénáři, výborné kameře a hudbě a skvělých hercích - nebude s velkou pravděpodobností špatný, ba co víc - možná bude vynikající - stejně jako v tomto případě.

Snímek Dvanáct rozhněvaných mužů je dalším příkladem toho, že nejsou nutné monstrózní scény, aby vznikl kvalitní snímek. Film stojí na minimalismu - postupně, krůček pro krůčku, se pomalu odkrývají charaktery jednotlivých postav, které mají rozhodnout, zda dotyčného čeká smrt či nikoliv. Divák získává možnost se postupně zabředat do událostí, které vyústily ve vraždu muže. Je oním vrahem jeho syn? Že zde něco nesedí, bylo jednomu porotci zřejmé už na začátku, ale jak o tom přesvědčit i ostatní? Navíc, když se vše zdá jasné už od počátku, důkazy téměř jednomyslně mluví proti obžalovanému? Pro někoho je možná už odpuzující fakt, že se film až na výjimky odehrává v jedné místnosti. Říkáte si: "To mám jako strávit téměř 100 minut sledováním dvanácti porotců, kteří mezi sebou jen diskutují a hádají se? Vždyť to musí být ztráta času." Podobné otázky mě v úvodu také napadaly, ale nakonec jsem se přesvědčila, že pokud má film kvalitní scénář a vynikající herce, více toho skutečně nepotřebuje.