Carrie_3

"Kdo si hraje, nezlobí," napadalo mě v průběhu sledování dokumentu o Andym Goldsworthym - vrchním představiteli land artu. Přiznávám, do dneška jsem neměla ani ponětí, že něco jako "land art" existuje. Pravděpodobně existuje jen hrstka lidí, kteří se tomuto druhu umění věnuje. Ale je to naprosto pochopitelné, málo kdo by chtěl tvořit díla, která mnohdy během několika hodin obrazně "lehnou popelem" a práce na nich je často delší než jejich konečná doba bytí. Goldsworthy tvoří impozantní díla, jen je škoda, že je téměř nikdo nikdy neuvidí, protože zmizí ještě dřív, než je má někdo možnost vyhledat. Tento dokument je velice zajímavý, jen mám jedinou výtku ke způsobu, jakým je zfilmován. Celou dobu jsem si připadala, že sleduji dokument z konce 80. let a ne, že se jedná o snímek z počátku 21. století. Osobně bych dala přednost lepší kameře a rychlejšímu spádu filmu.

Rumunsko je mi na míle vzdálené a o jeho kinematografii ani nemluvě. Z první dvacítky nejlepších rumunských filmů (generováno zde na čsfd) jsem podle názvu znala pouze tento a pravděpodobně bych jej před zhlédnutím ani nedokázala správně zařadit, v jaké že zemi to byl natočen. Jak tento snímek zhodnotit? Jedná se o syrové drama, které kolem zakázaných, nelegálních věcí nenašlapuje potichu po špičkách, ale bere je takové, jaké skutečně jsou. Život v rumunském totalismu byl drsný, my později narození si s největší pravděpodobností ani nedokážeme představit jak. A proto bylo nutné bojovat všemi prostředky, i když to mnohdy nebylo příjemné, lépe řečeno, bylo to chvílemi až nechutné. Přesto je nutné se přes to přenést a jít dál. Pro mě byl tento film rozhodně příjemným překvapením, sice nebyl tak příjemný příběhem, který zpracovával, ale způsobem, jakým jej zachycoval. Režisérovi se podařilo zachytit věrohodně tamní atmosféru a navodit pocit, že jste skutečně součástí onoho dění. Osobně bych vyzdvihla výkon hlavní představitelky - Anamarii Marincy, pro mě zcela neznámá herečka, přesto podala vynikající výkon. Nevybavuji si, že bych v posledních letech viděla mnoho kvalitních evropských filmů, a proto právě tento snímek řádím ve svém imaginárním žebříčku k těm nejlepším, co byly v Evropě v posledních pěti letech natočeny.

Na české poměry patří Nevinnost nepochybně k těm lepším snímkům, já jej však hodnotím průměrným počtem bodů a to z důvodu toho, že na mě film působil odtažitě, chladně,... Nevím, jak přesně své pocity vyjádřit. V podstatě jsem sledovala příběh s příjemným hereckým obsazením (obzvláště mě zaujal výkon mladinké Anny Linhartové), který mě příliš nezaujal, jako bych ho sledovala zpovzdálí, kdy jej sice vnímám, ale na závěru mně zas tak nesejde. Uznávám, že mě rozuzlení hlavní zápletky zaujalo, nečekala jsem to, ale nemůžu říci, že by mě to přimělo dát vyšší hodnocení.

Film to byl sice příjemný, ovšem nemůžu se vyhnout pocitu, že už tu všechno přeci několikrát bylo... Nemyslím si, že by snímek přinesl něco nového, co by Vás tak říkajíc zarazilo do sedačky a nepustilo. Při hodnocení se mi honí v hlavě jedno slovo, které už jsem zde jednou použila, a tím je "příjemný". Ano, přesně tak bych charakterizovala toto filmové dílo - nikoho neurazí, pobaví, ale tím to končí. Rozhodně si nemyslím, že jeho zhlédnutí je ztráta času, myslím si, že se s ním dají strávit příjemné dvě hodiny a mezi komediemi nepochybně patří k těm lepším. Co bych přidala k dobru je rozhodně herecké obsazení - především hlavní herecký trojlístek (netřeba vyjmenovávat). Osobně mi byl nejvíce sympatický výkon Ryana Goslinga, měla jsem možnost jej poznat v jiné herecké poloze, než jsem u něj zvyklá.

Když jsem přemýšlela, jak zhodnotit tento film, napadl mě výraz "lidskost" a myslím, že jej plně charakterizuje. Snímek vypráví příběh o jednom obyčejném kouzelníkovi, který prochází životem a střetává se se všemi těžkostmi, které mu život připravil. Kouzelník je sice možná obyčejný, ale zapomněla jsem podotknout, že ne pro všechny, existují lidé, kteří jeho kouzlům věří, i když je jich jenom hrstka. Režisér v tomto případě vsadil na klasickou animaci a musím říci, že se skutečně jedná o čerstvý vítr mezi velkým počtem disneyovek. Animace má skutečně něco do sebe, připomněla mi časy, kdy takto tvořené filmy byly nedílnou součástí mého dětství. Co by mohlo některé diváky od zhlédnutí snímku odradit, je nepochybně jeho pomalé plynutí, zdráhám se říci nuda, ale k tomuto melancholickému příběhu to prostě patří.

Strhující snímek, který má vše, co kvalitní film vyžaduje. Opět jsem se nechala příběhem překvapit a nepřečetla jsem se stručný obsah, což mi přineslo překvapivý zážitek. Film pomalu proklouzává jednotlivými žánry, takže milovníci romantiky, komedie i dramat si snad přijdou na své. Cena za něžnost by se dala rozebrat z mnoha pohledů. Osobně musím pochválit vynikající herecké výkony, na které se jen tak často nenarazí. Excelentní party předvedl trojlístek Shirley MacLaine, Debra Winger a Jack Nicholson. Oscarové nominace byly skutečně namístě. Dále mě velice zaujal celý příběh, pojila mne k němu jakási melancholie a nostalgie, když si představím, že film je už téměř 30 let starý a já na něj narazila až dnes. Scénáristovi se podařilo zvláštním (ale pro mě příjemným) způsobem chopit vztahu matka-dcera, který dojde naplnění až o mnoho let později. Jedinou výtku, kterou bych u filmu měla, je jeho trochu patetický závěr. Nemám ráda klišé a situace, kdy je hlavním cílem snímku hrát ve velké míře na city diváka. Obvykle, když se setkám u snímku s podobným koncem, snižuji hodnocení, ale v tomto případě tak neudělám, protože mě film jako celek velice zaujal, vše do sebe krásně zapadalo. Jen si říkám, že je škoda, že se podobné "kousky" netočí dnes nebo možná točí, ale je jich jako šafránu a těžko se je hledá....

Když jsem si pouštěla tento film, příliš jsem od něj neočekávala, vlastně jsem si ani nepřečetla ústřední zápletku. Možná právě o to více jsem byla v průběhu překvapená, co to vlastně sleduji. Romana Polanskiho mam zafixovaného jako režiséra, který až na výjimky tvoří velice zajímavé filmy, které mi mohou rozhodně něco přinést. A tento snímek můžu do této kategorie nepochybně také zařadit. Co mě velmi překvapilo, je míra erotiky, kterou tento film přináší, já s ní v žádném případě problém nemám a k ději se právem hodila, jen u Polanského na ni nejsem v takové míře zvyklá. Příběh sám o sobě je velice zajímavý, plný milostných zvratů a demonstrující kontrast mezi dvěma páry. Tento kontrast byl tak propastný, že mně ani nepřišlo zvláštní, že Hugha Granta (v roli Nigela Dobsona) tak fascinovalo naslouchat příběhu plného nekonečné přitažlivosti... Emmanuelle Seigner předvedla vynikající výkon, chvílemi mi připomínala lolitu, ale jedno se jí upříst nedá, její smyslnost a sex-appeal byly opravdu neskutečné. Na druhou stranu, co mě až tak neuchvátilo byl závěr, osobně si dokáži představit lepší zakončení příběhu. Z filmu plyne zajímavé ponaučení, a to: "Pokud chcete podvést manželku s potencionální milenkou, neztrácejte čas, protože jinak to manželka udělá za vás a vy pak budete hořce litovat."

Shodou náhod se mi podařilo dvakrát po sobě zhlédnout dva filmy s podobnou tématikou - a to odsouzení k trestu smrti. Mým cílem rozhodně není srovnávat snímky Mrtvý muž přichází a Život Davida Galea. I přesto, že oba zpracovávají podobné téma, přistupují k němu z různých pohledů a především stojí na zcela odlišných dějích. Tim Robbinson natočil dílo, které vás pomalu vtahuje dovnitř a nechává vás sledovat zárodek vztahu, který nikdy neměl šanci posunout se dále. Co oceňuji především, jsou herecké výkony, udělení Oscara Susan Sarandon a nominace Seanu Pennovi byly zcela namístě. Jejich výkony posunuly vyznění filmu o několik příček výše. Pro mě nejsilnější momenty filmu představovaly zhruba závěrečných třicet minut. Atmosféra gradovala s nezastavitelnou jistotou, osobně jsem si připadala jako součást celého dění, které nešlo zastavit. Běhal mi mráz po zádech a zvědavost mi nedovolila odtrhnout zrak ani na jednu minutu. Asi takhle si představuji film, který stojí za to vidět, někoho zaujme více, někoho méně, ale přesto si troufám říci, že nikoho nenechá chladným.

Film, který možná v některých momentech příliš tlačí na pilu, aby si diváci vybrali, zda jsou pro trest smrti či nikoliv. Jedno se snímku upřít nedá, zpracovává velice zajímavý příběh, který vás nutí neustále přemýšlet a snažit se přijít na to, jak to vlastně je. Musím přiznat, že mě závěrečné rozuzlení částečně napadlo (pravděpodobně se nedá dopředu uhodnout celé), ale brala jsem ho za tak nepravděpodobné, že mě i tak nakonec překvapilo. Co se týče hereckého obsazení, nemůžu mít žádné výtky. Byla obsazena taková herecká esa, u kterých se zklamání snad ani nedá očekávat. Filmu snižuji hodnocení z toho důvodu, že mi děj i přes jeho složitost přišel až příliš překombinovaný. Na druhou stranu jeho zhlédnutí rozhodně mělo smysl a já si tak užila příjemný večer.

Problémy, které byly spojeny s výstavbou továrny korejské automobilky Hyundai, jsem znala pouze ze sdělovacích prostředků a nemůžu říci že detailně. Český dokument zajímavým způsobem zachycuje tamní situaci a náladu, která byla spojena s přípravou a realizací dané stavby. Mnoho lidí má nepochybně odpor ke státem podporovaným investicím, které lákají velké společnosti do země, aby zde realizovaly své podnikání. Totéž nastalo i zde. Palčivější byla pro obyvatele Nošovic ale tzv. výstava na zelené louce neboli greenfields, kdy jsou nové podniky budovány na nezastavěných zelených plochách (louky, pole, lesy apod.). Pro mnohé obyvatele prodej těchto pozemků představoval ztrátu něčeho, co mnohdy vlastnily jejich generace po desetiletí (zdráhám se napsat po staletí). Režisér Vít Klusák má dle mého názoru zvláštní cit pro zavádění některých situací do absurdna (viz. střídání záběrů lidí ze sběru zelí na tvrdou práci v továrně, kde se člověk nemůže pomalu ani zastavit). S dokumentem jsem měla dva problémy. První je ten, že mi vadila manipulace některých situací, kterou sám režisér přiznal. Druhý bod, u kterého bych měla výtky, je až přehnaná obhajoba mladého muže, který byl z továrny "nevinně" vyhozen. Osobně si myslím, že nebylo vhodné stavět na jeho silné subjektivní argumentaci, protože vše mohlo být úplně jinak a on nemusel být tak "nevinný". Původně jsem zvažovala, že dokument ohodnotím třemi hvězdami, ale nakonec dávám o jednu víc, protože se mi velice často líbilo kompoziční hledisko snímku. Myslím si, že režisér měl šťastnou ruku při estetickém výběru různých záběrů. Na druhou stranu zůstává otázka, zda se na "estetično" má v dokumentu hrát či nikoliv, protože o tom to rozhodně není...