Pierre

Melville byl prostě pan mistr. Jeho filmy mě vážně dost baví, především díky vizuálnímu zážitku, který představují. Nejinak tomu je i u Policajta, u kterého je obraz tím hlavním na celém filmu. Celé pozadí je modré, skoro to až vypadá jako kdyby byli postavy žily v nějakém světe plném mlhy, což evokuje chlad, který skutečně přímo vychází z obrazovky. Co se týče scénáře, ten je také pro Melvillea naprosto tradiční a má svůj dvojvýznam. Ve filmu například Delona pořád volá někdo k telefonu. I na tom se dá v případě Mlelvillea něco najít. Baví mě takhle jeho filmy zkoumat. Jenom trochu namahává pro mě byla velmi dlouhá pasáž s vloupáním do vlaku. Ale hlavní, je že na ni pak mohlo navázat extrémně napínavé finále. Jde v něm o honění zločince, anebo nevyhovujícího manžela policajtovy milé?A jaký má ten příběh vlastne konec? Na to by se především měl divák zeptat sám sebe. Skvělí jsou i herci. Delon byl typ, který do Melvillových filmů výborně sedl. On má na celkovém dojmu také nemalý podíl. Celkově je to na pěknou čtyřku.

Objevil jsem zbrusu novou metodu, na to jak rychle usnout. Již nemusíte počítat ovečky. Stačí si pustit film Podezření a spánek se dostaví okamžitě. Protože při tak nudně, nezáživně a nenápaditě natočeném thrilleru, na člověka jde skutečně spaní. Hodně věcí v první polovině je zde prakticky, jen proto aby natáhlo stopáž na ty nekonečné 2 hodiny. Ta hlavní zápletka mohla přijít mnohem dřív. Myslím si, že na divákově pocitu by se nic nezměnilo. Pak už jsem z té nevýraznosti filmu, byl tak unavený, že jsem vypínal a ani se nedokázal soustředit. A to i přestože filmy ze soudní sině fakt miluju. Ale tady jsem vůbec necítil žadné emoce, nějaký vztah k postavám a zájem o příběh. Jak už tady někdo zmínil, skoro to až vypadá, jako kdyby všem postavám bylo jedno, jak to vlastně dopadne. A mně tedy taky. Já už jsem jen bezelstně čekal konec, který vzhledem k stopáži, nepřicházel tak rychle. Ke konci tedy přišlo odhalení, které bylo pravda vydařené a nepředvídatelné. Jenomže vzhledem k němu, mi tam připadal zbytečný ten politický podtext. A pro mě stejně nejlepší odhalení bylo to, že po vysvětlení k vraždě přišli titulky, které znamenali konec a byli tím nejlepším na celém filmu.

Řekl bych, že druhý díl je i o chlup lepší než první. Případ má rozumnější stopáž, takže se obejde bez hluchých míst a je skutečně čistokrevnou kvalitní detektivkou. Opět má podivné postavy, z nichž snad každá pro mě mohla být vrahem. O to víc mě bavilo grandiózní finále, které je ještě lepší než v jedničce. Takové dopadení viníka, ve kterém do sebe všechno zaklapne mám nejradši. Komisař Jean Gabin Maigret je zkrátka třída, který zde dokáže i donutit zločince, aby se své oběti omluvil.:-))) Spokojenost se zkrátka dostavila. Už se těším na třetí díl.

Detailní a přesné zpracování tohoto překrásného příběhu. Díky tomu, že je to minisérie se toho nemusí moc vynechávat a příběh je vyprávěn celý. To mu dodává na démoničnosti a atraktivitě. Já si všechny 4 díly narámně užil. Především první část je naprosto úžasná a ona sama by si snad našla místo v mé Top 10. Přestože žádná další epizoda už neměla takovou kvalitu, minisérie nepůsobí nevyrovnaným dojmem a každý díl každá byl velmi dobrý a sám by si asi těch 5 zasloužil. Každý má působivou syrovou atostféru románu, té doby. I ztvárnění revoluce mě oslovilo. Nesmím, ale taktéž zapomenout na některé brilantní herecké výkony a scénáristické uchopení postav románu. Javert je zde skutečně zcela bezcharakterní, posedlý slizoun, ze kterého jde až strach. A to co s něho udělal Malkovich, je naprosto nevídané. Hned jak se objeví na plátně, sliz vám teče po obrazovce a vy z té postavy máte až znepokující pocit. A přemýšlíte, jak může skutečně taková lidská posedlost existovat. O to víc pak divákovi připadá, zajímavý jeho konec. Christiana Claviera mám dost rád a velmi mě potěšilo, že zde hraje Thénárdiera. V této roli mohl využít svůj všestranný herecký talent. A to i ten komediální. Výsledkem je to, že Thénardiér je i zde skutečně nebetyčný zloun a odporná bestie, která je někdy až tragikomická. Posobný případ je u verze z Gabinem, kde ho hraje Bourvil. Až bych řekl, že celá minisérie nemá jedinnou slabinu. Ale bohužel má a to Depardiieua. Ten je prostě určitý osobitý úmělec a člověk. Ale na Valjeana se vůbec nehodí a ani se mi nelíbilo, jak ho zahrál. Ale nehodlám kvůli tomu dávat čtyři. Toto zpracování sice nemá na to s Gabinem, ale je i tak je úplně úžasné a musím mu dát 5.

Což o to. Příběh je to dost zajímavý. Ale ten samotný nadprůměrný film nedělá. Snímek je děsně krátký, což mi připadalo jako divákovi trochu podraz. Ve výsledku Moje teta působí deřavě a přestože, je prakticky vše podstatné řečeno, po projekci jsem cítil, že to bylo trochu rychlé a odbyté. Je to jako když malujete obraz. Vezmete si papír a začnete načtrávat. Pozorovatel vašeho malování se začne o váš obraz zajímat a čeká co z toho co z něho vznikce. Vy na papír svým výtvarným úměním přenesete myšlenku, kterou jste chtěl, ale obraz už nedomalujete. Asi nějak takhle to je s tímto filmem. Rozuzlení se dozvíte, ale u toho to končí. A taky mě moc neuspokujili herecké projevy. Hlavní představitel má sice příjemný hlas, ale role se mu věří těžko.

SVĚT SE NEZASTAVIL, KDYŽ TOBĚ SE ZASTAVIL ROZUM.:-))) Naše auto je fajn retro komedie od Franty Čápa. Líbilo se mi tam to vystihnutí typického malomešťáctví. Nejzábavnější je ale druhá polovina, kde si naše rodinka pořídí trochu nekvalitní automobil. A lavina zajímavých gagů na sebe nenechá dlouho čekat. Velmi příjemný kousek.

Smutný a pravdivý příběh jednoho velkého člověka. Díky vynikajcímu pojetí Lindy, se stavá Strzemiski skutečně divákovou modlou. Vídí v něm moudrou, nádhernou, ale složitou úmělecko bytost, ze které jde soucit. Teď trochu odbočím od filmových stránek, ale já obdivuju, že se ten malíř nenechal zlomit. Naleju si čistého vína a zanecám hrdinských řečí. Ať mám jakkékoli politické přesvědčení, stejně bych nedokázal dlouho vzdorovat. Stejně jako většina normálních lidí. To je lidské a ukazuje, to jak jsme všichni křehké bytosti. Zprvu vyoadáme jako silní a stateční, ale stačí aby nám někdo šáhl na naše životní lásky (rodinnu, kariéru) a je po nás. Ten film je tedy velmi obohacující a řekl mi toho opravdu hodně. Wajda ho natočil tak efektivním způsobem, že musí oslovit snad každého. Tady prostě nezáleží na to, jak se na filmy koukáte a co o nich víte. Tady jde o to jestli je vnímáte srdcem a ne pouze očima. Ten konec byl fakt silné kafe. Celý sál ztuhl a až chvilku poté, začal potlesk. Tohleto byl můj největší zážitek na LFŠ. Fakt. Jo a mimochodem, než hodíte hlas šáblému radikálovi Okamurovi anebo KSČM, pusťe si nejdřív tenhle film a pak si namočte hlavu do studené vody. Možná, že se pak proberete. To jen takový vzkaz pro (nulo)chytrolíny lidi na novinkách a idnesu.

Dávám sice 3 hvězdy, ale sledování filmu pro mě bylo nicneříkajícím utrpením.. Kdo film viděl, ví že je jaksi jiný a kdo ho neviděl, tak ho tímto na to připravuji. Oči mi otevřela až beseda s panem režiserem, co následovala po projekci. Musím uznat, že pan rejža je kabrňák. Obdivuji, že to zvládl natočit takto a takový Luc-Gogardovský natáčecí postup (ne)postup mě zaujal. Celkově pak dvojvýznam filmu zaměstnal mé myšlení, celé odpoledne. Asi to byla nakonec dobrá zkušenost. Ale dále už takové filmy vyhledávat záměrně nebudu.

Nina je velkou výzvu pro naše filmaře, natočit taky takové skutečné drama. Lehonstý se totiž slušně předvedl. Dokázal výborně pracovat s atmostférou a různými detaily. Navíc některé scénky, působí skutečně filmařsky úmělecky a ne směšně. V československé kinematografii je zpracování ojedinělé a odvážné., Přestě takhle se mají dramata dělat. Nemyslím, si ale že by film znamenal nějákou zněmu. Nicméně, je skutečně velkým zážitkem.

Vynikajcí psychologické drama, které věrohodně ukazuje střet otce a syna, se kterým nežije. Tvůrci se dokázali skvěle se ponořit do duše mladého teenegerra Jeho myšlení a celkovém postoji. Dialogů, sice není mnoho, ale pokud máte nějákou zkušenost, budou vám některé životní situace ledacos připomínat. Snímek má také naprosto úžasnou atmostféru, kterou vytváří v první řadě démonická hudba. Tempo je navíc velmi citlivé a pomalé. A to je rozumný krok, jinak by se to nedalo zdaleka tak prožívat. Dočkáme se i bezemluvných scén, které vám ovšem nedajíí prostor nudit se, ale naopak stále víc zažívat děj a přemýšlet o něm. Scéna s ježděním do mlhy, už je sice zbytečně zdlouhavá, ale ta ve které Michael hledá Louise je skutečně velmi emotivní a skoro až nervydrásajíci. Vše ale záleží na divákovi. Jestli příjme netypcké zpracování a nezůstane konzervativní buran. Ostatně, myslím si že váš dojem s filmu, můžete ovlivnit především vy sami.