Recenzie (211)
Cesta Čierneho mesiaca (1986)
Film ke kávě a novinám. Stihnete v pohodě všechno.
Ako sa zoznámiť (1990) (TV film)
Úžasné řemeslo všeho:dialogů, herců s vůní 60. let na motivy písně takřka " o ničem".
Vážení přátelé, ano (1989)
Trochu mi film připomíná jeden díl krtečka: krtek nakreslil myšku a zajíc radil jak ji vylepšit, až pokazili plátno. Podle mne i tvůrci čekali: praskne to nepraskne? A je to bohužel znát.
Enigma (2001)
Ten film je místy vynikající, starosvětsky detektivní ráz, s brilantními psychologickými kresbami a místy jakoby psal někdo jiný. Někdo s mírně s laciným a propagandistickým límečkem. Kate Winslet a její postava na tyto veletoče doplatila nejvíce.
V dobrej spoločnosti (2004)
Mohlo to být i horší
Krtko v meste (1982)
Docela zábavné, docela deprimující, docela o nás.
Krtko a autíčko (1963)
Tento akční film postrádá jediné - skutečného záporného hrdinu. Malá dáma s knírkem a ocáskem se snaží, ale vzhledem ke svým fyzickým proporcím by asi pořádným klackem, pod nohy hlavního hrdiny, nedohodila. Ano, je tu ještě jeden streetový umělec se zvětšenou pigmentací v obličeji, střapatou hlavou a v ní destrukční technikou výtvarna. Ale kdo by se nad takovou prkotinou pohoršoval. Nota bene dnes. Nota bene když "báječnému" de facto pomohl ke štěstí. Ne, myška byla horší.
Môj život bezo mňa (2003)
Napoprvé se mi líbil bez výhrad. Podruhé jsem v něm nacházel vedle silných míst i jakési skřípání ve vývoji postav. Jakoby jim scházel jeden potřebný rozměr - rozměr potřebný pro dokonalé umění. Působilo to takto: načrtnout charaktery postav na plakát a pak pomocí nůžek a lepidly vytvářet koláže. Přičemž pastelky či další kreativita jsou zakázány. - Herecky velmi silné a docela autentické
Túlavý pes (1949)
Detektivka na japonský způsob, přesto aktuální vždy a všude.
Frida (2002)
Konečně film s velkým "F". Autentická herecká elita, což v podstatě v normálním světě představuje nonsens. Vyníkající režisárská umělecká práce založená na intelektuální dispozici, a bohatém výtvarném a muzikálním jazyku - to jest Julie Taymor. Pro mne osvobozující počin mapující zárodky oprávněné relativistiky. Je poučné pro kreativce sledovat podhoubí avangardy v latinském světě tak daleko od přepychu, tak blízko chudobě. Tak blízko bohatství ducha i tmářství. Tak daleko od znásilňování ideí Stalinem a Hitlerem. Tak blízko tragických vyústění malilinkatého rodinného štěstí. Prostě bolavý život velké umělkyně, která nešla mimo duch doby a přesto byla sama. Alespoň na svoji tvorbu a vlastní bolest určitě.