Honzíno

Existuje jen velice málo snímků, které se mohou honosit přízviskem dokonalé.

Rozhodně nebude jednoduché pro klasického diváka hned zprvu přistoupit na spefický vyprávěcí styl (velký a silný příběh proti komedii). Jednoduše může přijít stádium, kde někdo nebude vědět, co si myslet. Baz Luhrmann tak charakteristicky celkově balancuje na hranici mezi uměním a kýčem. Já mu na jeho hru přistoupil. K tomu mě přesvědčili další atributy snímku - kamera, výtvarné pojetí (barevné, kýčovité, často přehnané), zvuková stopa + hudba, audio-video mi vůbec hodně sedlo, scéna Krávy na útesu, samozřejmě krásná ústřední dvojice, kde speciélně Hugh Jackman to suše natírá celému svému (mému) pohlaví a též většina vedlejších postav. A navíc při výpadku proudu v našem malém kině cca uprostřed filmu mnou zmítalo citelně silné nutkání už Austrálii vidět do konce. 20 - 25% musím sundat dolů za dva obrovské happyendy, oddělené sedmdesáti minutami a tu již zmiňovanou kýčovitost, jež občas prostě a jednoduše překročí práh snesitelnosti.

Tvorba bratří Coenů se prostě vymyká dnešní představě o podobě kinematografie. Burn After Reading je toho čirým důkazem. Jejich klasická (solidní) mozaika boří komerční postupy a návyky jak na běžícím páse. Na tomto snímku nelze nic měnit, existuje ve vlastním světě, kde si bratř C dělají, co se jim zlíbí. Tropí si legraci z diváka - již v úvodních a samozřejmě i v závěrečných titulkách (pojetí). Excelentně šroubují akční postupy a filmařsky žánrové nástroje v podobě dynamické kamery, zostřující hudby a zvuky, střihu, celkově akční scény na absurdně humoristické situace, aby ve výsledku divákovi nastolili existenciální krimi dílo notně řízlé černočernou komedií, beroucí si na paškál vše, co mohlo být dosud ještě svaté. Pět hvězdiček jen kazí zřejmě určitá nesourodost, ve které jsem jednoduše zatím nedokázal zorientovat.

Šimon a Matouš byli v dětství mými vzory.:)

Tohle je klasika. I když klon, nejde mu neupřít mou mladickou zamilovanost (do něj).

Na tohle jsem koukal kolem svého desátého roku věku s babičkou, když mě hlídala, už tehdy mi to bylo svým způsobem hodně odporné. Jedině důchodcům to může přinést vytržení z jejich stárnutí.

Úžasný film. Miloš Forman svým začátkem nastolil laťku extra vysoko. Černý Petr je skvěle civilně zahrán, napsán a kamera (Ondříček?).... darmo mluvit. To se musí vidět. Co jedině někoho může zamrzet je (pro někoho) možná 'dějová plytkost'. Avšak dá se tato skutečnost vytýkat snímku s excelentím přesahem, schovávajícímu se za komedii?

Tohle je prostě špatné. Neskutečné plýtvání hudbou, totální zvuková přeplácanost. Na place se buď ječí, řve nebo bulí a do toho hraje ochrestrální odprovod úderně vystavěné hudební bariéry. Už jenom pro tuhle zprasenou zvukovou stránku jsem to začal nenávidět. Umělé gradování komplexního vyznění každých třicet vteřin nemůže vydržet dvě hodiny. Do toho pan Zdeněk Troška nemá prostě režisérský styl mně blízký. Pokud tedy nějaký má - asi ano - , tak se mi prostě nelíbí. V pohádkách se dá leccos překousnout.. ale v tomto propadáku.. hraje pro jednu hvězdu jen to, že to vizuálně hezky vypadá.

První polovička je naprosto famózní. Natolik skvělý úvod jsem skutečně nečekal. Avšak tu druhou mi jednak zazdila mnou v půlce odhalená pointa a čekání na nutné vyvrcholení přesně tam, kde jsem hodinu čekal a zazdila mi jí též ingredience zvaná Dort Pejska a Kočičky. Přijde mi, že jsem druhých šedesát minut koukal na Skálu, Telefonní budku, Nepřítele státu, Indiana Jonse, M:I 3, ale ne na Oko Dravce. Škoda, potenciál byl opravdu veliký a tudíž také (kéž) nebýt finále, které trvá asi půl hodiny a působilo na mě velice přeplácaně a toho nejklasičtějšího z klasických klišé na konci : mrtvý hrdina - nemrtvý hrdina - usmíření v rodině - last(first) kiss.. Takhle tady máme jen typický peněženkotrhač se zajímavou ústřední dvojicí, solidní atmosférou a čupr technickou stránkou (na bolest vteřinových střihů a totální dezorientace už dnes postupně rezignuji). Lepší tři. Ve výsledku jsem se bavil.

Nepoznamenanému originálem mi tane na mysli jedna idea. Je v dnešní společnosti místo pro solidní, skrytě myšlenkovou, klasickou sci-fi? Bez přistávání na asteroidu, bez laser bitek?