dr.fish

Síla legendy je meč o dvou stranách. Pokud se natočí alespoň trochu slušný film, síla Pána prstenů už tomu dodá patřičný dozvuk. Pokud se ale šlápne vedle, pád do propasti je pak daleko daleko hlubší. Arathornův příběh zachránila jednak zdařilá (vykradená) hudba a pak přidržení se reálií Jacksonova filmu. Je samozřejmě znát, že vše je levnější a "lacinější", ale příběhu to kupodivu zas až tak neubírá na síle. Pro fanoušky filmu to bude určitě fajn překvapení při čekání na Hobita a ti ostatní- těm to zase bude úplně fuk...75%

V tomto případě nemám žádných výtek ani námitek. Vávra dokázal v roce 1945 natočit film, jež svou propracovaností předběhl dobu alespoň o dvacet let (u nás). Táhne si diváka dějem, představuje mu jednotlivé postavy s nimiž divák srůstá, aby se z nich pak stali padouši a divák zůstal rozerván. Na to nebyl v té době nikdo zvyklý! Svět filmu byl charakterově černobílý a Vávra na Barrandov vnesl svěží vítr. On to nevynalezl, ale skvěle použil. Navíc oceňuji alespoň zčásti ctít realitu 16. století, i když je na pozadí příběhu v podstatě nedůležitá. Jedním slovem skvělý film ze zlatého fondu naší kinematografie...100%

Sledovat seladona Novotného (jak neumí hrát) a Svobodu (jak hraje Draculu) je vtipné nebo trapné (dle nálady). Zajímavá je role Plachty (není dobrákem jako obvykle). Jinak ale musím říci, že snímek odpovídá době svého vzniku- je nedotažený, polovičatý s dlouhými záběry bez děje. Tak se v roce 1932 točilo a já na to nemám. Přechod z němého na zvukový film opravdu nebyl jednoduchý...50%

Film je samozřejmě velkou klasikou, kterou by asi každý měl vidět. Sestává ze řady scének velmi nevyrovnaných kvalit, mezi nimiž ční šlágr Život je jen náhoda. Celkově však lze jen s politováním konstatovat, že těžiště tvorby V+W tkvělo na divadle, to nám bohužel filmový pás z větší části nezachytil. Úroveň divadelních her byla nepoměrně vyšší. Buďme ale vděčni, že aspoň něco nám po nich zůstalo...80%

Tentokrát opravdu naprosto netuším, čím si film zasloužil tak špatné hodnocení. Po delší době mne nějaký český film i strhl. V kategorii komedie je to velmi vzácný případ. Navíc těch několik dramatických momentů mi přišlo natočených více než dobře. Kryštofa Hádka mám rád, je to podle mne talent od přírody. Zato Dyk je opravdu megahovado. Film potěšil a zdejší hodnocení je buď důsledkem kruté předpojatosti uživatelů, anebo důkazem, že jsem už naprostý "mimoň". A z toho bych měl asi radost největší...80%

Promítání tohoto filmu jsem dlouho odkládal. Bál jsem se, že budu v té skupině lidí, kteří budou zklamáni. Nezajímá mne příliš technické řešení filmu, hlavně jde přece o výpověď a pokud by mělo jít jen o hezké obrázky...brrr. Tady jde ale opravdu o film s velkým F. I bez animace by to byl film životný, silný. Animace sice občas umocňuje, ale občas také odvádí diváka od hlavního tématu. Tím je člověk sám, cesta, smíření, samota, pospolitost, msta a odpuštění. Sudety v sobě nesou německé dědictví, kraj byl Němci kolonizován a jejich vyhnání tuto kapitolu ještě zdaleka neuzavřelo. Nelze obrátit list, stále žijí lidé, země po staletí obdělávaná si pamatuje. To myslím chtěl Jaromír Švejdík naznačit. Dějiny nelze změnit. Člověk ale zůstává. Chápu, že spoustu lidí film neoslovil, ba nudil. Je pomalý, s přílišným prostorem k přemýšlení, mnozí ten prostor (bez urážky) nemají čím vyplnit. Ale je to pořád o tom samém. Citujme film Všichni dobří rodáci: "Tady je tvůj Ródos, a tady skákej. A co jsme si upekli, to si také snězme. Ale co jsme si my vlastně sami upekli? Co jsme mohli, a co jsme nemohli? Sbohem, všichni moji dobří rodáci. A kdybychom se už neviděli, vyplň se osude!"....100%

Děj tohoto filmu asi mnoho diváků neosloví. Je o selském lidu, vztahu k půdě a hlavně k Bohu. To vše úzce spojeno vytváří svět venkovského lidu na panství knížete Schwarzenberga na hlubockém panství. Je o mládí, o hledání cesty, chybách, křivdách a odpuštění. Rudolf Hrušínský coby mladík se cítí nedoceněn a nemilován a kope kolem sebe a dobrého slova pro nikoho nemá. Sedláky nenávidí, jsou tupí a omezení. On chce víc a nebojí se přitom i sejít z cesty práva. Nakonec ale pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí...70%

Uznávám, že hodnotit zde film, není na místě. Jde v podstatě o dvě slepené scénky, nikoli o film. Přesto jsou tyto scénky nesmrtelné. Záleží asi dost na náladě, s jakou si k tomu člověk sedne. Tentokrát jsem si sedl v dobré...80%

Hrdinský epos o našich legionářích na Sibiři. Za pravdu, svobodu a hlavně návrat do vlasti. Kvůli tomu museli obsadit sice půl Ruska, ale nakonec se po cestě kolem světa vrátili domů. Příběh je hodně vlastenecky laděný (však to také v té době národ potřeboval), ale přes jistý nános patosu je to vcelku síla. Ti chlapi museli zkusit jak psi. Jelikož se nám to komouši celkem úspěšně snažili vymazat z historie, je tento film dobrý i jako připomínka těch, kteří kdesi na východě, kam se nikdy nepodívám, nasazovali krky....80%

V knize o Gollové od Cibulky jsem četl, že se jedná o nejlepší rok Natašiny kariéry. Je to možné, přesto její herectví dozrálo až později, její nejlepší film je bezesporu Šťastnou cestu. Zde je její komika ještě neumělá, všechno je moc strojené. Scénář je fričovsky "gangsterský", což mi ne úplně sedí. Nudil jsem se poměrně značnou část filmu. A tak by to ani nestálo za řeč, nad průměr film ale posouvá výborná Baldová, chemie páru Nový-Sedláčková funguje taky výtečně. Nakonec přece jen 70%