Aranel

Myslím, že je fakt velký rozdíl, když tu knihu člověk četl anebo nečetl. Představuju si, že kdybych Norské dřevo nečetla a hodně pro mě tenkrát neznamenalo, že bych z kina odcházela s tímto pocitem: hm, viděla jsem udýchaný japonský porno se záběry krásné přírody, a někdo tam chvílemi hrál Beatles. Jakožto čtenářka jsem byla nakonec i celkem spokojená, ale uznávám, že děj je hodně zploštěný, možná i víc, než by se na adaptaci slušelo.

Rod Steiger je popravdě fantastický. Každé hnutí mysli je přesvědčivě ztvárněno, ve vypjatých situacích jeho herecký výkon způsobuje mrazení v zádech. Film se napínavě posunuje k pointě, která je nakonec ale poměrně otevřená a nedramatická, škoda. Zbývá ještě ocenit kvalitní hudbu Quinceyho Jonese, který ten jazz asi prostě uměl. 4*

Film o železičářovi dosahujícím důchodového věku překonal pro mne hranici snesitelné pomalosti, o kterou se otíraly Povídky z kuchyně. Čekala jsem pointu a přišel happyend, sice pěkný, přeju jim to, ale trochu vykonstruovaný. Dvě hvězdičky za hudbu a zajímavou úvodní scénu s vlakem projíždějícím tunelem.

Člověk se pobaví, to chvilkami jo, když si tak vzpomene na svou střední školu. Možná ho k nostalgii svede i podivně zelený obraz, osmdesátkový typ písma v titulcích a syntetická hudba. Proč ne, devadesát minut jednou za čas. Čtyři hvězdy nedám, ale tři s radostí, mimo jiné za přítomnost záhadných, nevysvětlených skotských tučňáků, projevu skotského filmového surrealismu :-)

Bylo mi předem vysvětleno, jaká je podstata, jaká jsou pravidla a co sledovat na béčkovém filmu. U Dead & Breakfast jsem přesto dvakrát usnula a převážnou většinu filmu mě nebavil ani neděsil. Jedna hvězda za prostřihy s kreslenými obrázky, ty jsou povedené, druhá za několik přece jen dobrých vtípků ("1 a půl nevím čeho" nebo originální palná zbraň, z které se vystřeluje kladivem). Víc ani ťuk.

Na jednu stranu je to doopravdy hloupoučké, hollywoodská představa o Skotsku jako zemi plné vřesovišť a idylických vesniček s baletícími děvčaty v sedmerých sukních a stepujícími pořízky v nezbytném tartanu s dudami přes rameno. Na stranu druhou se u toho člověk dost pobaví, protože dramatickou hudbou i výrazem uvedená věta "vezmi nás za ním" má značné kouzlo. Sečteno a podtrženo, 3 *.

Ne že bych tomu úplně rozuměla.To jistě ne. Ale experimenty s barvou, obrazem, zvukem, zkrátka využití možností, které má film oproti divadlu, a správná míra drzosti, znudění a dětinskosti v hereckém projevu obou Marií mě dostaly na čtyři hvězdičky.

Film s originální zápletkou, sebeironickými momenty jugoslávského režiséra a praštěným vyústěním. Bavila jsem se, Tasko Nacic v některých záběrech neodolatelně připomíná mistra Beana.

Na závažnost šikany je potřeba upozorňovat. V tomhle filmu mě ale v soustředění na drsnou výpověď pořád rušily hlouposti typu klišovitá zrychlená kamera podbarvená tranceovou hudbou, těžko uvěřitelná necitelnost děvčat nakonec i závěrečná scéna, točená přece jen snad trochu na efekt a zdůraznění nebezpečnosti šikany... Téma každopádně dobře vybrané a potřebné, škoda toho zpracování.

Co vlastně mělo být hlavním tématem filmu? Postupná přeměna Howarda Beala v apokalyptického kazatele a zobrazení toho, jak takoví lidé dovedou zmanipulovat jiné lidi? Love story mezi "middle-aged man with cragged face" Schumacherem a Diane Christensen? Nebo zákulisní tahanice o to, kdo co bude řídit? Z filmu to není jasné a skutečnost, že hlavní linií je každou chvíli něco jiného, dost ruší při sledování. Milostnou zápletku bych klidně vyhodila úplně, byť je Max Schumacher nejsympatičtější a nejlidštější postava filmu. 3*