AgnesDee

Rozhodla jsem se, že si nejdříve přečtu předlohu, a poté se podívám na film. A dobře jsem udělala.

Ve filmu toho spoustu chybí. Když začnete srovnávat knihu s filmem, dojde vám, že postavy nemají žádný výrazný charakterní postup. Rodina prostě přijede na hotel a hned druhý den je Jack totálně mimo a podléhá silám hotelu. Danny, který je prakticky více hlavní postavou než jeho matka, nedostane skoro žádný prostor, skoro nemluví a jeho imaginární kamarád Tony naprosto ztrácí smysl. Naprosto chybí vývoj postavy Jacka, u kterého chybí hlavní rysy toho, proč se stal tak labilním a proč byl tak lehce ovlivnitelným. A to nejhorší, a tady u toho bodu je mi jedno, jestli budu spoilovat, nebo ne, v knížce je přímý rozhovor mezi Jackem a Dannym předtím, než zemře, a v tento okamžik k Dannymu promlouvá JEHO OTEC, NE HOTEL. V této scéně vlastně poznáváme, že je Jack jen manipulován a že opravdu nic z toho, co dělá, nedělá on. To v tom filmu prostě chybí a bere mu tak šťávu, kterou kniha měla. A navíc si toho Kubrick strašně moc vymyslel, že to dojem kazí ještě víc. Nedivím se, že je to podle Kinga ta nejhorší adaptace jeho knihy.

Pokud bych měla říct, co je lepší, tak je to jednoznačně kniha. Mnohem více pochopíte, proč se postavy chovají tak, jak se chovají, proč má Danny takové schopnosti a hlavně, konec knížky je mnohem lepší než konec filmu.

Černobílý svět je jedinečným příběhem o diskriminaci černých a o jejich vytrvalém boji, i když měli z počátku velký strach. Ale tento příběh není jen o černých.

Hlavním tahounem je totiž bílá panička Skeeter, která chce napsat knihu o práci černých hospodyň v bílých rodinách. I když knihu napsala běloška, je napsaná tak precizně, jako by autorkou byla černoška. Autorka také vycházela z osobních zkušeností, protože ji vychovala černá hospodyně, a podle mě také by se mohla přirovnávat k hlavní hrdince. 

Celý příběh by se dal shrnout jednou větou: "Kniha je naprosto úžasná!" Potvrzuje mi, co jsem si myslela už dávno, že v dřívějších dobách bylo opravdu těžké pro černocha žít na jihu a vůbec soužít s bílými, mezi nimiž se objevovali jak obyčejní rasisti, tak hnutí KKK.

Ale abych nemluvila jen o knize, přejdu teď k jemu filmovému provedení, které mělo premiéru roku 2011. Hlavní roli si zahrála Emma Stone, která je mou oblíbenou herečkou a ani v tomto filmu mě nezklamala. Bryce Dallas Howard byla naprosto démonická a svou roli zahrála naprosto uvěřitelně a skvěle. A to ani nemluvím o hospodyních, Viole Davis a Octavii Spencer, které byly obě velice sympatické a diváci (teda alespoň ti nerasističtí) s nimi mohou soucítit a pochopit jejich problémy. 

Jak už bývá zvykem, nelze celou knihu (navíc 400 stránkovou) nacpat do dvouhodinového filmu. Sice mi vadí některé úpravy, které vůbec nemusely být, jako dějové linky jdoucí po sobě, ale jinak se film velice povedl a jsem ráda, že tato kniha byla zfilmována. Dala jsem tomuto filmu pět hvězd a vůbec toho nelituji.

Tento příběh je asi všem naprosto známý. Mladík, který si nechá od přítele vytvořit portrét, zaprodá se ďáblu zůstane navždy mladý, přičemž obraz stárne místo něj.

Chtěla bych to vzít všechno popořadě. Knihu jsem dočetla později, než jsem viděla film, proto jsem také nechtěla tento článek psát, dokud knihu nedočtu do konce. Kniha je na 100% lepší, než film. I když se postavy chovají naprosto debilně, mají špatné argumenty a Dorian Gray mi chvíli připadal jako někdo, kdo se snaží svalit na celé své okolí své vlastní chyby, nebylo to tak špatné jako film. Alespoň bylo lepší prostředí, uvěřitelnější situace a možná i některé reakce byly lepší. 

Když ale vezmu film, byla bych raději, kdybych ho neviděla. Viděla jsem přesněji film Dorian Gray a jeho zpracování bylo naprosto ubohé. Nejen, že herec, který ztvárnil hlavní roli nebyl "ztělesněním krásy" (i když angličani nejsou zas tak hezcí), dá se ještě odpustit. Co se ale nedá odpustit je scénář, který je tak nemožný, až mě z toho bolí srdce. Tak například, za takovou chabou hádku, jakou měla Sybila s Dorianem v osudný večer, by se nezabil snad nikdo. Nic si vlastně neřekli, jen se normálně pohádali, skoro to ani nebyla hádka, on naštvaně odejde a ona se kvůli tomu jako zabije? To má jako dávat smysl? Proč scénárista neponechal originální důvod z knihy a měnil to? Naprosto tak zkazil atmosféru. Pak je tu samozřejmě jeho pozdější chování, kdy se chová jako ten největší děvkař a vyspí se s kteroukoli starou popelnicí, co se mihne kolem jeho domu. Proč? O tom přeci jeho hříchy vůbec nejsou. Ale nejhorší je část, kdy se vrátí ze svého putování, všechny alespoň normálně překvapí, že je stále stejný, ale proč se děj odehrává po první světové válce, je mi opravdu záhadná. Zajímalo by mě, jakou měl scénárista motivaci k tomu, aby situoval děj románu z 19. století do období mezi válkami. Kdyby to rovnou situovali do celého dvacátého století nebo do jednaadvacátého století, tak bych to nějak pochopila, ale takhle to vypadá, jakoby byl pryč pomalu třicet let, přitom byl pryč maximálně osmnáct let, a to knize ani nikam neodcestoval. A opět to vypadá prostě děsně blbě. Nebudu se ani vyjadřovat ke smrtím v tomhle filmu, protože ty jsou další stupiditou na seznamu.

Když teď byla ta soutěž na ČSFD.cz, u příležitosti vydání takové skvělé edice a taky vydání restaurovaného vydání celé trilogie jsem se rozhodla, že zhodnotím Kmotra. Knihu jsem četla v září a byla jsem totálně nadšená. Film jsem viděla začátkem školního roku na doporučení uživatelky Amalberga a totálně mě pohltil.

Kniha je od filmu lehce odlišná. V knize totiž autor Mario Puzo nezapomínal na vedlejší postavy a snažil se jim dát buď minulost, nebo budoucnost. Například je v knize rozšířena postava Santinovy milenky Lucy, a co se s ní dělo po smrti Santina. Nebo některé postavy, které ději nedávají vlastně vůbec nic, jsou vystižené, něco zažili a autor popisuje, jak se vlastně dostali pod křídlo rodiny Corleonů. 

Ve filmu tohle není a je to škoda. Občas se při filmu musí velmi přemýšlet. Nemyslím teď zrovna rozvinuté charaktery, protože u nedůležitých postav tohle není ve filmu důležité. Myslím ale třeba některé myšlenkové pochody, nápady nebo něco takového. Není to prostě vystiženo a člověku to dojde až později. Třeba není vůbec vysvětleno, kam zmizel Freddy, v knize ano, ale ve filmu skoro vůbec. Jestli to tam bylo, omlouvám se za mylnou informaci. A kdyby to tam bylo řečeno, tak se na to zapomene a divák pak přemýšlí, co tam vlastně v tom Las Vegas dělá. Nebo není vysvětleno, co se stalo Johnnym, proč přichází o hlas apod.

Jinak, abych zhodnotila, film je skvěle natočen podle knihy, celkem se jí drží a je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Kniha je mou nejoblíbenější a nemůžu se dočkat, až si ji zase někdy přečtu.

Film jsem viděla o prázdninách a naprosto mě okouzlil. Je nádhernou ukázkou toho, jak to funguje ve společnosti a že i když lidi nepodporují násilí a bojují proti němu, sami páchají násilí. Film je nejen perfektně natočený, ale i úžasně symbolický.

Kniha je téměř to samé. Přelouskala jsem ji asi za dva až tři týdny a byla naprosto úžasná. Herec Malcolm McDowell, který stvárnil postavu Alexe DeLarge řekl, že musel knihu přelouskat třikrát, aby uznal, že to je opravdu mistrovské dílo. Mě to stačilo jednou. V knize, která je rozdělena na tři části, je téměř všechno, co bylo ve filmu. Je zde krásně popsáno, jaké pocity při ultra násilí Alex prožíval a jaké ultra násilí na něm nechala provádět vláda, aby se zbavila ultra násilí. Lidé okolo něj se mu mstí násilím za to, že na nich použil násilí, takže se nakonec stávají násilníky, ale stejně ho to jednou přestalo bavit.

Jediné, co mi u tak skvělého filmu vadí, je konec. Kdyby Stanley nechal konec stejný jako byl v knize, mělo by to mnohem větší efekt. Jeho koncem vlastně zničil celou pointu příběhu. Ale i tak natočil skvostné dílo, které by měl vidět každý.

Knihu jsem přečetla prakticky jedním dechem. Je čtivá, je zábavná, a hlavní hrdina se jmenuje stejně jako můj oblíbený režisér. Zápletka je originální, některé postavy v knize jsou sympatické a je skvěle otevřeně zakončena.

To se ale bohužel nedá říct o filmu. Když jsem se dozvěděla, že má být nový film na motivy knihy Johna Greena, těšila jsem se. Dokonce jsem přemluvila svoje kamarádky, aby šly se mnou. Film je ale bohužel katastrofou. Představitelka Margo Cara Delevigne není ani sympatická, ani nevypadá důvěryhodně. Cameo Augusta Waterse je k ničemu a scénář je příšerný. Raději bych se spokojila se tří hodinovým filmem, který by byl plně věrný předloze, než této dvouhodinové taškařici. Místo toho, aby děj dával smysl, se vyplítval rozpočet na jízdu v autě, krásné záběry Cary jak kouká z okýnka auta a na jiný kraviny, které nedávají absolutně žádný smysl.

Takže knize podobný jen trochu, film není moc dobrej, ale knížka je skvělá.

Nedávno jsem začala číst knihy, které byly zfilmovány. Rozhodla jsem se proto, že začnu sem, do Deníčku, psát své dojmy z knihy a srovnávat je s filmem a zhodnotím, jestli je kniha lepší než film a naopak.

Pro začátek jsem si vybrala knihu Hovno hoří! od autora Petra Šabacha, podle jehož knihy se natočil dnes již kultovní film Pelíšky, bez něhož by to nebyly pravé české Vánoce.

Knihu jsem dočetla včera a musím říct, že mě to opravdu překvapilo. Kniha není filmu podobná ani z daleka. Je tu zde ale pár společných rysů: kniha, stejně jako film, nemá žádný děj. Je o soužití lidí za komunismu. Je rozdělena do tří kapitol, které spolu vůbec nesouvisí a jen popisují soužití lidí a rodin. Autor scénáře Petr Jarchovský jen vzal legrační hlášky z knihy a dal je do filmu (Sašo, jdi do prdele! To by mě zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu! apod.). Kniha je sice velmi čtivá, ale film je prostě lepší, jak kvůli hereckému obsazení, tak pro režii.

PS: stejně jako ve filmu, nejsou v knize používána téměř žádná jména :D 

Pink Floyd je jedna z nejlepších kapel, která kdy v Británii vznikla. Jejich alba i skladby mají symbolistní významy, a film, který je natočen podle jednoho jejich alba je přeplněn symboly, až to není pomalu možné. Každý, kdo zná Pink Floyd alespoň trochu, má naposlouchanou jejich hudbu, ze které mnohdy až mrazí, a ví, jaké okolnosti inspirovali Rogera Waterse k napsání skladeb k albu The Wall, pochopí i film. Člověk, který je nezná a o jejich hudbu skoro nezavadí, nebo se mu nelíbí, bude film připadat naprosto šílený a možná si bude i myslet, že režisér při natáčení bral nějaké drogy. Ale právě tento film je důkazem toho, že dobré nápady a symbolismus se vyskytují i v dnešní době a že byly obě světové války opravdu špatné. Každý, kdo má Pink Floyd rád, by se měl na tento velmi dobře natočený film podívat. A nejen pro jeho odkazy, ale i pro úžasnou, mnohdy i opravdu děsivou animaci a samozřejmě skvělou hudbu. A Bob Geldof ve své roli pomale se rozpadající trosky opravdu vyniká.