PaTeXx

Joker je zkrátka a jednoduše pětihvězdičkový film. Z hlavních kritérií mu nechybělo v podstatě vůbec nic, naopak v mnoha ohledech nám naservíroval chody nad rámec už tak velechutného a libového menu. Pro příklad: ponurou a znepokojující atmosféru, soundtrack se stejnými adjektivy, nulové náznaky filmu pro mladší publikum. Prostě pořádná psychologická řežba, jak má být. Nad jedním aspektem se ale přeci jen musím pozastavit - Joaquin Phoenix. O jeho životním výkonu asi není sporu, já to ale i tak musím považovat za jeden z nejlepších výkonů, jaké jsem viděl možná za celou dobu sledování filmů. Oscar zasloužen s nejvyšší jistotou. Jeden z nejlepších kousků pod záštitou DC.

Asi nebudu skrývat, že jsem si od poslední epizody představoval něco jiného, ale to tak někdy bývá, pokud máte fantastické předfinále (což je přesně tento případ). Skyler se opět vžila do role Hercule Poiriota a zjistili o Waltovi vše dostupné. Tím nám opět zaručila několik dalších uřvaných hádek navíc.

Unikátní epizoda, která obsahovala mnoho stěžejních scén pro progres série, potažmo seriálu (hádka s otcem, pivko v baru, poslední dávka). Vyloženě mi mrazilo v zádech. Ale jestli je něco, co umí tento seriál opravdu nejlíp, pak je to vývoj všech postav. Světe, div se, Jane je kupodivu trošičku na prachy a těch Jesseho čtyřistaosmdesát tácků bylo to poslední zlato, které dokopala.

Už mi nevadí ani ty scény našeho zdrogovaného párečku, ale Skyler je prostě osina v prdeli. Jen kvůli této nesympatické postavě nemůžu dát plný počet. Buď bude dostávat menší prostor, nebo si asi budu muset zvyknout.

Zde to dobré hodnocení zařídily víceméně úvod a závěr. Pomalu ale jistě můžeme sledovat přechod charakteru hlavního protagonisty, protože u bazénu na Hanka neřval Walter White, nýbrž Heisengerg.

Jak jsou mimo dění sestry White a Schrader, tak to krásně šlape. Opět velká většina stopáže v obytňáku a staré dobré vařeníčko modrého krystalu. Nic víc nechci.

Asi není popřeba popírat, že Saul může být (a pravděpododně bude) katalizátorem následujících peprných sitací ve druhé, potažmo dalších sériích. Za stvoření tohoto charakterního veledíla nám nezbývá nic, než Vinceovi poděkovat.

Za hlavu Dannyho Treja na želvím krunýři dávam jedničku s hvězdičkou.

Popravdě nemám tomu ztvárnění datadisku Left Behind vůbec co vytknout. Realizace je téměř totožná s hrou a hodnotím ji jako famózní počin. Emoce v závěru udělaly přesně to, co udělat měly.

Fanouškům hry bylo od začátku jasné, že se bude jednat především o emocemi nabitou epizodu s minimem akce. Podívali jsme se rovnou do Jacksonu (který mimochodem vypadal skvěle), ve kterém se v podstatě odehrálo osmdesát procent děje. Neříkám, že těch osmdesát bylo špatných (označil bych je jako “v pohodě”), ale přecejen byla hlavním tématem rodinná šlamastika, takže bych spíše vypíchnul zbývající pasáž v univerzitním kampusu. Povědomé dialogy se krásně smíchali se závěrečným plot twistem a čtvrtá hvězda je na světě.