vitac.

Hodnotil jsem přibližně po třetí, možná čtvrté sérii. Ale za pátou a prvních pár dílů šesté bych skoro snad ještě i tu jednu hvězdičku přidal... možná časem. TWD zůstal už posledním seriálem, kterej jsem ochotnej sledovat tak nějak přibližně zároveň s tím, jak je pouštěn do světa. Což dávno neplatí např. o Game of Thrones, How I Met Your Mother (už ji potkal?:)) a dokonce ani o zkraje fantastickém Californication. Bez spoilerů by to asi nešlo, tak snad jen lehký nástin proč - hraje se tvrdším stylem, fyzicky i ideově, těší větší prokreslenost postav, zajímavější děj a o fous rychlejší tempo. Alexandra Breckenridge, taky pěkně:)

Podobně jako první Maze Runner - načančané vakuum. A přitom začátek vypadal celkem slibně, minimálně pro fanoušky hned několika filmů s vetřelci (podobný vizuál, vědecké pokusy, ventilačky, hudba... několik hudebních motivů bych dokonce označil jako až nestoudně vykradených). Nic moc z toho si ale nestihnete vychutnat, protože film chvátá, chvátá a ani chvíli nepostojí. Nemůže jinak, jakmile by se zastavil, divák by mohl mít čas začít přemýšlet a to by nedopadlo dobře. Pak za vetřelce zaskočí Mad Max, The Walking Dead (The Running Dead, v tomto případě:)), Metro 2033, Hobbit/Lord of the Rings a já nevím co ještě... Zkrátka šílený mišmaš. Už chyběl jen písečný červ (možná příště:)). Romantická linka - haha, to vím až teď z komentářů, že tam něco takového bylo:) Vůbec, jakákoliv potencionální snaha tvůrců zapůsobit na divákovy emoce v mém případě zcela selhala. Společenstvu prázdna/léčivé vody v mozku jsem spíš přál brzkou a nějak hodně krutou smrt, nějaké soucítění či vžití se do jejich situace absolutně nepřicházelo v úvahu. Tfje hfjezdišky sa sašathek, šemesllo a par dopra momentccha:) P.S. vitac., ať Tě _ani_nenapadne_ kdy číst knižní předlohu!:)

Jsem přesvědčen, že Viléma Čespíra by mocně zahřálo u srdce kdyby uzřel, jak fajnově tvůrci uchopili jeho nesmrtelný matroš:) Je zpracován jako čokoládová pralinka, lususní delikatesa, která si žádá vaši pozornost. Žádné zbrklé "požvýkat a rychle se vrhnout na další". Pěkně nechat roztát na jazyku a polaskat jí každou jednu chuťovou buňku. Rozplývat bych se mohl snad nad vším. Vizuál, ach, ty exteriéry, interiéry, hra světel (ať už přírodního, nebo plamenů), ... Audio, ach, ta hudba - a nejen ona, což teprve práce se zvuky a tichem! Famózní výkony hlavních aktérů. Atmosféra, gradace, prolínání reality a vizí, zpracování bitev, snovost, pochmurnost a drsnost, ... Eh, nezapomněl jsem na něco? Je toho tolik...:) Vůbec bych se nebál film doporučit i divákům zcela neznalým (nebo jen rámcově znalým) předlohy. Sám jsem Macbetha nečetl, nevybavuju si ani, že bych kdy viděl nějakou předchozí filmovou adaptaci či přímo divadelní představení. Takže má znalost tématu začínala a končila lehce zaprášenými vědomostmi z gymnaziálních hodin literatury. Žádný problém s orientací v ději jsem nepociťoval (navíc pomalé tempo je kamarád:)). Ale přiznávám, že po poslechu jazykových konstrukcí jako "speak not" mám dvě stě chutí si hru přečíst v originále:) Krásné čtyři hvězdičky. (Kino Blansko, 21. 12. 2015.)

Při tomhle filmu jsem se vrátil pár pětiletek zpět v čase do filmového klubu na ČT2 během letních prázdnin, kdy běželo "Americké nezávislé éto". ATRG se zdál být dle propozic typickým zástupcem, tak jsem se těšil, tehdy jsem je hodně žral... No, nakonec jsem rozčarován. Je to zvláštní film. Na mě působil dost tísnívým, možná až lehce depresivním dojmem (vidlákov v horách, čmoudící továrny, samej vychlastanej hillbilly s IQ silikonové mašlovačky... vzdáleně něco jako Vorlův Kouř:)) Zooey bych poznal jen podle hlasu, valnou část filmu byla vizuálně úplně někdo jinej:), ale herecky jasně vyčnívá. Dobrá je i Patricia Clarkson, jen její postava ale nemá ve filmu moc prostoru. Naneštěstí výkon Paula Schneidera, hrajícího hlavní roli, je dosti slabší. Děj je v podstatě banální, ale hodně detailně a zdlouhavě pojatej - takovej příběh jedné lásky (plus nějaká omáčka okolo, ta mě ale moc nezaujala, jen dokreslovala atmosféru). Hodně se mluví - kvalita dialogů je jako na horské dráze, většinou prázdné blábolení, ale pár přesných zásahů přímo do středu terče se podařilo - a v takové společnosti o to víc vynikly. Tři hvězdičky nakonec dám, jsem rád, že jsem film viděl - hlavní téma mi přišlo hodně živé a iracionalita Noel až bolestivě realistická:) Ale obávám se, že pokud někdo "nezávislárnám" neholduje, tak by tímto filmem jen zbytečně ztrácel čas a nejspíš se i nudil...

Příjemná oddychovka na nedělní večer. A to i přestože moje povědomí o americkém sportu a amerických národních ligách je (s výjimkou nějakého základního hokejového přehledu) prakticky nulové. Však taky krom LeBrona mi žádné jiné ve filmu zmíněné jméno vůbec nic neříkalo. Možná jsem tím přišel o nějaké vtipy a narážky vázané ke slavným sportovcům, ale ani trošku to nevadilo. Vše totiž vynahradila hlavní hrdinka - byla mi strašně sympatická a moc mě bavilo pozorovat její (možná mírně svérázný) přístup k životu. S ní celý film stojí a padá (proto taky chápu nižší hodnocení těch, kterým sympatická nebyla, či ji rovnou označili jako škaredou, hnusnou, blbku, nánu atp.:)). Humor se, až na jeden dva přešlapy, pohyboval před hraniční čárou do země nevkusu, nicméně mohlo ho být víc. Taky se mi zdálo, že tu nejvtipnější scénku/dialog autoři vypálili hned na začátku... (Chceš panenku letušku? - Jo.:)) Na druhou stranu dokázal být Trainwreck docela dojemný a to hezkým a přirozeným způsobem. Krom Amy ještě zaujala "~ Swinton" (:)), která je pro tyhle typy postav jako stvořená.

První půlka byla lepší než druhá, zato Olga má obě půlky stejně dobrý a za každou si (to) jednu hvězdičku zaslouží:) Hotovo, nebo by se slušelo napsat něco serióznějšího? Ach jo, tak dobře... Přítel na telefonu Morgan je ve filmu jen na okrasu. Zápletka je příšerně vykonstruovaná a chaotická (proč mezi diamanty? proč fleška? a když už - šifrování - známe?). Nejlepší okamžiky s filmem jsem tak zažil v první části, kdy člověk o pozadí (a je to tu zase:)) děje nic nevěděl a jen sledoval celkem slušnou dynamickou akci. Hlavní padouch je užvaněnej až hrůza a spolu s jeho pohůnkama si docela libují v sadistických praktikách, které divákovi ovšem kameraman pořádně ani neukáže:( (navíc se jim je často nedaří dotáhnout do úspěšného konce). Závěr snad neměl naznačovat, že se chystá pokračování - bylo by zbytečné, i v rámci žánru je dost mnohem lepších filmů.

Tento islandský film poněkud vybočuje z řady a přiznám se, že jsem z něj měl trošku obavy, ale nakonec jsem byl mile překvapen. Tak především film v pohodě zvládnou a můžou si ho dobře užít i ti jedinci, kteří koně nijak zvlášť nemají v lásce a jejich živým instancím se raději vyhnou, případně si udržují uctivý odstup - např. já:) V druhé řadě záleží na vašem postoji k černému humoru a bizarním událostem. Já mám rád oboje, proto jsem se opravdu často upřímně a nekontrolovatelně smál, film u mě fungoval hlavně jako komedie, zatímco, soudě dle jejich reakcí, drtivá většina návštěvníků kina byla v módu dramatu a zaraženě civěla na plátno. Jiný než černý, více či méně drsný a absurdní humor ve filmu nenajdete. V podstatě jde o několik příběhů, pospojovaných postavami z venkovské islandské komunity, jejichž život se točí kolem koní. Na své si přijdou i milovníci přírody, podařená kamera má v hledáčku islandská panoramata velmi často. Lepší tři, doporučuji vidět. (Kino Art, 12. 11. 2015.)

Páni, to byla ale dlouhá reklama na Mercedes!:) Na popcorn docela dobrý, vizuál dokonce občas mnohem víc než dobrý. Chvílemi jsem si říkal, že se dívám na něco jako dinousaří Aliens... A dokonce jsem místy uvažoval o čtyřech hvězdičkách (v rámci zařazení filmu). Jenže se to naneštěstí neobešlo bez topornosti a několika přímých ran pěstí do obličeje, uštědřených zákeřným duem scénář & dialogy. Bráchové se mezi sebou baví jako dva retardi, ve filmu je dost zdržovacího balastu (pokusím se bez spoileru - např. vztah otce a matky, starší bratr vs. holky... proč? k čemu to sloužilo?), zapeklité situace se řeší mávnutím z čista jasna se zjevivšího kouzelného proutku (úsměvné kauzy àla zápalky, jeep,... no a finále je už úplně jiný level:)), nechybí hromada klišé... Přitom mně by ani nevadilo, že jich je tam tolik, to se od takového filmu dá čekat, ale minimálně nějaká snaha trošku je zamaskovat, rozostřit, zakrýt by neškodila. Tohle všechno mi bránilo si JW pořádně užít aspoň jako jednoduchou zábavu a proto za tři.

Že jsem 21 Grams už viděl jsem poznal při prvním záběru. Je jasné, že to bylo před mojí "ČSFD érou", proto mě absence mého hodnocení a komentáře zde nepřekvapuje... ale proč jsem měl sakra film zařazenej mezi nezhlédnuté i ve svě soukromé databázi?!:) K filmu. Nelineární děj mám rád, diváka vede k přemýšlení, dohadům a jejich revizi. 21 Grams je v této disciplíně někde na špici pelotonu, tolik skoků není ani v Němém Bobši:) Jedním dechem je ale třeba dodat, že to není vůbec na škodu (naopak!) a necítil jsem se nikdy ani v nejmenším ztracen. (Ke konci filmu je jeden prostřih na plavecký stadion do minulosti... pěkný špás:)) Zpracování je bez připomínek. Jenže se zdá, že styl A. G. Iñárrity mi moc nesedí. Mám podobné pocity jako z Amores perros - hodně dobrý film, ale tak nějak chladný, odtažitý... Navíc nejsem přesvědčen o tom, že by závěr vedl k nějakému sdělení - že by oněch "21 gramů" po závěrčených titulcích znamenalo něco víc, než znamenalo před titulky úvodními. Zkrátka že jsem viděl "jen" výborné drama, bez dalšího přesahu. Rozdílovým faktorem mezi oběma zmíněnými filmy jsou tak pro mě jednoznačně herci. Watts/Penn jsou jasní, ti nezklamou snad nikdy:), ale i Benicio Del Toro/Charlotte Gainsbourg se mi moc líbili. Hlavně jejich výkony film zlidštily a pobídly mě dát nakonec i tu čtvrtou hvězdičku.

Lepší než dvojka, to jo, ale... V první řadě bych upozornil na příšerně hrající Heather Langenkamp. Tedy... špatná není jen ona, ovšem drží pochodeň hrůzy zdaleka ze všech nejvýš:) Při sledování hereckých výkonů v Bojovnících ze sna jsem si nemohl nevzpomenout na trilogii Pána rohlíků a společenstvo koblihy, kde kdysi studenti brněnského BiGy rajtovali na kolech nasoukaní do prostěradel kdesi kolem Střelic a... většina jich zvládla svou roli mnohem lépe, než se to povedlo profíkům v tomto filmu:) Naštěstí nám někteří později dozráli a třeba na Patricii Arquette ve Stigmatech vzpomínám rád (hezká byla už v NOES3). Triky a efekty jsou celkem rovnoměrně rozděleny do dvou skupin - nad kterými se chce člověku brečet (např. kostlivec) a kterým se člověk musí smát (např. kostlivec). Aha, moment... tak beru zpět, nad triky a efekty se člověku chce brečet i smát zároveň:) Logika se moc neřeší, ve snech to není problém, ale že vzdělaným dochtorům nepřijde divný, že (spoiler?) se povedlo asi tak stopadesáticentimetrové dívence narvat hlavu do televize zavěšené pod stropem bez cizí pomoci...? (konec spoileru) Na druhou stranu, ne vše je nepodařené. Hudba je pěkná (jak složená pro film, tak přidaný poprock), některé mordy a kousky můr chutné (pro jistotu - v případě můr mám na mysli pořád ještě sny:)) a Freddy, Freddy je zábavný. Proto za dvě hvězdičky.