Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Rozprávka
  • Dobrodružný

Recenzie (17)

plagát

Lékořicová Pizza (2021) 

Jediný, co je na tomhle filmu fakt dobrý je Bradley Cooper a Sean Penn na motorce. Taky na mě zapůsobil hlavní muž celýho filmu, Cooper Hoffman, kterýho jsem ještě nikde jinde neviděla a celkem doufám, že zas uvidím. Hlavní ženská role se ale totálně minula mým vkusem jak chováním, tak vzhledem. Film je vizuální paradajs, to se musí nechat, kouká se na to pěkně (kromě teda už zmíněný Alany) a hudba to taky posunula o další hvězdu vejš. Dějově mě to ale neochromilo a jsem fakt ráda, že jsem na to nešla do kina.

plagát

Revenant Zmŕtvychvstanie (2015) 

Dvě slova! = TOM HARDY!!! Ne Leo, ale on. Od DiCapria v podstatě nemůžeme čekat špatně zahranou roli, byl samozřejmě taky vynikající. Scéna s medvědem byla dokonale realistická, jeho pohyby naprosto přirozený (občas neudělal úplně nejchytřejší věc, ale právě tím si mě získával) a několikrát mě z něj byla taková zima, že mi přejel mráz po zádech i v kině. Ovšem, jak už tady někdo zmínil, přišel mi málo mrtvej na to, že ho pocuchal medvěd takovymhle stylem a ještě buhvíjak dlouho ležel bez pohybu v ukrutný zimě. NICMÉNĚ!!! Tom Hardy na rozdíl od pana herce Lea vypadá, jako magor, kterýho Iñárritu našel během natáčení někde uprostřed lesa jak stopuje indiány. Jeho styl hraní prostě ani není hraní. On je John Fitzgerald, hajzl do morku kostí, co s výrazem šílence vykuchá malýho kluka a nemrkne okem. S naprostým přehledem DiCapria přehrává a i když je jeho role vedlejší, strhává na sebe pozornost od první chvíle, co se objeví. Já jsem upřímně čekala na okamžik, kdy se objeví zas. Těšila jsem se na to, až zase promluví tím svým neuvěřitelným redneck přízvukem (nechápu!!!) v podstatě celou dlouhou část filmu, která se soustředí na DiCapria. Jestli za to nedostane Oscara, tak fakt nevim, kdo v tý akademii dřepí. Druhá věc, která mě zaujala hned po Hardym byla kamera. Neskutečně dlouhý záběry bez jedinýho střihu a tak detailně blízký natáčení kolem herců mě zaujaly hned od prvních vteřin filmu a nepustily mě až do konce. Nic podobnýho jsem snad ještě neviděla a myslím, že by bylo fér kdyby za to byl mistr Lubezki náležitě oceněn. V neposlední řadě musím vypíchnout i lokace, který teda nemají chybu a podtrhli do posledního detailu dobu a prostředí, do kterýho měl bejt film zasazenej. Kdyby to šlo, přidám ještě šestou*.

plagát

Medveď (1988) 

Jako malá jsem u toho filmu brečela. Pokaždý. Ale i přesto jsem pořád vyžadovala pouštět si ho znova a znova. Doteď k němu mám silnej vztah, protože to bylo moje úplně první políbení světovou kinematografií a já za to tátovi děkuju. Je to tak strašně krásnej film, pro kterej budu mít vždycky tak trochu slabost.

plagát

Stážista (2015) 

Vcelku příjemná oddechovka. Anne Hathaway nemám ráda, ale celou dobu to úspěšně zachraňoval sympaťák De Niro se svojí dokonalou neohrabaností a vtipností osamělýho důchodce. Předvídatelná, kýčovitá komedie s ohranou zápletkou, u který jsem se ale několikrát ze srdce zasmála a pocejtila i náznak lítosti. Upřímňák Robert De Niro je v některejch situacích až roztomilej a v podstatě tam jedinou zábavu obstarává on, ale nic víc jsem ani nečekala. Trošku mi teda vadil Epl na každým kroku a upracovanost hlavní hrdinky, kdy si bere notebook snad i do vany. Jinak celkem normální průměr mezi komediema. Nijak mě to nepohoršilo ani neurazilo, zasmála jsem se a někdy (za delší dobu) se na to klidně podívám znova. Nebo taky ne...

plagát

Bojovník (2015) 

Stáhla jsem - koukla se na komentáře - s nulovým očekáváním pustila - otevřela hubu - nestačila zírat - po skončení vypla - znova přečetla komentáře - nasrala se - napsala komentář - po dvou dnech zavřela hubu. Upřímně moc nechápu ty rádoby odborný kecy ohledně na hovno scénáře, tupýho Whitakera, prázdnejch dialogů, nulovejch emocí nebo toho, že Gylenhaal neumí hrát. Viděli jste to vůbec???? Hodnotim filmy podle síly, kterou mě vtáhnou do děje a jak dlouho ve mě zůstanou. A tohle! byla naprostá bomba. Začalo mě to bavit hned po úvodním zápase, kdy mi stačil vyšinutej výraz Billyho Hopea a měla jsem jasno, že to sračka prostě nebude. A nezklamalo mě to. Naopak. Byl to naprosto fomózní dvouhodinovej koncert Jakea Gylenhaala, jehož hereckej um se podle mě poslední dobou zlepšuje čím dál víc. Zahrál to tak, že jsem naprosto automaticky a přirozeně věřila tomu, že dělá celej život profesionálně box, umřela mu žena, dcera ho poslala do prdele a on se brodí v těch největších lidskejch sračkách, který člověka můžou potkat. Pumpoval do mě ty vaše "nulový emoce" celej film bez jediný trapný, prázdný nebo nevěrohodný chvilky. Věřim i tomu, že u toho někdo mohl brečet, protože to bylo zatraceně živý, přesný, věrohodný a přirozený. Žádný štelovaný dialogy (oukej, uznávám, že moudro o šachách mě taky trošku rozesmálo) nebo přehrávaný emotivní scéný. Byl to prostě parádní průvodce duší a životem mlátičky, která ve finále k rozumu přišla. Troufam si říct, že Jake by mohl touhle rolí směle mířit k nominacím na Oscara. Nemůžu dát jinak než 5! Někdo si tenhle film dává na seznam zbytečnejch filmů. Já si ho dávám do seznamu filmů, co rozhodně chci vidět znova!!

plagát

Krúdovci (2013) 

Je to vtipný, to tomu rozhodně nejde upřít. Ale mě teda dost vadily postavičky. Jak už tu někdo psal, dlouho jsem neviděla tak nesympatický a místama až protivný (především Iška!). To je jedná, ale pro mě dost zásadní, vada na kráse.

plagát

Osem hrozných (2015) 

V podstatě je to dost obyčejná historka, jak chce brácha zachránit ségru před šibenicí. Jenže Tarantino z toho udělal jízdu jako prase a já se tři hodiny nehla z místa, když už mi celkem dost dřevěněla pr... K obyčejný historce přičtěte jednu osamělou chatu (vždycky jsem si myslela, že galanterie je obchod s korálkama, šitím atd... Ale asi teda ne..), kde se odehrává 90% filmu, 8 divnejch lidí, co jsou mezi sebou provázaný tak, jak by ani oni sami nečekali. K tomu hudba božskýho Ennia a umění Pana kameramana Richardsona a máte prostě geniální film, kterej mě opět nezklamal. Nejsem filmovej expert a neumím to hodnotit z pohledů, jako to hodnotí většina uživatelů, ale mě pomalej nájezd, kterej trval dobrou půlku filmu ani trochu nevadil. Postupně mě to seznamovalo s postavama, s provázaností mezi nima a událostma, který je potkaly. Pak když se strhly jatka jsem aspoň měla ve všem jasno a věděla jsem proč a co.. Navíc, kdyby se tam střílelo dvě a půl hodiny, tak sorry, ale to nevim, kdo by vydržel. To by hlavně nebyl ani Tarantino. Dlouhý dialogy a pomalý záběry, flashbacky a zachycení paralelních událostí (vyprávění L. Jacksona o svým černým lofasovi a potom vrácení v čase do okamžiku, kdy během jeho barvitýho vyprávění někdo otrávil kafe) mě totálně pohltilo. Čekala jsem pecku, a byla to bomba! Díky za to!

plagát

Ženy v pokušení (2010) 

Jsou dobrý filmy, který mi stačí vidět jednou za čas a jsou dobrý filmy, který si ráda stáhnu a kouknu na ně pokaždý, když potřebuju oddychovku. Tenhle film se mezi ně řadí naprosto s přehledem. Krásný, vtipný, super obsazený a odlehčený. Jedna z nejlepších českejch komedií, jejíž některý hlášky jsou nezapomenutelný.

plagát

Joy (2015) 

Jennifer Lawrence je pro mě tak strašně specifická herečka s tak osobitým stylem hraní, že mě pokaždý na začátku strašně chytne, celou dobu drží v hubě a u titulků vyflusne jak kus hadru. Někomu se může zdát prkenná nebo suchá, arogantní, ale já jí žeru. Joy je životopisný film a čekala jsem spíš nudu. Ale určitá naděje ve mě byla právě díky tomu, že tam hraje ona hlavní roli. A jít na to do kina rozhodně nebyla chyba. Na to, jakej to je žánr, jsem nechápala, jak jsem mohla vydržet takhle přišpendlená k plátnu a skoro nedejchat. Neříkám, že to bylo tak napínavý, ale byla to horská dráha. Bylo mi jí tak strašně líto, pak jsem ji naopak hrozně obdivovala a obrovsky jí fandila a ke konci filmu se mi chtělo někomu rozbít držku, po tom, co jsem s otevřenou pusou čuměla, co vlastní rodina může bejt za svinstvo. Není to typ filmu, co bych musela nutně mít a často si ho pouštět, ale po dlouhý době jsem od začátku do konce neuhla pohledem a soustředila jsem jenom a jenom na plátno přede mnou. Nenudila jsem se vůbec, nenašla jsem tam snad jedinou očekávatelnou scénu, mělo to koule a za mě prostě super film.

plagát

Smrt stopařek (1979) 

Jedinej film z tyhle doby (a myslím, že se může hrdě řadit i mezi detektivky současnosti jako velkej konkurent), kterej mě pripoutal k obrazovce. Díky němu si dávám sakra bacha, kudy po tmě chodím a vím jiste, že nikdy nebudu stopovat. Drsný, syrový a celou dobu napínavý.