Hannina

Málokdy si vzpomenu ohodnoti film a ještě mnohem víc zřídka píšu komentáře. Tenhle film ve mně probudil tolik emocí, že to jinak nejde. Běžte na to.

Co by byli Kobry a užovky bez Hádků? Matěj má oproti Kryštofovi o něco těžší herecký úkol, který by možná šlo popotáhnout ještě kousek výš. Rozhodně nelze říct, že ten film stojí jenom na nich, stojí na skvěle rozepsaných dialozích mezi postavami. Na filmu oceňuji, že to není klasický pohled na sebedestruktivní pohled do života feťáka, čehož jsem se poněkud bála. Ten kontrast s Užovkovou životní linkou je na místě. Při sledování jsem se do filmu opravdu vžila a teprve při závěrečné scéně jsem si uvědomila jak moc smutný film to je. A to je další věc, díky které jde o výborný film, tvůrci nás oklikami dostanou tam, kde nás mít chtěli už od začátku, bez zbytečného násilného natahování a plynule jako po proudu řeky.

Nemohu si pomoct, je to skvělý film! Vynikající nápad kombinace pohledu do zákulisí a finální verze natočeného příběhu. Plejáda herců, která se zde objevuje sice nepatří ke skupině našich nejkomerčněji známějších, ale to pro mě znamená obrovské plus, nerada se v každém filmu dívám na ty samé tváře. Veškeré role byly zvládnuté naprosto skvěle. Balanc na tenké hraně mezi několika žánry se tvůrcům podařilo udržet až do poslední chvíle. Konec filmu pravda lehce zabředl v tragédiích, které se na place dějí, ale vzhledem k rovnováze s první polovinou filmu nejde o velké mínus. Dále oceňuji použití autentických záběrů z pomnichovské doby a citaci reálné literatury pana Tesaře.

Když si čtu většinu komentářů pod profilem filmu přijde mi, že se tomuhle filmu dost křivdí. Narnie je země, která každému dítěti, které tento film vidí učaruje. Když jsem ho poprvé viděla v kině rozhodně mi na mysl netanul pocit špatného hereckého výkonu, nebo příliš přímočarého děje. Letopisy Narnie byly jako v podstatě první fantasy kniha napsané lehce jednodušším slohem, který je určen dětem. Porovnám-li film s knihou, jde o jedno z nejvěrnějších ztvárnění toho idylického světa, který jsme Lucince, Zuzce, Edmundovi a Petrovi všichni záviděli. Filmová hudba je skvělá a výborně podbarvuje situace od bitvy až po setkání s panem Tumnusem. Prosím, nečekejte bitvu o Helmův žleb a ani ji nechtějte, buďte dětmi a vydejte se ze vzdáleného města Armara do Narnie.

Film, který naprosto předčil mé očekávání.. Vivat britskému humoru, který naštěstí ještě zcela nevymřel. Zatímco v Americe se stále točí další a další rodinné komedie s vtipy průhlednými a mnohdy trapnými, tento film je ve svém oboru jedním z nejlepších v posledních letech. Budete -li srovnávat s nepřekonatelnými Čtyřmi svatbami a jedním pohřbem jde o průměrný film, v současném měřítku se ovšem vyhoupne na vyšší hodnocení.

Další z filmů s tématikou: Co vše se může ve vesmíru zvrtnout - jako např Apollo XIII, nebo Gravitace. Na rozdíl od jeho sourozenců lze ovšem Marťana popsat slovem milý. Nechybí tomu sice napětí, ani nervozita, ale skrz naskrz americký ideál Mark jakoby od začátku říkal: "Ještě přijdou nějaký trable a pak se dostanu domů". Čímž ovšem nechci říct, že je to špatně, ba naopak. Na Marsu navíc vane svěží humor z úst Matta Damona, který se role zhostil takřka bezkonkurenčně. Rozhodně se na film podívám znovu a vřele doporučuji. Kdybych například někdy zůstala sama na neobydlené planetě, určitě si na Marťana vzpomenu!

Osobně se naprosto nepovažuji za znalce a odborníka marvelovských filmů, či komiksových vesmírů a spojitostí. Žádné výrazné srovnání pro hodnocení ve své kategorii pro film tedy, bohužel, nemám. Ovšem právě proto, že film beru hlavně jako samostatný subjekt si ho velice cením. Nestereotypní různobarevná podoba mimozemských inteligencí, velmi zajímavá dějová linka a "šťavnaté" hlavní postavy a to vše mě doslova uchvátilo. Na druhou stranu totiž ve filmu nechyběla dojemná scéna těsně před koncem, trocha té romantiky a vše okořeněné nevšedními retro prvky.. Za mě 5 a doporučuji.. P.S - zbožňuji závěrečnou roztančenou scénu!

Při samotném sledování filmu, jsem vlastně nevěděla co si mám myslet. Po prvních pár minutách jsem totiž už věděla, že jsem očekávala něco jiného, ač přesně nedefinovaného. Možná za to mohla veřejná prezentace tohoto filmu, nebo snad spíš, že jsem čekala výraznější otisk Dejvického divadla. Film se mi zalíbil vlastně až zpětně, při sledování jsem příliš kladných emocí nepocítila, teď se mi však "skrz naskrz Krobotovy" obrazy vesnického života vlastně líbí. Natočené je to totiž bezesporu skvěle, ve člověku Díra u Hanušovic vyvolává přesně ten samý pocit jako mají postavy filmu - bezemočnost.

Od tohoto volného pokračování Jurského parku jsem toho příliš neočekávala. O to více jsem byla pozitivně překvapená svižným a poměrně nápaditým dějem, kterému sekundovalo dokonalé grafické zpracování dinosaurů. Dále bych ráda ocenila odkazy na první Jurský park, kterých se ve filmu vyskytuje nemálo. Mezi největší pozitiva tohoto filmu ale bezpochyby patří široká paleta postav. Všechny jsou velice osobité, každá je ideální pro jinou skupinu lidí - každý si svého favorita najde, ať už osmahlého Chrise Pratta, stylovou Bryce Dallas, nebo nosatého obrýleného a parku oddaného Jaka Johnsona. Dominantní myšlenka vztahů mezi dinosaury vede sice k velice překvapivé, až nepravděpodobné pointě, ale přesto je film unikát, při kterém se opět setkáváme s legendou, která se zrodila už v roce 1993.

Tohle je nefalšovaná atmosféra Francie, 100% poetika a půvab. Amelie (Audrey Tautou) si svou dětinskostí, mírnou naivitou a hlavně odvážnými nápady získá srdce nejednoho diváka. Hlavní dějová linka je okořeněná řádkou vedlejších zápletek, které se postupně splétají v jeden příběh montmartské čtvrti. Film, byl, je a bude můj film číslo jedna.