Belatris

Poctivě odvedená filmařina, vizuálně nosná a opojná - to bylo první plus, vcelku očekávané. Druhým byl soundtrack, rovněž žádné překvapení. Umění Martina Freemana už beru za potvrzené roky. Ale že vydržím tu šílenou stopáž bez jediného cynického úšklebku a ani jednou nepocítím nutkání se filmu vysmát, to je stejně nečekané, jako Bilbova hrdinná výprava. Stesky na špatné uchopení trpaslíků nechápu ani v nejmenším. Po zhlédnutí jsem byla přesvědčená o tom, že z celé slavné Středozemě jsou právě trpaslíci ti, kteří jsou mému srdci (a žaludku a představě zábavy) nejblíže. Patos ve filmových zpracováních Tolkiena beru jako nutný a v Jacksonově podání snadno snesitelný. Jediným velkým mínusem je pro mě trochu přešvihnutá akčnost, kterou sice prokládaly klidnější pasáže, ale i tak ta smršť akce z výsledku trčí. Jediné místo, kde jsem se akcí vyloženě kochala, byla bitka obrů, která mě zarazila do sedačky a skoro přiměla hlasitě fandit a áááchat. Mezi další výhrady nebo při nejmenším rozpaky patří boj s měřítkem - v Pánovi prstenů byli měřítkem lidé a podle nich se "zmenšovalo" a "zvětšovalo"; v Hobitovi jsou měřítkem trpaslíci a celkově míry jednotlivých ras trochu lítají, na což jsem ochotně zapomněla, jakmile mě strhla celková (nepřešvihnutá!) vizualita. Celkově tedy čtyři hvězdy - ani jedné nelituju a neváhám přiznat, že pro mě je filmový Hobit lepší než kniha, kterou jsem opakovaně nebyla schopna rozečíst.

Průšvih. Přes pro mne velmi zajímavý námět a několik krásných hereček, na které se velmi příjemně kouká, je ten seriál plochý, špatně napsaný, utahaný a nudný. Drtivá většina postav nemá šanci navázat na sebe čtenáře ani emocionálně, ani jinak. Veškerá invence zápletek končí u nevěry a kloubení osobního života a kariéry. Doufám, že se tvůrci seriálů nenechají odstrašit od podobného tématu a vznikne něco koukatelnějšího. Jedinou hvězdu zasluhuje Katherine Moennig.

Trochu rychlovka - samotné vykonání pomsty se smrsklo na úplné minimum, ale za to Chamberlain (kterého má kamera velmi ráda a vypadá prostě úžasně) a konec, který mě ze všech dosud viděných adaptací potěšil nejvíce (rozhodně víc než ten z roku 1998 s Gérardem Depardieu).

Kdo ohrnuje nos nad fraškami, ať si pustí tento záznam. Geniální provedení, prožitek zaručen. Dvořákův herecký koncert.

Začátek filmu plný směšného prkenného herectví, které vyrůstalo ze stejně hodnotného scénáře. Film to připomíná jen vzdáleně. Beru zpět svůj výrok, že je Stewart dobrá herečka. Jedinou hvězdu si zaslouží battle scéna, která byla dynamická a koukatelná, místy i efektní.

Nebavila mě ani jedna linie - obě byly schematické a pro mě velmi ploché. Jen v jediné chvíli jsem se cítila zaujatá, a to u monstra s očima na rukou (krásný vizuál). Jinak mě nic neláká k opětovnému zhlédnutí. Celou dobu jsem se nepokrytě nudila.

Jedna hvězda za pubertální náboženské fanatiky a druhá za psí pochoutku v závěru. Jinak ztráta času.

Nádherně vizuální a atmosferický seriál, kde nejsou v popředí eskapády kdo-s kým-kolikrát atd., ale krajina, která determinuje život lidí, kteří se tam usadili, nebo kteří odtamtud utíkají. Důraz kladený na formu mi ani v nejmenším nevadí, protože mi obsah nepřijde vůbec ošizený. Ráda se nechám opít kamerou - kde v českých seriálech se člověku poštěstí vidět takové kompozice? Někdo to může klidně považovat za pózu a do extrému vyhnanou samoúčelnost nesouvisející se zpracovávanou látkou, ale mně to dokonale ladí: celek tvořený hudbou, kamerou, herectvím a scénářem je mi bezvýhradně příjemný.

Škoda, škoda.... že se scénář nevyhýbá klišé typu "nemáme se rádi - je to komplikované - máme se rádi - páni, ty jsi můj táta!". To sice může být chybou knižní předlohy, každopádně film to kopíruje. Mezi vrcholy patří krátké pasáže ze vznikající knihy, v nichž je popisován běh času na pozadí střídání ročních dob v New Orleans, a pak několik vstupů blues. V obou případech totiž na diváka nevtíravým způsobem zavane nezaměnitelná atmosféra. Kdyby se film zbavil těch několika prvoplánovostí, zaměřil se na méně explicitní rozkrývání postav a všechno dokreslil hudbou a citacemi z knihy, kterou jedna z postav píše, bylo by hodnocení maximální. V neposlední řadě mě taky zaráží, který génius vymyslel tak dementní český název.

Al Pacino je můj bůh.