ostravak30

Tento film už mladým dneska nic neřekne a za deset, dvacet nebo padesát let tím tuplem ne, neboť řada z nich ani neví, kdo byla Ema Destinová. Ta žena se narodila ve špatné době. Dnes by byla světovou celebritou. Komunisté tento film asi nekvitovali s nadšením už jen proto, že na co co dělalo rakouské mocnářství navázali nacisti a posléze právě komunisti. Druhá stránka pak je, že opravdu svobodní jsme byli jen chvilinku, protože i za císaře pána existovala tajná policie. Je to doba o které se málo ví a ještě méně o ní bohužel točí. V první řadě se mi nelíbilo, že u konverzací v cizím jazyku chybějí titulky, ale to bylo v československých filmech běžné. Pokud už titulky přece jen vznikly, překládala se každá druhá věta. A pak hudba. Logicky se dá předpokládat, že ve filmu o slavné zpěvačce zazní celá řada jejích písní. Ovšem čeho je moc... Jako bychom spíše sledovali její koncert a ne film. Božidara Turzovová a Juraj Kukura pak hráli výborně a nebyli jediní. Možná by si Ema zasloužila ucelenější film o svém životě a ne jen jednu epizodu.

Další seriál, který byl překonán svým hitem. Waldemar Matuška nazpíval skvělou píseň a ta se stala slavnější než seriál samotný. I tak si ale zahrála velká spousta kvalitních herců. Tím, že jsou případy skutečné pro mě navíc dostal ještě další, zajímavější, ráz. Samozřejmě nelze očekávat, že se v seriálu budou zpracovávat velké právní kauzy. A v socialistickém Československu tím tuplem ne. Přesto si myslím, že není seriál k zahození. Sice není úplně komediální - i když v epizodě Láska a úklady jsem se docela bavil, ale zajímavá sonda pod československou právní pokličku to byla. Je to spíš na nedělní deštivé odpoledne jako výplň. Ale úplně hrozná zase ne.

Jeden z mála televizních filmů s kriminálním či detektivním podtextem, který nekončí dobře a spravedlivě. I tím mě zaujal. V době svého natočení byly naštěstí podobné praktiky dávno pryč, takže je to spíše náhled do devadesátých let. Dnes se konkurenti ničí odepřením dotací či u soudu. I tak je ale dvojdílný film docela napínavý a dokonce stihne diváka i překvapit a zaskočit. Do poslední chvíle jsem tak čekal, jak to vlastně dopadne.

Film se mi líbil nejen díky obsazení, ale i díky zápletce samotné. Bratr přichází do rodiny zprvu jako obávaný kriminálník než všichni zjistí, co je zač. A to ještě netuší, že on kdysi nebodl. Snímek je povedeně vystavěnýnež dojde k setkání bratrů. Škoda, být to začátek minisérie, nemusela by být špatná. Takhle totiž byl konec useknut. Bratr se raději rozhodne zvětšit svou šanci na smrt než aby přiznal pravdu. Přitom by to jistě rodina pochopila, kdyby se to správně podalo. Léta ho znají. Líbilo se mi ale, že Emil neustoupil.

Pořad jen dokazuje, jak moc populární Nemocnice na kraji města byla. Nicméně co už. Kulisy stojí, zpěváci moc nestojí, tak proč to nedat dohromady. Nemělo to ovšem vtipa a první půlka je jasně horší. Zpěváci vůbec nezpívali k logice toho, co dělali. Navíc všichni ani nezpívali své písně, ale i písně jiných. Nebo také parodie cizích. Znatelně mi chyběl Gott. Ale zřejmě v té době bylo přeGottováno. Pak už konečně také zazněly hity, ale jinak to byla narychlo spíchnutá patlanina čehokoli.

Thriller. No, úplně bych to takhle nehodnotil, ale dramatický film to byl. Napětí se stupňovalo. Zvláštní mi ale přišel fakt, že se na abiturientském věčírku nikdo moc nebavil. Vůbec bývalí studenti působili, jako by se sešli spíše z donucení. Chování ostatních bylo také zvláštní. I když matka opakuje, že slíbila dceři návrat do půlnoci, ostatní ji od plnění slibu odrazují. Jinak ale kvalitní výkony hlavně dětských hrdinů. Naopak Lucii Domesové jsem málo co věřil.

V pasti je výborný dramatický seriál využívající místního prostředí a zvyklostí. Jak už píše Česká televize seriál je založený na tradiční krajině a zvyklostech Islandu. První série je napínavější, temnější a dramatičtější. Zase ale tolik nevyužívá krásy Islandu. Druhá je naopak pomalejší a na prvníé pohled hodně natažená. Hrdinové si spíš řeší osobní trable a celkově série není tak dramatická. Nicméně tvůrci na druhé straně více využívají krás místní přírody. Island je pro čechy a Evropu celkově co se týče filmové a hlavně seriálové tvorby opravdu exotická lokalita. A můj první islandský seriál mě bavil a dostal jsem přesně to, co jsem očekával. Chvílemi i něco navíc. Hudba byla výborná a úvodní znělka také.

Je to docela poznat, že se dvojka natáčela souběžně s jedničkou. Oba filmy jsou totiž kvalitativně na stejné úrovni. Rozumějme - stejně špatné. Už samotný fakt, že Páral se od filmů distancuje něco znamená. Také proto v obou dílech hrála celá řada neherců, herci se do filmu z pochopitelných důvodů příliš nehrnuli. Dost poznamená hereckou kariéru, když hrajete v polovičním pornu. Navíc Vít Olmer natočil pár povedených kousků, ale Playgirl je jednou z celé řady kaněk na jeho tvorbě. Konec dvojky je navíc jakoby ustřihnutý. Vlastně to ani žádný konec nemá. Najednou prostě titulky.

Na pohádce je dobrá jenom hudba. Jinak můžeme sledovat příšerně jednotvárné kulisy a rekvizity. Například truhla na duhu se sice nesmí otvírat, což by se dalo pochopit pouze v případě, kdyby přestala nedovírat. Papundeklový dort s dírami také zrovna nepůsobí pohádkově. Jenže pohádka skutečně dlouho nemá hlavu ani patu.

Za socialismu to asi šlo. Dneska by si nikdo z obav, koho si přivede, domů nevzal. A dneska jsou na to hlavně domy pro matky. Zajímavé, že to tenkrát socialismus nevyřešil než, že by nechal matku s dítětem na ulici. Na druhou stranu mě za prvé iritoval fakt, že místo, aby žena byla vděčná, tak se do důchodce ještě pouštěla, a za druhé, že si své problémy nedokázala vyřešit sama. Nejprve naivně věřila, že se muž změní a pak rezignovala. Dva lidé, kteří si navzájem pomohli.