nash.

Parodie, to je rodinné stříbro českého filmu, tedy toho předlistopadového. Míří přesně, trefuje vždy do černého, a kadence vtipů, gagů a hlášek bývá smrtící nejen pro bránici. Fantom je další dokonalou ukázkou. Zábavný, svižný, plný skvělých hlášek v provedení těch nejlepších. Ať už je to Nový, dvojka Olmer a Marvan nebo Fialová. Přestože při reprízách u sebe pozoruji určitou schovívavost projevující se přehlížením občasných technických i dějových nedostatků, stále se u nich bavím natolik dobře, že jsem k této své schovívavosti značně schovívavý.

Nádherný a naprosto dokonale okouzlující balzám na duši i srdce. Prostý, pozvolna plynoucý příběh téměř bez dramatických vln a zcela postrádající sebemenší negativní prvek, to vše navíc zasazené do nádherných kulis městečka, ve kterém by byla radost žít. Milá pohodovka, která od prvních minut pohltí uklidňující atmosférou, ukazující jak umí být to prosté a jednoduché současně nádherne a nezapomenutelné. Zkrátka dvě hodiny čisté a ničím nezkalené pohody..

Den Nezávislosti nastane na Hromnice (o den více). Tom Cruise se ovšem v nekonečné časové smyčce nenaučí hrát na klavír, tesat ledové sochy, dokonce ani házet karty do klobouku. Zato si projde vyloděním vojína Ryana, naučí se chodit v bojovém exoskeletu a pobíjet mimozemšťany . Solidně vystavěný scénář, který se s handicapem opakování stále stejných situací popasoval velmi slušně, dobrá je i režie, která se z něj snaží vyždímat maximum a přes místy zběsilou dynamiku neutopí příběh v akci, a samozřejmě spolehlivý Cruise, který si po Oblivionu může s klidem udělat další vydařený zářez do žánru sci-fi. V závěru to sice trošku uhne trochu stranou, ale snesitelně, takže dobrý dojem zůstane.

Chtělo by se mi jásat. Po nudné Godzille konečně pořádný biják. Velkolepá a efektní akce, která nepřekáží důrazu na postavy a vztahy, nabušené dialogy, které mají smysl, epická osudovost a navrch elegantní tah, který napravuje všechno co mě v následcích předchozích dílů štvalo. Vizuálně parádní, s řadou výtečných scén. S radostí mhouřím oko nad jedním drobným porušením kauzality. Tak proč ne 5*? Jsem vděčný a odpouštějící divák, který je ochoten přistoupit na jakoukoli hru i přes nefunkční pravidla (třeba svět Divergence). Jedinou výjimkou jsou kiksy v logice, kdy je do očí bijící řešení přehlíženo jen proto, aby podívaná mohla pokračovat. A to je přesně ten případ. Protože pokud mi něco neuniklo, celé to jinak parádní napínavé, akční a osudové dobrodružství bylo zbytečné, protože stačilo aby Xavier, vlezl do hlavy několika lidem, promluvil jejich ústy a bylo by po problému. Pokud by k tomu měl ještě navrch Mystique, tak už by vůbec nebylo co řešit. Jenže to by pak scénáristé museli vymyslet jiný příběh. Ovšem ani tato výtka mi nebrání, abych si nové X–Meny šel vychutnat a užít znovu. P.S.: Pokud mi někdo mou zásadní výtku vyvrátí, spokojeně a rád přihodím pátou hvězdu.

Velká očekávání přinášejí velká zklamání. To je nemoc, která postihla řadu ambiciózních projektů, které stavěly na tom, že budou velké a ještě větší až budou největší na celém světě. Těšil jsem se na návrat japonské legendy s tradičním schématem vytuněným megarozpočtem a technickými možnostmi. Těšil jsem se na Godzillu, která se bude valit světem bourat a ničit a dávat si držkovou se stejně gigantickými obludami. A co jsem dostal? Nudu k ukousání. Rodinné drama dvou přerostlých netopýrů a Godzillu, která je na plátně čistého času kolik? 30–40 minut? a jen plave a plave a plave a občas trochu zařve. Taky jsem dostal spoustu vojáků, kteří courají odnikud nikam a občas na opancéřovaná monstra komicky střílejí z pistolek. Dále sem tam spoiler Hrdinu, který bloudí příběhem, neudělá nic zásadního, dokonce ani tu bombu nezneškodní v poslední vteřině jak se sluší. A k tomu nášup kardinálních pitomostí, které možná mohou v originále z padesátých let působit mile, ale opravdu jen tam. A to nemluvím o zcela nesmyslném plánu na řešení situace, jehož logika mi zůstala skryta a jehož vrcholem je úžasný nápad nechat bouchnout megaatomovku v San Francisku. Ale ona je to vlastně taková americká ekologická atomovka, která nikomu neublíží, jen se tak blýskne na efekt. A k tomu jako bonus se mi opět potvrdila naprostá zbytečnost 3D technologie. Zatím, i přes několik vydařených scén, největší letošní zklamání.

Zatím žádný z Mijazakiho filmů, který jsem viděl, nebyl špatný, a platí to i o Mononoke. Bylo výborné, některé scény dechberoucí a úžasné, a opravdu sem si to užil, nicméně to nadšení, které film obklopuje, mě poněkud míjí. Drobní kodamové jsou úžasní a nezapomenutelní, nejednoznačnost v charakterizaci postav i obecně dobra a zla příjemně oživuje klasické ekologické téma, konflikt emocí a motivací hlavních postav je výtečný a dává filmu možná větší hloubku než samotný svár člověka s přírodou, animace jako vždy prvotřídní, hudba výtečná, ale přesto všechno mě to nějak nedokázalo absolutně vtáhnout a nadchnout jako třeba Totoro nebo Cesta do fantazie.

Může mít elitní zabiják rodinné problémy? Může a pokud má dopívající dceru, ještě rád si odskočí k nějakému tomu zabíjení. Nečekaně zábavný mix klasické akce a rodinné komedie, ve které charismatický Kevin Costner dokonale zvládá obě polohy a ještě u toho stihne hláškovat. Doufám, že ho brzo uvidím v nějaké pořádné akční jízdě, zasloužil by si ji. Zatrhl jsem si štourání do lapsů v logice a ohraných klišé, na správnou vlnu se naladil během několika scén, a pak už jsem se jen velmi dobře bavil odlehčenou a svižnou žánrovou zábavou. Jen tu otravnou smrtelnou chorobu si mohli strčit za klobouk, ta jediná drhla a rozbíjela tempo.

Když má člověk děti, občas se díky nim dostane k věcem, na které by ho samotného nikdy nenapadlo se podívat. Třeba na seriál o třech mořských pannách. Protože je určen jako zábava pro dospívající dívky, je nesmysl sledovat ho optikou Bergmanových dramat a měřit kritérii festivalových porot. I díky nadšení svých dcer jsem si brzy správně nastavil optiku a čtvrt roku si tak s nimi mohl užívat každovečerní pohodovou společnou půlhodinku před obrazovkou. Bylo to nečekaně milé, zábavné a mnohem méně trapné než všechny beverlyhillsy. Zejména první řada, kdy trojice sympatických kamarádek řešila problémy s vodou a svými schopnostmi, a druhá, které dodala dokonale úlisnou záporačku. Dokonalý relax po náročném dni. Jo a mou favoritkou byla samozřejmě Rikky. :–)

Klasika žánru, která stále funguje na výbornou a neztratila nic ze své síly. Napětí, které si udrží po celou dobu (i přes na svou dobu extrémní délku), hutná atmosféra, prvky, které už se staly základními stavebními prvky katatrofických filmů, luxusní obsazení a vynikající herecké výkony, efekty které slouží příběhu a ne naopak, jako je tomu dnes, Jeden z filmů, kterým ani po 40 letech dnes nelze příliš co vytknout.

Hugo Haas ve vrcholné formě a v jedné z nejlepších předválečných komedií. Žene se filmem jako tornádo, chrlí hlášky, rošťácké úsměvy a geniální minietudy, ze kterých skládá jednu ze svých nejzábavnějších rolí. Sympatického rošťáka, který je nucen předstírat že je svůj strýček. Přechází přitom z jedné role do druhé ve stále zběsilejším tempu, až je nakonec okolnostmi donucen být na scéně v obou současně (nezapomenutelná inventura a zásnuby), a to tak dokonale, že skoro začínám obě role vnímat jako dvě postavy. To vše je nabito roštáckým humorem, výbornými gagy, jiskřivými dialogy, skvělými hláškami. Ejch!