B4TM4N

Nevím, kde se tu vzalo srovnání s Mechanickým pomerančem, jistě by se dalo najít více filmů kde někdo zmlátí hlavního hrdinu a třeba by se protl i něčím jiným, než tímhle. Sixteen Years se ubírá zcela jiným směrem a to úvodní rozbušce zloby a nenávisti - mezilidským vztahům. Jeho pojetí mi však přišlo velmi toporné a místy velmi složitě našroubované, až celý smysl tohoto filmu nějak vyšuměl do ztracena spolu s neustále upadajícím tempem.

Tenhle podivný Rocky revival zažívá jediné světlé okamžiky v romantických momentech, zaujímajících na dnešní dobu až naivně balzámovým kouzlem. Jinak si každý mele to svoje, Terrence Howard je příšerný a málokdy dávají hned dvě věty po sobě nějaký smysl. S bojovými scénami je to takové všelijaké a vůbec celý projekt silně připomíná spíše počítačovou hru.

Předně nehodnotím film podle jeho literární předlohy, která ať se zdá sebevíce strhující je zcela americky pojatou imitací Focaultova divadla pro myšlenkově chudé. Film se i v této přímočaré předloze ztrácí, neustále vše nesmyslně zpětně vysvětluje a kde by bylo naopak potřeba, tam nonsensově uhání bez mrnutí závěrky dál. Celý domeček z kvazikontroverzního úmyslu páně Browna a jeho samoúčelné interpretace namísto fabulace s intelektuální licencí ála Umberto Eco se tak co chvíli povážlivě hroutí. Škoda, film samotný mohl jako dobrodružná podívaná fungovat - přece jen jsou na něj jiné nároky než na knihu, navíc nějaká rozumná duše nezařadila narozdíl od knihy na začátek větu "Založeno na pravdivých důkazech".

Viděl bych tu takovou velmi (více než most) vzdálenou paralelu s Fight Clubem: Geniální nápad, celou dobu pečlivě rozkrývaný ve scénáři, je následně zakončen způsobem velmi konformistickým dle předpokládané linie očekávání diváka. Jak řekl ve filmu Dustin Hoffman (který by si měl sehnat film pro svou postavu učitele literatury ve hlavní roli, tady byl k mé lítosti trochu upozaděn): Takový konec nepasuje k tomu zbytku. Místo mnou očekávaného vyjádření se k problému vyrovnání se s vlastní smrtí bylo poselství převedeno do úrovně hodnoty fikce pro člověka - naneštěstí velmi mainstreamově idealisticky, což už u tohoto filmu zamrzí - pokud by byl twist na závěr jen decentní, nedalo by se mu nic vytknout: daný příběh je jistě možné interpretovat různě, proti zvolení "lehčího" vyznění by se nedalo nic namítat. Ale na závěr kopec cukru z bavorské sušenky...Jinak herci jsou vesměs komorní, Willa Ferrella jsem měl vždy za otřesného herce ale tato role mu celkem sedla. Maggie v tomhle filmu dokonce vypadá celkem žensky a spisovatelka Emma Thompson je správně neurotická. Všem obsazeným vládne výše zmíněný Hoffman, jež je zároveň studnicí těch nejlepších vtipů, co ve filmu uslyšíte: "Počítal jste schody? Počítal jste dlaždičky?" Forster je skutečně velmi talentovaný režisér, zde mixuje potenciálně výbušnou směs tragédie/komedie (nápaditě opodstatněnou ve scénáři), ve které však má složka komediální jasně navrch a tragédie se více uplatňuje pouze v předposledních deseti minutách. Ve výsledku jde o velmi originální a vynikající film, který však svou intelektuální vrstevnatostí vzbuzuje očekávání něčeho myšlenkově trochu většího, než stoprocentní Hollywood.

Každej ví, že Bruce má styl...

Ong Bak prostě nemá na to, aby obsahoval nějaký děj. Proč Tony nezůstal o starého dobrého ukradeného slona?

Druhý nejlepší katastrofický film roku, předčil ho jenom Rytmusův klip na skladbu Verejný nepriatel (http://www.youtube.com/watch?v=ZXPST7DJ4yQ ). A to proč? Má asi tak o dvě slova delší (lepší?) děj a daleko dražšeji vypadající efekty. Ano, 2012 je neskutečně slabá pseudocitová vydíračka, jejíž vizuál skládájící se z pofiderních záchvěvů Země a lacině vypadající interiérové digitální kamery zcela s přehledem smetají jedinou možnou devízu, kterou tento film mohl mít. Humorné scénky jakožto zřejmá pocta Zdendovi Troškovi v této rovině fungují, proč ne.

Tak nějak podivně rozplizlý film, v podstatě neuvěřitelným způsobem degradující jakoukoliv možnost zaujmout neustálým pozorováním (zde) ne zrovna flexibilní tváře matta Damona. Citová rovina funguje místy výborně, někdy se ovšem spolu se zbytkem snímku vytrácí do neurčité nudy, jejíž odpodstatnění jsem skutečně nebyl sto odhalit.

Life's a bitch...

5* za Billa Murrayho mínus 4* za nevtipnost plus 1* za drsnej styl (měl to být asi humor, ale vznikl pouze styl)