adaben

Bohužel nedotažený film či přepis divadelní hry, docela jsem byl na režii M.Suchánka vzhledem k jeho film. zkušenostem zvědavý, ale ne úplně to vyšlo. Několikrát jsem se v kině docela zasmál, několikrát naopak se téměř film zadrhnul, několikrát mi to přišlo na hranici trapnosti. Ovšem herecky mne hodně zaujala T.Vilhelmová (Dyková) a vlastně i N.Boudová se mi jevila přesvědčivější než ostatní. Zbytečné mi přišly sprosté dialogy,i  že zase jedna postava ve filmu musela mluvit slovensky a být čtyřprocentní apod. Jestli to měl být pokus "o návrat k tradičnímu řemeslu českých komedií", žel to plně nevyšlo.

Lákavé prostředí, ale trochu mne tento díl ve srovnání s jinými zklamal, jakousi rozšafností, bizárními postavičkami i trochu dějem, ani B.Cremer mi tentokrát mi tentokrát herecky nepřišel tak kvalitní jako jindy.

Sice poněkud nedotažený příběh či neodvyprávěný důsledně na obvyklé maigretovské úrovni, ale jednotlivé postavy dané podezřelé ulice jsou velice pěkně zahrané. Je jen trochu smutné, že J. Smutná, která tam měla drobounkou roli s jednou, dvěma větami není myslím v závěrečných francouzských titulcích myslím vůbec uvedena (pokud jsem se nepřehlédl).

Mělo to dvakrát 66, resp. 61 minut. Jako režisér je tam uveden v titulcích u prvního dílu Jan Dvořák, jako autor scénáře vedle Boudy i Petr Kubka. A filozofující komentáře Miloše Kopeckého ve studiu jsou bohužel opravdu hrozné.

Velmi přesvědčivé herecké výkony. A samozřejmě je zajímavé hledat konkrétní české kulisy, kde se seriál natáčel.

Trochu mne překvapil rychlý rozjezd, ale i když tenhle příběh z dvou předchozích filmových zpracování (Gabin, Atkinson) a z rozhlasové verze (Horčičky s Hrušínským) musel jsem to dokoukat, už proto že jsem byl zvědav, jak zazní ta rozhodující věta "Ty šaty byly modré." A i tahle verze obstála, i když si asi navždy budu pamatovat, jak tuto větu pronesla A. Girardot (zřejmě dabovaná V. Galatíkovou) před Gabinem.

Ten film má svoje slabší i silnější místa, ale postupem času se na to už dá dívat opravdu jako na klasiku, kde ta silnější nabírají stále víc navrch než v době, kdy film člověk viděl poprvé.

Miroslav Skála a čtení jeho humoristických knih patřilo k  osmdesátým rokům. Svatební cesta do Jiljí mi jeho jemný humor vždy jednou za čas příjemně připomene.

Herci byli většinou zajímaví, ale trochu jsem od toho čekal víc, přes účast Václava Šaška jako kdyby tomu chyběl trochu hlubší dějový náboj.

Velmi příjemné podívání, zdařilá atmosféra, sevřený příběh, prostě detektivka, jak má být, a najednou ani nevadí, že pachatel je od počátku jasný.