tatopulos

Neskutečná hyper-cynická slátanina, film plný nepřátelství a nenávisti k lidem. Vůbec nerozumím tomu, že je tak uctívaný. Zajímalo by mě jak se dá bez mýtů a ideologie uspořádat svět ?:-)

Konečně dokument, který se na nacismus dívá zevnitř,ne jen z vnějšího intelektuálně-demokratického pohledu. Každodennost nacismu, jak a proč si Němci rychle zvykli na fašismus a pokládali jej za přirozenou součást života. Nahlíží do kuchyně nacistické propagandy, kdy soukromí splynulo s politikou.

Nekrofilní netvor jako bytost s lidskou tváří ? To snad ne !Nestíhám si utírat slzy, když vidím smutného Hitlera, v které předává vyznamenání hitlerjugend. Podprahově lítostivá scéna made in Hollywood... "Chudák" strýček Adolf, tak sám, tak nepochen... A plačící sekretářka milující svého Adolfa.. Nerozpoutal náhodou vůdce válku ?Nebo se tady nějak perverzně přepisují dějiny a z viníka se dělá nevinný či lidský ztroskotanec ? Po tomhle filmu by měl neznalý historie zřejmě věřit v dobrotivost zbraní SS a einsatzgruppen.. Člověk úplně "posmutní" nad kamikadze osudem wehrmachtu a jejich věrnosti mrtvému vůdci....:-) Proč nám režisér vlastně ukazuje tolik mrtvol ? Jinak Hitler z Ozerova "Osvobození" byl 100X věrohodnější. Co se týká hereckého výkonu Bruno Ganze,neměl náhodou Hitler charisma skrze něž zblbl stomilionový národ ? Klidně ho mohl zahrát Bolek Polívka, Ada by alespoň zůstal netvorem s humorem... a "francouzským šarmem" :-) Zřejmě "postmoderní" slza za nacismus...

Film opravdu nadprůměrný, ale kazí to stupidní mnohamluvný závěr, který mi do celkového naladění filmu nezapadá.

133 minut nudy a zklamání. "Americký úsměv" Jake Gyllenhaala a králíček Azurit to opravdu nezachraňují. Další z takzvaně "kultovních" filmů, Čt by jej měla uvést. A to nejlépe s předmluvou Zdeňka Izera převlečeného za kralíka schovaného v tabu budce a Václav Klaus by mohl hrát " psychologa Šmuclera" asi tak směšně absurdně a bez myšlenky na mě celý film působil.

Překvapivě příjemné psychedelické sci-fi, Všemocný zapomněl, že existují anti-depresiva v podobě filmu.

Falešné, strojené, nepravdivé /ve smyslu uvěřitelnosti příběhu/. Proč mám u tohoto filmu pocit, že se na mě dívá velkoměstský snob ? Mladík, který pochází z úspěšné rodiny, pobývá ve "skleníku" a v životě měl jediný problém- chce vydat knihu. Tak mě napadá, že celý film jakoby se odehrával ve skleníku, žádná výjimečná myšlenka, vyumělkované emoce. Zajímalo by mě, kde je nějaká kolize, martyrium, peklo, kterým hrdina musí projít ? Hlavní postava je pouze režisérova sebevzhlíživá loutka, vláčící se za úspěchem. Ostatní mu "dělají křoví" a spolu s "hrdinou" nemají vnitřní život, dilema. Film se hlásí k motivům Hemingwayova hedonismu či spíš kopíruje Hemingwaye /Pohyblivý svátek, Rajská zahrada.../, vše to vyznívá příšerně uměle a nuceně deterministicky jako kulečníková koule, kterou někdo neustále strká /teď musí být hrdina "smutný" a teď "z vesela".../ Je to silný příběh jako z časopisu Žena a život, film se tomuto periodiku velice podobá:-)

Zpověď neurotického hříšníka...

Kameraman- "co Vás na mě štve ? " mladík v maskáčích- " ta Vaše kamera, jdětě s ní pryč, já už za to jednou seděl" Film o očekávání mladých, (především touha po svobodě) která se po 25 letech příliš nenaplnila. Přiznejme si, že bez peněz, ostrých loktů si svobody moc neužijeme... /Jestli svoboda vůbec existuje, to filmaře ani nenapadlo/. Lidé zde operují s obecně zažitými pojmy, ale nekladou si otázku, jestli to vše nejsou jen mýty a iluze, které jim umožní lépe žít a "orientovat se" v nepochopitelném životě. Něco takového v dokumentu nezazní... Nabízí se srovnání tehdejší mladé "naivity" s dnešním všeprostupujícím tržním myšlením. .. Nesrovnatelné je porovnat snímek se Zacharovou Psychodrámou- psychologická a politická konfrontace nejen s režimem, ale s pacientovou neurotickou individualitou a "sobectvím". Otázky, náhledy, lékařovo "ďábelské" našeptávání jiných pohledů. Pod tímto neurotickým balvanem dilemat Špátův dokument selhává... 1/3 filmu mě zaujala- kritické politické komentáře, na tu dobu hodně otevřené o tom, co by se mělo změnit. Jenže silná sociologická výpověď o "komunistické" historii se pomalu vytrácí. Neustále se opakuje otravné redaktorovo robotické - "jaké je tvoje největší přání ?" Ve filmu pak slyšíme obsahově i podprahově stejné výroky- co je na režimu špatné- nedostatek lidských práv a svobody slova. A přání žít v "kapitalistické "demokracii" (není to kontroverzní protimluv? proč neklade redaktor otázky místo přání ?/ Kromě kritiky od folkových písničkářů, nám ale režisér alternativní režim nastíní velice mlhavě- buď je to neupřesněná podoba vlády lidu, kapitalismus, křesťanská láska a havlovo V... Špáta do filmu téměř vůbec nezařadil, že většina národa /odhadem 80-90%/ si přála demokratický socialismus ! Zbytečné bylo zařadit do filmu trestané, narkomany, alkoholiky /v kapitalismu tyto skupiny neexistují ?/ a službu v armádě /všeobecně známé/. Úplně dětinské, ale velice časté v myšlení lidí je, když je jeden režim špatný, tak druhý /kapitalistický/ musí být přece lepší. / i já mám takové dětinsky podmíněné, zvonečkové reflexy/. Takže studentským vůdcům- Pánkovi a ostatním můžeme věřit ! A tomu přesně Špáta ve svém (N)největším přání podléhá. Film vznikl v euforii ze změn, které nastaly. Ale proč bych měl věřit jiným samozvaným osobnostem- protože říkají, že jejich představa "pravdy" musí zvítězit ? To že se někdo staví do opozice z něho nedělá důvěryhodnou osobu... Nakonec z filmu zbývá jakési torzo obecně sdílených úzkostí a touha po něčem neurčitě jiném, lepším... A ze stereotypních klipů se ztrácí významná sociologická výpověď či zpověď společenských vrstev... "Vadí mi, že se všude lže, média, lidé..." Ten výrok nepatří pouze do roku 1989...

Když jsem viděl konec tohoto romantického sci-fi, napadlo mě, jak je film "věrný" Lemově knize. Už mi tam chyběla jen pravá blondýnka Reese Witherspoon /p.s.nemám nic proti inteligentním blondýnám:-)/ Americký sen přichází s G. Clooneyem. Radši si dám Nespreso :-)))